Londýn/ Haag/ Brusel - V době krize dávají voliči hlas pravicových stranám, v časech konjunktury spíše levici. Tahle poučka občas pokulhává, letos se ale potvrdila beze zbytku.
V roce, který přišel po dvouletí nejhorší hospodářské recese, jakou Evropa zažila po druhé světové válce, sestavovaly po volbách vládu pravicové strany ve všech zemích, v nichž se rozhodovalo o novém složení parlamentu.
Tak veliký byl strašák nekontrolovatelného nárůstu státního dluhu po vzoru Řecka i obavy z drahých půjček od Mezinárodního měnové fondu a Evropské centrální banky.
V Británii vyhráli volby konzervativci, v Nizozemsku liberálové, ve Švédsku blok centristických a křesťanskodemokratických stran. V Česku a na Slovensku získali sice největší podporu voličů sociální demokraté, skončili ale v opozici díky koaliční dohodě uskupení na opačném konci politického spektra.
Příčin volebního debaklu evropské levice bylo více, tou hlavní ale byla ale všeobecná nejistota, jež starý kontinent ovládla po otřesech na finančních trzích z let 2008 a 2009.
První koaliční kabinet po válce
Vůdce Konzervativní strany David Cameron sice před volbami předsedu liberálních demokratů Nicka Clegga nijak nešetřil, pak si s ním ale rámci sestavování prvního poválečného koaličního kabinetu v Británii padl kolem krku.
Liberálové mu dali přednost před pochybnou většinou, kterou by v Dolní sněmovně sestavovali labouristé s pomocí skotských a velšských nacionalistů, severoirských sociálních demokratů a zelených.
Uvěřili také jeho slibu, že spustí debatu o revizi většinového volebním systému, který je dlouhodobě znevýhodňuje. Konzervativce podpořilo 36, labouristy 29 a liberály 23 procent voličů, vítěz voleb ale získal 306, druhý v pořadí 258, zatímco třetí jen 57 poslaneckých mandátů.
Labouristé se ale pod vedením premiéra Gordona Browna dopustili v uplynulých dvou letech tolika chyb a jejich vládu provázelo tolik skandálů, že jiný kabinet než ten, v jehož čele stanul Cameron, vlastně ani nepřipadal v úvahu.
"Koalice znamená všechny možné druhy výzev, věřím ale, že dáme zemi stabilní vládu, kterou tolik potřebuje," prohlásil nový premiér krátce poté, co uzavřel koaliční dohodu s vůdcem liberálů.
Stín minaretu
Z hospodářské recese nemuseli mít strach voliči v Belgii, Nizozemsku a Švédsku, přesto i oni se k levici otočili zády. Nechali se totiž ovlivnit kampaní vedenou krajní pravicí proti přistěhovalcům, údajně ohrožujícím pracovní místa a sociální jistoty.
V každé z uvedených zemí je přitom nezaměstnanost hluboko pod evropským průměrem, zatímco přistěhovalecká vlna je na ústupu na celém kontinentu. Vysoký státní dluh má pouze Belgie.
Před imigranty přesto strašil jak separatistický Vlámský zájem, tak Strana pro svobodu vášnivého kritika islámu Geerta Wilderse či Švédští demokraté.
Právě představa desítek minaretů, které postupně zaplavují jejich zemi, sehrála zásadní roli v Nizozemsku a Švédsku. Nizozemští liberálové nebyli schopni sestavit většinu bez Wilderse a švédské konzervativce o ni zase připravila strana brojící proti cizincům, která se vůbec poprvé přehoupla přes čtyřprocentní hranici nezbytnou pro vstup do Riksdagu.
V Belgii se na výsledku voleb podepsala debata o případném rozdělení země na Vlámsko a Valonsko. Strany podporující odtržení severu země získaly ve Vlámsku 45 procent odevzdaných hlasů.
Pyrrhova vítězství
V Česku a na Slovensku sice volby vyhrála levice, v ČR ale jen těsně a v SR přišel Smer premiéra Róberta Fica o jednoho ze svých koaličních partnerů, Hnutí za demokratické Slovensko, které se vůbec nedostalo do parlamentu.
Sociální demokraté v obou zemích tak dosáhli vítězství, z nichž nemohli vytěžit absolutně nic, a skončili v opozici.
S napětím byly parlamentní volby sledovány v Maďarsku, kde v průběhu roku sílily obavy, že by při sestavování vlády mohlo hrát významnou roli ultranacionalistické hnutí Jobbik.
Pravicový Fidesz ale nakonec podpořilo 53 procent voličů a hlavní opoziční formace tak mohla sestavit většinový kabinet.
Po téměř osmi letech mizerného hospodaření socialistů bylo ovšem drtivé vítězství Fideszu zaručeno dopředu.
"Maďaři dnes svrhli jeden systém a založili nový," komentoval volební triumf své strany staronový premiér Viktor Orbán. "Vládu oligarchů nahradil systém národní spolupráce."
Ekonomika země poklesla v roce 2009 o 6,3 procenta a Maďarsko muselo požádat o pomoc Mezinárodní měnový fond.
V roce 2011 se v Evropě očekává mírná konjuktura, k volebním urnám se však mají dostavit pouze Irové.
Ti zřejmě vystaví mizerné vysvědčení vládní centristické formaci Fianna Fáíl, která má letos na svědomí rozpočtový schodek ve výši 32 procent hrubého domácího produktu. Nahradí ji podle všeho koalice labouristů a pravicové Fine Gael.
Předčasné volby by se ale mohly konat také v dlouhá léta silně zadlužené Itálii, kde dramaticky klesá popularita premiéra Silvia Berlusconiho. Pokud Berlusconi neodstoupí z čela vládního Lidu svobod, budou příští vládu zřejmě sestavovat středové formace a levicová Demokratická strana.
