* K 20. výročí rozdělení Československa jsme připravili na konec roku seriálové ohlédnutí za touto historickou událostí. * V několika dílech seriálu mapujeme události let 1990 až 1992, které k rozpadu společného státu vedly.
Praha - Slovenská moderátorka, která četla 31. prosince 1992 před půlnocí poslední federální zprávy v končícím Československém rozhlase, nedokázala zakrýt pohnutí. Hlas se jí třásl a bylo slyšet, že má pláč na krajíčku.
Čtyři měsíce a čtyři dny poté, co se delegace vedené Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem dohodly 26. srpna 1992 na rozdělení státu v brněnské vile Tugendhat, historie Československa končila.
Ty čtyři měsíce a čtyři dny vyplnila hlavně jednání o způsobu zániku státu a rozdělení majetku. Ačkoliv se nedá říci, že by se jednání vyloženě zadrhla, silná slova občas padla.
Předchozí díly
- Jak začal konec Československa? Tanky
- Jak Československo rozdělila přehrada na Dunaji
- O konci státu: Setkání dvou civilizací ve vile
I taková, na která si dnes tehdejší aktéři možná ani raději nevzpomínají.
Důležitá schůzka, kde se mělo projednat celkem šestnáct smluv mezi Českou a Slovenskou republikou, se konala 26. října v bývalém rekreačním středisku Ústředního výboru Komunistické strany Československa Polana v Tatranské Javorině, blízko polské hranice.
Tady Vladimír Mečiar v rámci vyjednávání hovořil o tom, že přes Slovensko vedou do České republiky plynovody a ropovody. A Slováci podle něj mohou kohoutky zavřít.
Slovenský novinář Karol Wolf líčí tehdejší incident ve své knize Podruhé a naposledy s odvoláním na přímé svědky - bývalého ministra hospodářství Ludovíta Černáka a ministra privatizace Lubomíra Dolgoše.
Řekni jim, že máme plynovod
"Slováci si vyžádali přestávku a Mečiar odtáhl Černáka stranou. ´Kurva, chlape, jednej jako šéf národně orientované strany, řekni jim, že máme plynovod a ropovod.´ Černák na to později vzpomínal: ´Byl jsem v šoku, říkám, šéfe, tohle nepůjde, to nemůžeme ani naznačit, vždyť by to znamenalo náš konec všude ve světě."
Exministr Dolgoš na zmíněný návrh, který padl i na zasedání slovenské vlády, v knize vzpomíná takto: "Mečiar tento problém nadhodil, ale poté se v jednací síni rozhostilo tak mrazivé ticho, že se k němu už nikdo nevrátil."
Bývalý reportér MF Dnes Petr Nováček popisuje důležitou schůzku v Tatrách jako vyhrocenou.
"Pamatuji si, že jsme tam dlouho čekali v zimě a silném větru. Pro všechny novináře tam tehdy na odesílání informací do redakcí byly jen dva pevné telefony. Členové delegací byli ubytovaní v chatách postavených pro členy ÚV KSČ. Jan Ruml spal v té, kterou využíval Vasil Bilak. Byl to v podstatě takový malý lovecký zámeček," řekl Aktuálně.cz Petr Nováček, dnes komentátor Českého rozhlasu.
Jednání sice byla ostrá, ale nakonec s úspěšným koncem. Petr Nováček vzpomíná, že politici obou republik si udělali přestávku. Šli ven do míst, kde už ležel sníh, a tam se koulovali.
K myšlence o ropovodu a plynovou jako karty při jednání se Vladimír Mečiar vrátil ještě jednou. Už po rozdělení, v květnu 1993 v rozhovoru pro německý časopis Der Spiegel.
Vlády obou zemí vedly spor o českou pohledávku vůči Slovensku z majetku bývalé Československé státní banky. Česká národní banka kvůli tomu zadržovala devět tun slovenského zlata.
Slovenský premiér v interview pro Spiegel pohrozil, že kohoutky může zavřít, pokud Václav Klaus bude nadále považovat slovenské nároky na zadržování zlata za absurdní.
"Češi by neměli zapomínat, že všechna energie, kterou dostávají, vede přes Slovensko. Kdyby nastala porucha v dodávkách ropy, nevydrželi by to déle než deset dní."
Pro dělení federálního majetku obě strany souhlasily s principem 2:1. Podle počtu obyvatel v každé republice. Zmíněný majetek přesahoval 470 miliard tehdejších československých korun.
"Ten proces dělení majetku možná nebyl úplně transparentní, ale byl spravedlivý. Transparentní to nemohlo úplně být kvůli tomu, že rozdělení se muselo provést rychle. V každém případě ale došlo k menším ztrátám, než kdyby se Slovensko a Česká republika o bývalý společný majetek dlouho hádaly," uvedl pro Aktuálně.cz Mečiarův předchůdce ve funkci slovenského premiéra Ján Čarnogurský.
Poslední týdny federace provázelo také schvalování nových státních symbolů. Slovenským politikům se nelíbilo, že si Česká republika ponechá československou vlajku.
K velkým kritikům patřil na konci roku 1992 současný slovenský prezident Ivan Gašparovič. Před dvaceti lety zastával funkci předsedy slovenského parlamentu.
"Strašně mě mrzí, že to Češi udělali. Potvrdili, že Československo chápali a viděli jen jako Česko a že Slovensko tu hrálo pouze druhé housle. A chtějí tím prezentovat, že to, co bylo doposud československé, bylo vždy pro ně české," citovaly Gašparoviče 18. prosince 1992 Lidové noviny.
Dokumenty v seníku
Není vyloučeno, že se brzy dozvíme víc o tom, jak to Vladimír Mečiar myslel s tím plynem a ropou a co kdo všechno řekl na klíčových jednáních v Brně, Praze, Bratislavě nebo Tatrách.
Minulý týden prohlásil, že usilovně sepisuje své paměti a stovky vládních dokumentů si prý dlouho schovával v seníku, řekl agentuře TASR.
Úplný přepis nahrávek rozhovorů mezi ODS a HZDS o rozdělení Československa se ale podle svých slov po dohodě s českou stranou rozhodl nezveřejnit.
