Rabat/Fes (od našich zvláštních zpravodajů) - Maroko má zcela nepochybně z celého severoafrického regionu k Evropě nejblíže, a to nikoli jen geograficky.
Obyvatelé posledního království v Africe (spolu se Svazijskem) sice vyznávají islám, ovšem k náboženství přistupují vesměs velmi liberálně - nemají například vcelku nic proti pití alkoholu a nepožadují po svých ženách, aby chodily zahalené.
Město Casablanca, jež je vstupní branou do země pro většinu západních turistů, se na první pohled nijak výrazně neodlišuje od rozvinutých letovisek evropského Středomoří. Spíše než dědictví relativně krátké koloniální minulosti dnes přitom z města promlouvá novodobá prosperita, kterou s sebou přinesly reformy z 90.let.
Přinejmenším v jednom ohledu však mezi Evropou a Marokem nadále existuje propastný rozdíl: statisíce dětí mladších 15 let zde místo chození do školy pracují a celá polovina obyvatelstva je negramotná.
Vláda: Děláme na tom
To, že marocký vzdělávací systém je v krizi, připouští i ministr školství Mohammed Akhchichine. Jedním dechem ale dodává, že na nápravě věcí už se pracuje:
"Posledních 15 let nemělo naše školství potřebné zdroje, aby plnilo roli, která se od něj očekává. Co je však důležité, je to, že nyní existuje politická vůle s tímto problémem něco dělat. Právě teď dokončujeme akční plán pro příští čtyři roky, jehož předběžnou podmínkou bylo radikální zvýšení výdajů na vzdělávání. V rozpočtu na příští rok si polepšíme o 50 až 70 procent," ujišťuje šéf resortu školství, který věří, že se zkvalitněním výuky ubude i těch, kteří školu předčasně opouštějí a stávají se z nich dětští pracovníci.
Ve stejném duchu mluví i jeho kolega z vlády, ministr pro zaměstnanost a odbornou přípravu Jamal Aghmani, který se v boji proti dětské práci začal angažovat už před deseti lety, tedy dávno předtím, než nastoupil do vlády.
"Marocká legislativa dětskou práci zakazuje a je v tomto směru přísnější, než je tomu v řadě jiných zemí. Abychom dokázali, že to myslíme vážně, vyškolili jsme letos v rámci nového akčního plánu vůbec poprvé na čtyři desítky inspektorů speciálně pro oblast dětské práce," vysvětluje ministr, podle něhož se marocká vláda na poli boje proti dětské práci nemá za co stydět.
"V roce 2000 jsme si jako první arabská a africká země nechali udělat průzkum a nebáli jsme se světu přiznat, že máme na 600 000 dětských pracovníků," říká ministr Aghmani a dodává: "Příští rok chceme průzkum zopakovat a věříme, že toto číslo bude daleko menší."
Změnit myšlení lidí
V zemi, kde se tradiční řemesla stále dědí z rodičů na děti a kde mnozí lidé stále věří tomu, že mistrovství ve svém oboru dosáhne dotyčný jen tehdy, začne-li se svému řemeslu učit nejpozději ve dvanácti letech, však politická vůle nemusí stačit.
Tím spíše, že chudý marocký venkov, zaostávající za rozvíjejícími se městy, častokrát jinou alternativu než práci na poli nebo v dílně vyrábějící tradiční rukodělné výrobky jako košíky či koberce nenabízí.
"Mnoho lidí v Maroku si uvědomuje, že děti mají právo na vzdělání, ale v tom, že dětská práce je špatná, už tak moc jasno nemají," říká Ahmed Bouziane, sociolog a odborný poradce zdejší kampaně proti dětské práci.
Bez viny podle něj nejsou ani lidé v rozhodovacích pozicích, což potvrdil i průzkum kampaně proti dětské práci. Při něm se hned několik nedospělých pomocnic v domácnosti přiznalo, že pracují pro vysoce postavené státní úředníky.
Navíc se zdá, že ekonomický růst dětskou práci neodstraňuje, ale spíše přiživuje. „Čím jsou lidé v Maroku bohatší, tím více máme dětských pracovníků," tvrdí student medicíny a spolupracovník kampaně Oussama Yazoughe, který je přesvědčen, že se v zemi rozevírají nůžky mezi vyššími a nižšími sociálními vrstvami.
"Dětské práce se nezbavíme, dokud o její škodlivosti nepřesvědčíme samotné rodiče, kteří vidí jen okamžitý přínos pro rodinný rozpočet a neuvažují o dlouhodobých perspektivách svých dětí. Musíme zkrátka změnit myšlení lidí," dodává.
Odboráři velí do boje
Měnit myšlení lidí a také samotný systém vzdělávání v Maroku se posledních pět let snaží zdejší Odborový svaz učitelů (Syndicat Nationale de l'Enseignement - SNE).
Ve městě Fes, asi 200 kilometrů od hlavního města Rabatu, zavedli jeho členové na několika vybraných školách v chudých čtvrtích program prevence proti dětské práci. Ten nejen zvýšil počet dětí zapsaných každoročně ke studiu, ale především snížil počet "odpadlíků", což je dlouhodobá bolest marockého školství, kde 40 procent žáků vůbec nepostoupí do druhého stupně.
Program je mimořádně úspěšný. Začínali jsme na pěti školách a k dnešnímu dni jsme jen ve Fesu expandovali na deset a v dalších čtyřech regionech na dvacet škol," chlubí se Driss El Youbi, člen celostátního výboru SNE a učitel angličtiny na střední škole ve Fesu.
Záchody, brýle a zgramotnění rodičů
Opěvovaný program, který přes počáteční rozpaky brzy po prvních pozitivních výsledcích zaštítilo i ministerstvo školství, přitom při bližším zkoumání nepůsobí nijak převratným dojmem.
Kromě instalace toalet, jejichž absence na některých školách údajně často figuruje mezi důvody, proč školní docházku předčasně ukončují dospívající dívky, usiluje program například o zpestření běžné výuky různými doplňkovými aktivitami a kroužky, jež pomáhají školám organizovat místní nevládní organizace.
O úspěch programu se obecně stará větší vnímavost k potřebám studentů. "Každý rok nám odpadávalo přibližně padesát žáků a jeden z důvodů, jak jsme sami později zjistili, byl špatný zrak mnoha studentů," vysvětluje ředitel školy Al Quds ve Fesu Bouchta El Kasbaoui.
"Tak jsme začali každý rok rozdávat padesáti dětem brýle zdarma," dodává hrdý šéf základní školy, kterou letos předčasně opustili jen tři žáci, což je na marocké poměry nevídaný úspěch.
A coby příspěvek ke vzývané revoluci myšlení začali učitelé z SNE působící na škole Al Quds nabízet negramotným rodičům svých studentů večerní kurzy psaní a čtení. Ze tří stovek zapsaných jich zatím gramotnosti dosáhlo devadesát.
- Toto byla první reportáž se seriálu, který připravují reportéři Aktuálně.cz z Afriky o dětské práci. Více o jejich "turné" čtěte zde
