Londýn/Berlín - Diplom ze školy k získání dobrého místa nestačí. Pokud nemá čerstvě vystudovaný ekonom nebo finančník v ruce potvrzení o absolvování stáží, je prakticky bez šance dostat dobře placený džob v některé ze západoevropských bank.
Praxe ve finančních ústavech zvučných jmen, stále žádanější i v Česku, ale mají svá úskalí. Na jedno z nich ukázala nedávná náhlá smrt jedenadvacetiletého Němce Moritze Erhardta. De facto tam neexistuje pracovní doba.
Třeba v londýnské City, Mekce světového bankovnictví, to platí dvojnásob.
Certifikát o stáži z investiční banky Merrill Lynch nebo Goldman Sachs přitom může mít později "cenu zlata". Jenže ne nadarmo se na univerzitních kampusech šušká, že stáž v londýnských bankách a finančních institucích v lecčems připomíná galeje.
Smrt z přepracování?
Poznal to i Moritz, student prestižní soukromé Otto Beisheim School of Management ve Vallendaru v německém Porýní. Vysněnou londýnskou stáž v Bank of America Merrill Lynch ale nepřežil.
Našli ho mrtvého v koupelně poté, co v bance pracoval tři dny a tři noci v kuse.
Jestli se skutečně "upracoval k smrti", jak píše evropský bulvární tisk, není jasné. Spekuluje se, že mohl mít epilepsii nebo jinou vážnou nemoc.
Případ Moritz přesto londýnským finančním sektorem otřásl. V Británii, Německu, ale i v dalších zemích se teď řeší, jak banky s mladými stážisty zacházejí a jak moc nebezpečná je tamní pracovní kultura.
"Byl superstar"
Mladý Moritz měl kariéru skvěle nalinkovanou. Krom své školy, která má v Německu velmi dobrý zvuk, krátce pobýval i na elitní Univerzitě v Michiganu. Právě do Spojených států chtěl příští rok odjet, aby tam získal titul MBA.
Praktikum u Merrill Lynch nebylo jeho první stáží - v kapse měl tou dobou už certifikát o praxi v KPMG, Deutsche Bank a Morgan Stanley. "Moritz byl naše sluníčko. Jeho plán byl: pár let opravdu tvrdě pracovat a pak vykonat něco dobrého," popsal ho jeho otec v deníku Bild.
Chválu pějí na náhle zesnulého mladíka jak v jeho škole ("Ztratili jsme skvělého člověka a velmi angažovaného studenta"), tak v bance Merrill Lynch. "Byl superstar," řekl jeden z tamních stážistů britskému deníku Daily Mail. "Pracujeme normálně 15 hodin denně nebo víc, ale nikdo nepracoval tak tvrdě jako on. Předpovídali mu velkou budoucnost."
Těžko uvěřitelná svědectví
Když se zpráva o Moritzově smrti roznesla do světa, webová diskusní fóra se okamžitě začala plnit zážitky stážistů, jako byl on. Pracovní doba delší než 100 hodin týdně je ve finanční branži zcela běžná věc, shodují se například debatující na Wallstreetoasis.com.
"Vzpomínám si na týdny o 130 hodinách," píše uživatel s přezdívkou Magnum. "Potom jsem měl potíže se srdečním rytmem."
"Smrt praktikanta vrhá světlo na extrémní pracovní kulturu v bankovním průmyslu," tvrdí v rozhovoru pro deník Die Welt Andre Spicer, profesor z londýnské Cass Business School, který se zabývá chováním lidí v organizacích. Ostatní experti mu dávají zapravdu.
Stres, přesčasy, nedostatek spánku a tlak spojený se současnou finanční krizí, to všechno dohromady představuje pro lidské zdraví obrovské riziko.
Otrokářské banky? Ne tak docela
Jak přitom upozorňuje profesor Spicer, pro dlouhou pracovní dobu není z ekonomického hlediska žádný důvod. Unavený člověk dělá chyby, je mnohem méně efektivní, než pokud se pořádně vyspí.
Potíž je v tom, že londýnská City nestojí na pranýři jen svou vlastní vinou.
"Práci do úmoru mladí bankéři často praktikují, protože to oni sami chtějí," tvrdí Andre Spicer. Chtějí ukázat, jak jsou výkonní, a doufají, že si toho všimne jejich nadřízený. A že jim třeba přihraje stálé pracovní místo.
Anonymní přispěvatelé se zkušeností ze světa londýnských financí ale upozorňují: Jít z práce v jedenáct večer se tady rovná kariérní sebevraždě. Daily Mail pak popisuje příběh mladíka, který chodíval domů pravidelně až dvě hodiny po půlnoci. V sedm ráno už zase seděl na židli ve své kanceláři.
