Wellington - Naděje umírá poslední, říká se. Šance, že by devětadvacet horníků v novozélandském černouhelném dole Pike River, v němž ve čtvrtek explodoval metan, stále žilo, je však minimální.
Záchranáři se zatím kvůli extrémním podmínkám panujícím v hlavní chodbě i ventilačních šachticích zatím neodvážili k mužům uvězněným v podzemí proniknout.
Dokončují už ale průzkumný vrt o délce 160 metrů, s jehož pomocí chtějí do míst, kde by se uvěznění horníci mohli nacházet, spustit sondu s videokamerou a čidly na měření koncentrace důlních plynů.
"Vzhledem k tomu, co se v dole odehrálo, jsme připraveni i na možné ztráty na životech " přiznal agentuře Reuters Gary Knowles, velitel policejního týmu, který monitoruje záchranné práce.
Jen několik hodin či minut
V zaplynovaném dole, v němž po explozi zpravidla panují vysoké teploty, je možné přežít jen několik málo hodin či spíše minut. Pokud navíc k výbuchu došlo v blízkosti místa, kde horníci pracovali, tlaková vlna jim roztrhla plíce a oni byli takřka okamžitě mrtvi.
Během více než osmdesáti hodin, jež od exploze uplynuly, se navíc z dolu neozval žádný signál, že by výbuch někdo přežil. Horníci se v případě, že neštěstí přežijí, snaží uchýlit do nejbližší bezpečnostní komory, kde mají přístup ke kyslíku, a bušením na vodovodní potrubí záchranářům vysílají signál, že jsou naživu.
Na vyzvánění důlního telefonu umístěného nedaleko místa exploze, záchranářům po celé tři dny nikdo neodpovídal.
Sedm metrů mocná hlavní sloj v dole Pike River je známá vysokou plynovatostí. Uhlí se zde začalo těžit teprve loni a z hlavní chodby dlouhé 2,3 kilometru a vyražené pod úklonem přibližně pěti stupňů od horizontály odbočuje jen několik postranních důlních děl. Pracoviště v hloubce 150 metrů jsou ovětrávána dvěma ventilačními šachticemi.
Po exlozi, která se odehrála ve čtvrtek odpoledne místního (v pátek ráno ve 03:30 hod. středoevropského) času asi 1,5 km od ústí hlavní chodby však zůstala přinejmenším jedna z nich vážně poškozena.
"Všichni jsou strašlivě zklamaní, všichni cítí velkou bolest," tvrdí Laurie Drewová, jejíž jedenadvacetiletý syn Zen je mezi pohřešovanými horníky.
Z jedenatřiceti mužů se podařilo dostat ven vlastními silami pouze dvěma.
Omezené možnosti záchranářů
Devětadvacet mužů s sebou nemělo potraviny a jen malé zásoby vody. Nejsou tedy na delší nucený pobyt pod zemí připraveni tak jako jejich kolegové z Chile, kteří přežili po srpnovém závalu v dole na zlato a měď u Copiapá bez pomoci více než dva týdny a nakonec strávili v podzemí 68 dní.
Záchranáři se zpravidla snaží dostat k mužům, kteří po výbuchu zůstali v dole, za každou cenu. I oni však mají omezené možnosti.
V případě, že teplota v podzemí činí čtyřicet stupňů a vlhkost je devadesátiprocentní, může je velitel zásahu poslat do akce pouze na přibližně deset minut.
Největším problémem není vysoký obsah důlních plynů (metan exploduje v koncentraci mezi 5 a 15 procenty), nýbrž právě teplota.
Situaci komplikuje i uhelný prach, který po explozi zůstává zvířený i několik hodin. V dýchacím přístroji má záchranář zásobu vzduchu na přibližně čtyři hodiny.
Dobrá zpráva přišla v pondělí z jihočínské provincie S' čchuan, kde po zaplavení černouhelného dolu u města Nej-ťiang zůstalo v podzemí uvězněno 29 horníků. Všechny muže se totiž záchranářům podařilo dostat z dolu.
