Madrid - Opouštět vlast tvrdě stiženou krizí, kde neviděli žádnou budoucnost, začali mladí Španělé houfně už v roce 2010. Loni se jejich exodus ještě zintenzivnil.
A jak se ukázalo, jejich cílem nebyly jen tradiční destinace jako Francie, Británie či Německo, kam utíkali před nezaměstnaností v minulosti. Přes deset tisíc se jich usídlilo v Argentině, Chile, Ekvádoru a dalších jihoamerických zemích.
Ve Španělsku je teď bez zaměstnání téměř polovina osob ve věku 18-25 let a situace na trhu práce se v nejbližších letech nezlepší. Vláda premiéra Mariana Rajoye chce v prvé řadě zarazit hromadící se deficity veřejných financí a to bude znamenat další propouštění ve veřejném sektoru.
Ten soukromý se z krize začne pomalu vymaňovat až příští rok. Pro letošek počítá Evropská komise i MMF ve Španělsku pouze s chabým hospodářským růstem na úrovni 0,5-0,7 procenta. A ten mladým lidem práci nezajistí.
Od ledna do září 2011 odešlo ze Španělska za prací do ciziny přes 50 tisíc z nich.
"Dokonce Chile je pro nás dnes dobré místo k žití, protože má stabilní ekonomiku a práce je tu dost," citoval deník ABC šestadvacetiletou Margu Gonzálezovou, která v Santiagu studuje architekturu a která sem pozvala svého o čtyři roky staršího bratra Jaima. Ten našel rychle zaměstnání jako vinař.
"Platy zde nejsou nijak extrémně vysoké, avšak každý Španěl, který práci hledá, ji také najde," zdůrazňuje Marga.
Chile je dnes nejdynamičtěji se rozvíjející zemí Jižní Ameriky. Hospodářský růst v zemi činil loni šest procent, nezaměstnanost pouhých 6,6 procenta.
"Zatímco mí kolegové z univerzity ve Španělsku dlouhé měsíce marně shánějí práci, tady se před námi otevírají velké možnosti," říká María Ángeles Pinillaová z Madridu, která v chilské metropoli našla práci u agentury poskytující ekonomické poradenství. Ve své vlasti nenašla místo ani se dvěma univerzitními diplomy.
"Hledáme pracovníky v těžebním průmyslu, stavebnictví i zemědělství, a to nejenom dělníky, ale také technické kádry," řekl agentuře Efe náměstek ministra práce Bruno Balada.
V Chile nyní žije na padesát tisíc Španělů a jen za loňský rok se jejich počet zvýšil o čtyři tisíce.
Platíme účet za předchozí vysoký standard
Vzhledem k odlehlosti Jižní Ameriky, vazbám na domov a slušným hospodářským vyhlídkám odcházeli loni mladí Španělé přesto nejčastěji do Německa. Jen za prvních šest měsíců jich loni zamířilo do Spolkové republiky na sedm tisíc.
V Mnichově se usídlila i šestadvacetiletá Jordina Pallarosová, která má diplom z ekonomie. Firma působící v oblasti solární energetiky, pro niž pracuje, se totiž rozhodla expandovat, a místo se pro ni tak našlo v Německu.
Jak prozradila deníku Spiegel on-line, příčinu mizérie mladých Španělů spatřuje v příliš vysokém standardu, na který si v posledních dvaceti letech zvykla generace jejich rodičů.
"Před krizí jezdili v zimě každý víkend na lyže a bydleli ve vlastní chatě, na léto si pronajímali domek u moře," tvrdí. "Účet za tohle teď platíme my."
Jordina jen zapomíná dodat, že na lyže i na prázdniny jezdila s rodiči samozřejmě také ona. Navíc ne všechny španělské rodiny si obdobný luxus mohly dovolit.
Čtyřiadvacetiletá absolventka žurnalistiky Mária Lillová velmi rychle pochopila, že ve Španělsku zaměstnání ve svém oboru nenajde, a vydala se rovněž do Spolkové republiky.
Čtyři měsíce bydlela v Berlíně u přátel a hledala si místo, a když je našla, v jednom obchodě s dámskou módou, po čtrnácti dnech toho kvůli problémům s jazykem nechala a utekla zpět do Madridu. Teď se chystá do Německa znovu.
"Máme dvě stě dní v roce slunce, avšak žádnou práci," vysvětluje. "To je lepší dělat v Lidlu za deset euro na hodinu."
O tom, jak zoufalá dnes situace ve Španělsku je, svědčí i to, že se absolventi tamních univerzit vydávají za prací i do Číny. V roce 2010 se jich tam usídlilo téměř pět set.
