Do Libanonu by podle posledních zpráv mohlo zamířit na 15 tisíc amerických vojáků. "Máme evidentně zájem takovou možnost zvážit," prohlásil již v úterý mluvčí Bílého domu Tony Snow.
Do pozadí se tak dostávají obavy o to, že vyslání amerických jednotek není kvůli jejich masivní přítomnosti v Iráku či Afghánistánu vhodné.
Americká zkušenost z Iráku je přitom varující. "Riskujeme, že se situace na Blízkém východě vyhrotí a Libanon se stane druhým Irákem. Vojáci mezinárodních jednotek zde budou muset čelit značnému riziku," prohlásil již minulý týden italský ministr zahraničí Massimo D´Alema v rozhovoru pro deník La Stampa.
Infobox
ČTĚTE SOUVISLOSTI:
- Riceová má válku. Prohra v ní ji zničí
Riceová se od počátku stala tváří i ústy americké zdržovací strategie na Blízkém východě.
- SPECIÁL: Válka den po dni
Deník Aktuálně.cz pro vás izraelsko-libanonskou válku sleduje den po dni v on-line reportážích.
Rychlý výsadek amerických vojáků by však mohl prolomit diplomatický pat, do kterého dospěla jednání o rezoluci Rady bezpečnosti. Zatímco Libanon a arabské země žádají okamžité stažení Izraele z libanonského území, Izrael to odmítá do doby, než kontrolu nad ním převezmou mezinárodní jednotky.
Paralela mezi Libanonem a Irákem tu je
Bývalý poradce amerického ministerstva obrany Philip Coyle vidí spojitost mezi americkým bombardováním Iráku a izraelskými útoky na jih Libanonu a hlavní město Bejrút.
"Bombovými útoky Izrael libanonské občany na svoji stranu nedostane, stejně jako se stalo v našem případě v Iráku," prohlásil Coyle.
"Izrael si také myslel, že intenzivním bombardováním infrastruktury a pozic Hizballáhu dosáhne rychlého vítězství. Připomíná mi to naši strategii," dodal.
Američané i Francouzi, kteří by dle dosavadních informací měli tvořit největší část mezinárodních jednotek, už přitom mají s působením v Libanonu velmi špatnou zkušenost. Když tam před třiadvaceti lety působili v rámci mírových jednotek, čelili sebevražedným útokům. Při jednom z nich zahynulo přes 250 Američanů.
Libanonská vláda je na tom lépe než irácká
S útoky povstalců se už třetí rok vyrovnávají jednotky vedené Spojenými státy, které byly po svržení Saddáma Husajna vyslány do Iráku. Mezi nimi - stejně jako nyní v Libanonu - nechybí ani dobrovolníci z okolních zemí.
Sektářsky rozdělený Irák, jehož vláda nedokázala uklidnit znesvářené náboženské komunity, se stal místem, kde islamisté mohou světu ukázat svoji nenávist vůči západnímu světu. Libanon by se přes řadu rozdílů mohl stát dalším z takových míst.
K Iráku přirovnal současnou situaci v Libanonu i prezident George Bush. Na mysli měl však boj tamních demokratických sil proti radikálům. Podle jeho slov "Irák v tomto boji za demokracii uspěl, když ratifikoval novou ústavu". Na řadě je tak nyní Libanon.
Na rozdíl od iráckého kabinetu má však vláda v Bejrútu přece jen lepší vyhlídky na úspěch a podporu nejen západního světa, ale také řady místních občanů. Proti ní však stojí stále silné radikální hnutí Hizballáh, odhodlané zničit Izrael.
Nejdřív příměří, pak mírové jednotky
Další ze zemí, která je připravena vyslat své vojáky na hranice mezi Libanonem a Izraelem, je Itálie. Vyslání jednotek ale podmiňuje "okamžitým ukončením násilností na obou stranách konfliktu".
Izraelský plán však počítá s pokračujícími boji, a to do té doby, než budou na jih Libanonu vyslány mezinárodní jednotky.
Izraelský bezpečnostní kabinet ve středu dokonce odsouhlasil vyslání dalších třiceti tisíců vojáků do Libanonu a postup k řece Litání, která tvoří přirozenou hranici. Podle mínění analytiků tím chce kromě jiného přimět mezinárodní společenství, aby s vysláním vojáků neváhalo.
Spojené státy zatím neupřesnily, zda by američtí vojáci měli být součástí mírových jednotek OSN, nebo působit paralelně na vlastní bázi. Mluvčí Bílého domu pouze zdůraznil, že vyslání amerických vojáků je podmíněno vytvořením mírových sil OSN.
