Od naší zvláštní zpravodajky - Francie je se svými 56 reaktory zemí, která jich má nejvíce v celé Evropě. Jenže přestože tu má jaderný průmysl více než 50letou historii, pořád chybí řešení, co s vyhořelým radioaktivním palivem. Stejný problém mají i další země s jadernými elektrárnami.
Nejblíže provedení je úložiště jen pár kilometrů od vesnice Bure, která je od konce 90. let minulého století centrem místního odporu. V roce 1999 francouzská vláda určila čtyři místa, kde by mohlo úložiště být. Tato lokalita vyhovovala požadavkům z více důvodů. Prvním z nich je oxfordský jíl, který se nachází více než 450 metrů pod zemí a o němž se vědci domnívali, že by mohl zabránit úniku radiace do okolí. Druhým je řídké osídlení oblasti, kde žijí především farmáři.
Půl kilometru pod povrchem tu proto vznikla laboratoř, kde se vlastnosti horniny testují. Do ní vedou dvě šachty s výtahy pro čtrnáct lidí. Průvodci komplexem ale uvádějí, že ani v jedenácti to není moc pohodlné. Bílé pláště totiž nahradila rozměrná bezpečnostní výbava. Základem je helma, reflexní vrstva, větší dýchací přístroj a vysílačka s GPS lokátorem. To vše musí mít každý už ve výtahu připnuté za pasem.
Jako návštěvník si nesmíte toto zařízení sundat. Ani nesmí být nakřivo nasazené, jinak vás vibrace a hlas z vysílačky po každém neuváženém pohybu upozorní. Zvuk z vysílaček se ale pravidelně ztrácí v hluku způsobeném ventilací, hloubením dalších děr nebo občasnými rozhovory mezi až 350 zaměstnanci, kteří mohou být najednou pod zemí.
Těm pro případ nouze slouží kromě dýchacího přístroje i evakuační místnost v centru chodeb nebo menší přenosné buňky na okrajích. Za dvacet let, co se na vzniku a provozu laboratoře pracuje, ale zatím nepřišla chvíle, kdy by je museli zaměstnanci skutečně využít.
Věčné úložiště
Sarah Dewoncková, zástupkyně ředitele místního centra spadajícího pod Národní agenturu pro jaderný odpad (Andra), má jako jedna z mála na helmě, která jí barevně ladí s obroučkami brýlí, své jméno. Podle ní výzkum potvrdil, že místní jíl je na ukládání vyhořelého paliva vhodný.
"Jíl nepropouští vodu a radioaktivní částice, které ztrácí postupem času na síle, jím prostupují velmi pomalu. Na povrch by se mohly dostat až za 500 tisíc let, kdy už nebudou nebezpečné," vysvětluje v podzemních chodbách dlouhých dva a půl kilometru. Zdobí je spousta kabelů, potrubí nebo menších děr na senzory. Ty větší jsou pak určené na testování prostoru, do něhož by mohlo být palivo v budoucnu uloženo.
Doba půl milionu let, kterou Dewoncková zmiňuje, není přehnaná. Radioaktivní odpad, který Francie chtěla odvážet na Sibiř (a v několika případech to i udělala), nyní čeká v dočasných úložištích na severu země. Teplo bude vyzařovat ještě tři tisíce let. Daleko delší dobu pak ale potrvá, než zmizí i radioaktivita.
Pro výběr místa trvalého úložiště je kromě jílu důležité také to, aby zde nedocházelo ke geologickým posunům, oblast nebyla sopečně aktivní a aby úložiště neodkryly v následujících statisících let doby ledové, které podle předpovědí přijdou. Podle Dewonckové oblast u Bure všechny požadavky splňuje.
Pokud k tomu dá vláda pokyn, může už příští rok začít stavba úložiště s názvem Cigéo. Nacházet se bude ve stejných podmínkách jako laboratoř, jen pět kilometrů daleko.
Dokončené by mělo být v roce 2035. K jeho uzavření dojde až po sto letech, během nichž budou vědci monitorovat, zda se nevyskytl nějaký problém. Zároveň se budou snažit přijít na lepší způsob nakládání s radioaktivním odpadem.
Úložiště už nikdy nepůjde otevřít, dodává Dewoncková.
Dům odporu
Nemožnost přehodnocení strategie po sto letech je jen jednou z věcí, která aktivistům ve vesnici Bure vadí. Upozorňují také na transparentnost projektu a podle nich nedostatečné záruky, že odpad neznečistí okolní prostředí. Například že se nedostane do spodních vod.
"Proč se vystavovat takovému riziku? A nejen nás, ale i mnoho generací, které přijdou po nás?" ptá se v takzvaném Domě odporu, rozlehlé budově, kde se aktivisté shromažďují, jedna z nejviditelnějších postav protestů, 57letá Angelique.
Prezident Emmanuel Macron letos na jaře oznámil, že Francie postaví dalších šest jaderných elektráren. V poslední době se však země potýká s problémy na starších jaderných blocích - vyskytují se zde praskliny a některé součástky podléhají korozi. Téměř polovina atomových elektráren je proto odstavená. Elektřinou zemi ve velkém zásobuje sousední Německo.
"Nemáme žádné slovo, všechno se rozhoduje netransparentně a bez lidí. Proto si i tuhle oblast vybrali. Na rozdíl od jiných tady žije málo lidí," říká o Bure Joel. Spolu s Angelique jsou obviněni z pořádání předem neohlášených protestů, na kterých došlo k násilným střetům s policií. Sami tvrdí, že nikoho k násilí nevyzývají, zároveň ale nikoho nekontrolují. Brzy by měl začít soud.
"Vzali nám mobily, Joelovi sebrali dva počítače, počítač vzali i našemu právníkovi," vysvětluje aktivistka, na jaké problémy naráží a proč mnoho lidí na protestech vystupuje v maskách zakrývajících obličeje. "Zároveň nám odposlouchávají hovory. Při výslechu na policejní stanici to použili proti mně," dodává Joel.
Aktivisté však sami odpověď na otázku, co udělat s odpadem, nemají. "Neexistuje žádné dobré řešení. Není jednoduché to slyšet, ale je to tak," domnívá se Joel. "Pokud to dáme pod zem jednou, tak to tam poputuje už pokaždé a jako společnost nebudeme o této energii diskutovat. Proto je naší strategií to tady blokovat, vynucujeme tím debatu. První věcí je přestat s jadernými elektrárnami. Druhou je řešit odpad."
