"Tohle je svatební portrét z krytu. Pak už se nikdy neviděli," ukazuje matka na malbu, na které jsou zachyceni oba novomanželé. Andrij s Valerií Karpilenkovou pomáhali po tři měsíce bránit ocelárny v Mariupolu. Než si řekli ano, vyrobili si svatební prstýnky z alobalu.
Čerství novomanželé byli s matkou Andrije v kontaktu. Dokonce si do Azovstalu objednali od ní květiny. Dva dny po svatbě přišel Andrij o život. Květiny od matky dorazily den po jeho smrti.
Plačící Valeria poté nahrála videovzkaz o tom, že by nejraději zemřela s ním, ale slíbila mu, že se nevzdá. "Uvědomuji si, že to musím nějak udělat a uskutečnit věci, které jsme spolu plánovali. Musím se setkat s jeho rodiči, kteří mě považují za svou dceru a čekají na mě," říkala loni v březnu do kamery v krytu plačící Valeria. Později ji zajali ruští okupanti.
Ljudmila Subotinová cítí vůči mrtvému synovi odpovědnost. "Musím dostat Valerii zpátky. Pak bude mít klid," tvrdí Andrijova matka, která nedávno nechala vydat básně své snachy, které jí pomáhají pochopit lásku Valerie k jejímu synovi. "Snažím se najít někoho, kdo ji viděl nebo s ní byl. Všichni říkají, že se statečně drží. Hodně mluví o Andrijovi," dodává Valeriina tchýně.
Andrijovo tělo se nikdy nenašlo. Jeho matka věří, že se jednou setká s Valerií a obě se s ním budou moci přinejmenším symbolicky rozloučit.
