Běloruské úřady o víkendu donutily komerční let společnosti Ryanair k přistání v Minsku a zadržely opozičního novináře a jeho ruskou přítelkyni cestující tímto letem. Hrozí i další zatýkání mezi Bělorusy? "Ohrožení jsou spíš novináři. Já jsem spisovatelka a básnířka a lidé, kteří v Bělorusku organizují a provádějí zatýkání a zavírání oponentů, literaturu nečtou," usmívá se sedmatřicetiletá Nasta Kudasavová, jejíž sbírku Mé nevymluvně vybral v roce 2016 běloruský PEN klub za nejlepší tamní knihu.
Kudasavová patří do skupiny literátů pozvaných na měsíční pobyt v Česku Ambasádou nezávislé běloruské kultury, Centrem experimentálního divadla a Moravskou zemskou knihovnou v Brně.
Donucení letadla Ryanairu k přistání v Minsku vyvolalo šok. Co to udělalo s vámi jako Běloruskou, která je zrovna v zahraničí?
Každý den, každé ráno čekám, co strašného se zase v Bělorusku stane, a ničemu se už moc nedivím. Každý den jsou nějaké prohlídky, zatýkání, soudy. Teď v úterý odsoudili skupinu lidí k trestům několika let vězení. Údajně za to, že plánovali nepokoje. Prostě se snaží kritiky odstranit, odklidit. Každý den. Nevím ani, jak komentovat to, co říkal (prezident Alexandr) Lukašenko - údajně vyhrožoval Hamás, že na palubě toho letadla je bomba. Už se vážně ničemu nedivím.
Možná teď bude pro vás problém vrátit se do Minsku.
Mám letenku s Belavií na červen, tak uvidíme, co se stane (česká vláda zakázala od středy lety běloruské společnosti Belavia do Prahy - pozn. red.). Nechci o tom moc přemýšlet, do té doby se ještě ledacos může stát. Od neděle se mě dost lidí ptá, jestli nemám strach. Tak odpovídám: Kdybyste se mě pořád neptali, strach bych neměla.
Jak se Bělorusko může z této krize dostat? Vidíte nějakou naději na dialog, řešení?
Musí to nějak skončit, takto nemůžeme dál žít. Ale jak to skončí, momentálně nevím. Zrovna před chvílí jsem se dívala na video jednoho ruského novináře, který říkal, že bychom měli nechat Rusko, ať naše problémy vyřeší. Z čehož má také dost lidí v Bělorusku obavy.
Běhat se zbraněmi po ulicích
Nedávno jsem hovořil s běloruským filmovým režisérem Aljaksajem Palujanem. Říkal, že v Bělorusku panuje velké zklamání, protože lidé chtěli změnu nenásilnou cestou a vidí, že to nikam nevede. A že se obává krveprolití. Vy také?
Samozřejmě se také bojím, hlavně když vidím, jak se režim chová a kam až zachází. Loni v srpnu, těsně před volbami, televize ukazovala, jak Lukašenko mluví k vojákům a příslušníkům speciálních jednotek. Hřímal, že jestli někdo vyprovokuje nepokoje, bude jeho odpověď tvrdá. Že vojsko je připraveno. Říkala jsem si, že to je jejich propaganda, taková póza. Nevěřila jsem, že by byli schopni střílet do lidí.
Když pak začaly demonstrace a protesty, kde bylo mnoho do krve zbitých lidí a první oběti, tak jsem pochopila, že ano. Když to budou považovat za nutné, budou střílet do lidí. Můj názor ale je, že nic nestojí za to, abychom obětovali lidské životy. Pokud chceme změnit Bělorusko a běloruskou společnost k lepšímu, nemůžeme toho dosáhnout násilím. Jestli chceme žít v zemi, která ctí nějaké hodnoty, nedosáhneme toho tím, že budeme běhat po ulicích se zbraněmi.
Vy jste několik let žila v Bělorusku na venkově. Je pravda, že na vesnicích má Lukašenko pořád velkou podporu? A že je velký rozdíl v názorech mezi starší a mladší generací?
Ani bych neřekla, že jsou velké rozdíly v tom, kde kdo žije. Jde spíš o to, kdo má přístup k jakým informacím. Na mnoha vesnicích je dodnes jediným zdrojem zpráv státní televize. Lidé vidí a slyší jen to, co ukazuje vládní propaganda. Kdo hledá na internetu a sociálních sítích, dostane se i k jiným zprávám. Ale neřekla bych, že venkov jako takový podporuje Lukašenka, jsou tam lidé s různými názory.
Co se týká věku, tak je pravda, že starší lidé, kteří pamatují časy Sovětského svazu, se víc bojí změn a nejistoty. Chtějí hlavně, aby byl klid, aby nebyla válka a nějaké otřesy. Jsou to často lidé, kteří nemají možnost srovnání, protože třeba nikdy nebyli za hranicemi Běloruska. Nemají představu, jak se žije jinde.
V některých vesnicích nebo oblastech Běloruska není připojení k internetu?
Je všude, ale ne každý si to může dovolit a zaplatit. Na běloruském venkově žijí lidé dost skromně, příjmy jsou malé.
Bělorusové opravdu chtějí změnu
Když se podíváte zpět, překvapilo vás to velké vzedmutí v loňském roce (při potlačování protestů zadržela policie přes 33 tisíc lidí - pozn. red.)?
Překvapilo, protože jsem čekala, že to bude jako v minulosti. Pár lidí bude protestovat, aly brzy to skončí, protože aktivní opozice vždy představovala menšinu. Ale tentokrát Bělorusové opravdu chtěli změnu a i ti, kteří se dříve o politiku nezajímali, byli naštvaní, že se jim lže a jsou podváděni.
Opravdu jsem nečekala, že (opoziční kandidátka) Svjatlana Cichanounská prezidentské volby vyhraje. Z toho, co vím, a z informací, které prosákly z volebních komisí na různých úrovních, vyplývá, že vyhrála už v prvním kole. Nečekala jsem, že tolik Bělorusů chce změnu. Také mě udivilo, kolik se najednou vyrojilo historických bílo-červeno-bílých vlajek. Říkala jsem si: Proboha, to je všichni měli celou dobu někde ve skříních?
Jak politická situace ovlivňuje vaši tvorbu?
Do knihy, kterou jsem vydala letos na jaře, nakladatelství nezařadilo texty napsané v roce 2020. Editor se tak rozhodl, protože měl strach je publikovat. Když se lidé baví mezi sebou, tak mluví otevřeně a kriticky, ale něco napsat nebo říci veřejně je už jiné. Vnitřní cenzura, autocenzura funguje.
Tvrdila jste, že v Praze chcete sepsat nějaké dílo, které bude reflektovat loňské bouřlivé události…
Nejen já, ale všichni ostatní autoři v Bělorusku to nějak reflektují. Protože tím všichni žijeme. A já jsem autorka, která rozhodně potřebuje se nějak vyslovovat k aktuálním událostem. Pobytu v Praze chci využít k tomu, abych se zkusila nad tím, co se děje, zamyslet trochu zvenčí a v klidu, když mám více času.
Dříve jste publikovala texty a básně v nezávislých novinách Naša Niva. Jak jsou na tom dnes? Přežívají i v době tvrdších represí?
Zatím vycházejí, ale samozřejmě to tažení proti všem nezávislým a kritickým hlasům je tvrdé. Počítám s tím, že každým dnem může být zakázána a zlikvidována i Naša Niva.
