Jak zběsile se žhavé mračno pohybovalo po úbočí Semeru, lze vypozorovat ze zrychleného záběru bezpečnostní kamery. V jeden moment se stovky metrů vzdálený jev valí údolím a zhruba po minutě už zasáhne samotnou kameru.
Jevu se odborně říká pyroklastický proud. Jde o rychle letící směs žhavých plynů, úlomků magmatu a sopečného popela, jejíž teplota dosahuje od 100 do více než 1000 stupňů Celsia. Je hustší než vzduch a může se pohybovat velkými rychlostmi, od 100 až po 700 kilometrů za hodinu. Pro vše živé je tak daleko nebezpečnější než tekoucí láva. Člověk, kterého proud pohltí, umírá během několika sekund na tepelný šok. Nebo ho udusí plyny a popel.
Tyto proudy se pohybují i do kopce a po vodní hladině. Ještě o něco nebezpečnější je pak pyroklastický příval, který zapříčinil například zničení antických Pompejí a okolních měst při starověkém výbuchu Vesuvu.
"Oproti líně tekoucí lávě na Islandu nebo na Havaji, tohle fakt není sranda," napsal k záběrům ze Semeru na svůj twitterový účet Petr Brož, geolog z Akademie věd. Na dotaz čtenáře, zda se má člověk před proudem vůbec pokoušet zachránit odpověděl: "Smysl to asi má (když máte víc než pár sekund…), ale musíte zkusit běžet nikoliv z kopce dolů, ale v údolí do strany. Nepatrně si můžete zvýšit šanci, že vás pak zasáhne jen horní část mračna, kde nemusí být teplota tak vysoká a vy to přežijete s popáleninami."
Podle vulkanologů erupci Semeru nejspíš způsobily monzunové deště, kvůli nimž se po erozi zřítil lávový dóm na vrcholu sopky. Sopka, známá také jako Mahameru, za posledních 200 let vybuchla již mnohokrát. Stejně jako na jiných indonéských vulkánech žijí i na jejích svazích desítky tisíc lidí.
V Indonésii, kde žije přes 270 milionů obyvatel, je téměř 130 aktivních sopek. Oblast je součástí takzvaného ohnivého kruhu, což je pás kolem zlomových linií v Tichém oceánu s častým výskytem zemětřesení a sopečných erupcí.
