Analýza - Druhý severokorejský test, který Pchjongjang v pondělí ráno provedl, svědčí podle expertů o tom, že to komunistický režim myslí se svým jaderným arzenálem vážně. A že střídavě zastavované a opět obnovované šestistranné rozhovory o ukončení severokorejského jaderného programu jsou zřejmě za současného vedení KLDR odsouzeny k neúspěchu.
Severní Korea "...25. května úspěšně provedla další z podzemních jaderných testů coby součást opatření týkajících se odstrašujících sebeobranných jaderných prostředků," stojí v prohlášení severokorejské státní tiskové agentury KCNA.
"Současný jaderný test byl bezpečně proveden na nové a vyšší úrovni, co se týče výbušné síly a technologie... (a) přispěje k větší suverenitě země, národa a socialismu."
Lepší a větší bomba?
Tisková agentura neinformovala ani o čase, ani o místě a síle použité nálože. Podle japonských, jihokorejských a amerických geologů však došlo na severu země, nedaleko místa minulého jaderného testu, k otřesům v 9:50 ráno místního času. Místo výbuchu se mělo údajně nacházet deset kilometrů pod povrchem.
Japonská meteorologická agentura uvádí, že otřesy měly sílu 5,3 stupně Richterovy škály, americká Agentura pro geologický průzkum (USGS) hovoří o síle 4,7. Zatím jediná zpráva o možné intenzitě samotného výbuchu přišla z Ruska.
Mluvčí ministerstva obrany Alexander Drobiševskij uvedl, že šlo o 10 až 20 kilotun, tedy sílu 10 až 20 tisíc tun TNT. To by podle agentur znamenalo, že KLDR učinila velký krok kupředu, protože Spojenými státy odhadovaná síla předchozího výbuchu byla údajně menší než jedna kilotuna.
To je však v tuto chvíli věštění z křišťálové koule. Zaprvé je sílu podzemního výbuchu velmi těžké určit a o velikosti nálože z října 2006 panují stále pochybnosti. USGS odhadla intenzitu otřesů u tehdejšího výbuchu na 4,2 Richterovy škály a zahraniční odhady o síle nálože se pohybují mezi jednou a dvanácti kilotunami.
Dnešní ruský odhad je navíc předběžný, tehdejší ruské předběžné odhady hovořily o pěti až patnácti kilotunách.
Problémy s doručením
Podobně jako v roce 2006, i současný test přichází krátce po testu mezikontinentální balistické rakety Taepodong-2, jejíž technologie během tří let pokročila velmi kupředu.
I kdyby však Severní Korea dosáhla podobného zlepšení na poli jaderné technologie (test z října 2006 je považován za jen částečný úspěch), skutečné nebezpečí hrozí mnohem více od jejích konvenčních sil a možných úmyslů prodávat jaderné know-how do zahraničí.
Aby režim technologii skutečně ovládl, musel by podstoupit řadu dalších testů, ke kterým však nemá dostatek plutonia ani vysoce obohaceného uranu, současná zásoba severokorejských jaderných bomb se odhaduje na šest až osm kusů.
Především však KLDR nemá způsob, jak by jadernou pumu dopravila na území cizího státu.
Kromě stále přítomných problémů v samotné konstrukci rakety Taepodong-2 nejsou podle expertů Severokorejci rovněž schopni pumu miniaturizovat a umístit ji na raketovou hlavici. Musely by ji tak nést zastaralé bombardéry, které by se okamžitě objevily na radarech a mohly být snadno zneškodněny.
Větší nebezpečí: konvenční síly
Větší nebezpečí tak hrozí od stovek raket krátkého doletu, které mohou zasáhnout území celé Jižní Koreje a část Japonska. Tři z nich otestovala KLDR krátce po pondělním jaderném testu.
Pokud by se navíc rozhodla na svého jižního souseda zaútočit, může odpalovat až 500 tisíc dělových střel za hodinu do metropolitní zóny Soulu, kde bydlí polovina z 49 milionů Jihokorejců.
Rozpoutání války by však bylo pro režim sebevraždou. Následný útok Jižní Koreje a USA by jeho více než půlstoletí trvající vládu podle tvrzení bezpečnostních expertů okamžitě ukončil.
Jiným reálným problémem je šíření jaderných technologií. Spojené státy KLDR podezírají, že se podílela na údajném jaderném programu Sýrie, jehož existenci však Damašek důrazně popírá.
