Ve špinavé osadě na Via Tribonario žije asi 50 rodin čítajících více než 800 Romů. Od Silvestra živoří. Při velkém požáru jim na přelomu roku v největší milánské romské osadě shořela většina karavanů.
Tito Cikáni nečekali, až Rumunsko vstoupí do Evropské unie, a dávno zamířili na západ ve snaze najít lepší život v blízkosti zámožného evropského velkoměsta Milán.
Zhruba od roku 1999 se postupně přistěhovávali do malé ilegální osady na opuštěném parkovišti vedle hlavního milánského hřbitova.
Tábor bídy - bez vody a elektřiny
Zatímco v centru města dělníci leští černou prosklenou fasádu, aby na ní před módní přehlídkou značky Dolce & Gabbana nezůstaly žádné skvrny a otisky prstů, v tomto rozrůstajícím se cikánském táboře neteče voda, dodávky elektřiny jsou nepravidelné a obyvatelé se musí dělit o dvanáct chemických toalet.
"Jsem rozčarovaný. Chci se vrátit domů," říká třiadvacetiletý Marian Marin a dál se snaží zahřát u ohně rozdělaného přímo na ulici. Nemá nic, jeho karavan shořel při požáru.
"V Rumunsku jsem si jako stavební dělník vydělal jen 100 eur měsíčně. Přišel jsem, abych mohl něco posílat rodině. Teď už mi na ničem nezáleží," dodal Marin, který dnes přespává pod širým nebem.
Infobox
Další reportáže čtěte ZDE
Zničující požár
Ve chvílích, kdy Marin mluvil, vedle něj dávala hlasitou romštinou najevo nelibost žena v pestrobarevném cikánském šátku, zatímco zimní mrholení měnilo půdu tábora v bahniště.
Příčina silvestrovského požáru sice není známa, ale v tomto přeplněném kočovném táboře ho mohla snadno způsobit propanbutanová lahev, pomocí nichž Romové vytápějí své karavany. Nebylo by to poprvé.
Obyvatelé okolních domů však Romy nelitují, tvrdí, že už mají po krk bídy a násilí, které existenci tábora provázejí.
"Jejich ukradená auta nám blokují silnici a navíc žijeme mezi jejich výkaly," uvedla mluvčí starousedlíků Antonietta Spinellaová.
Milánské podsvětí
Tábor na Via Triboniano je největší a nejproblémovější ze všech kočovných osad rozesetých po milánské provincii, v nichž žije odhadem 6 500 z celkového počtu 120 000 italských Romů.
Romové přežívají tak, že se nechávají najímat na drobné zednické či úklidové práce, případně organizovaně žebrají nebo kradou.
Rozhořčení sousedé žádají, aby se tábor obehnal zdí. Osada se tak stává symbolem nelehkých rozhodnutí, jimž čelí nejen Milán, ale i další evropská města, v nichž žijí desetitisíce chudých, v klanech žijících a často negramotných Romů.
Obavy z dalších příchozích
Obavy zdejších obyvatel, že se do Milána a jiných italských měst nahrnou další Romové, ještě zesílily po prvním lednu, kdy Rumunsko vstoupilo do Evropské unie.
Už v prosinci starousedlíci vypálili na milánském předměstí Opera stany, které zde byly připraveny právě pro nově příchozí Romy.
Na nátlak organizací bojujících za občanská práva slíbila milánská městská rada, že vybaví tábor na Via Triboniano provizorními kontejnerovými byty, v nichž bude zavedena elektřina a pitná voda.
Bytů však nebude dost pro všechny: Od roku 2001, kdy se poprvé rozkřikla zpráva, že zde možná bude zajišťováno ubytování, se počet obyvatel tábora ztrojnásobil.
"Romové chaotickou situaci ještě zhoršují, když vyzývají příbuzné, aby se k nim přistěhovali," uvedl Pasquale Maggiore, který s Romy spolupracuje jménem milánské městské rady.
Itálie Romy nechrání
Komise Rady Evropy pro lidská práva konstatovala, že Itálie nezajišťuje Romům na státní úrovni žádnou právní ochranu. Romy přitom označila za nejdiskriminovanější etnickou menšinu v Evropě.
Cikánské tábory existují po celé Evropě, ale jak uvedla expertka Rady Evropy Ivana D'Alessandrová, poměry v Itálii jsou horší než ve Francii, Belgii nebo Nizozemsku.
"Tábor není řešení. K Romům je třeba přistupovat jako ke kterýmkoliv jiným lidem bez domova," řekl Giorgio Bezzecchi, Rom stojící v čele italské dobročinné organizace Opera Nomadi.
Tajuplní lidé
Nutit Cikány k integraci není snadné. Většina jich žije v rozvětvených rodinách a odmítá se mísit i s jinými romskými skupinami, natožpak s většinovou populací.
Na Via Triboniano například musela být postavena zeď oddělující jednu rozvětvenou rodinu bosenských Romů od početnějšího rumunského klanu, s nímž sváděla téměř každodenní boje.
"Romové jsou tajuplní a uzavření lidé," uvedla sestra Claudia Bioniová, která s touto menšinou pracuje už více než deset let. "Tvoří je řada různých skupin, které se vzájemně nemísí."
Několik Romů z Via Triboniano je přesto ochotno zpřetrhat svazky s vlastní komunitou, pokud si tím zajistí lepší život. V práci tají svou etnickou příslušnost, aby si udrželi zaměstnání a mohli si uspořit na opravdový domov.
"Šéfovi jsem neřekl, že jsem Rom. Neudělala to ani moje manželka, která tři dny v týdnu pracuje jako uklízečka," prohlásil třicetiletý rumunský Rom Alessandro.
"Když řeknete 'Rom', jako byste řekl 'zloděj'. Takhle lidé uvažují."
