Pchjongjang - Komunistická KLDR, jedna z nejizolovanějších a nejzbědovanějších zemí planety, v neděli volí.
O přízeň "voličů" se uchází i mladý vůdce Kim Čong-un. Kandiduje samozřejmě v okrsku Pektusan u stejnojmenné posvátné hory, kde se podle režimu narodil jeho otec Kim Čong-il.
Už nyní má podle britského listu The Telegraph jistotu, že uspěje. Jiná varianta ostatně není přípustná, jelikož Severokorejci dostanou v každém volebním obvodu lístek se jménem jediného kandidáta. Toho, jenž dostal posvěcení vládnoucí Korejské strany práce.
Jedinou otázkou tak zůstává, zda třetí z Kimů na severokorejském trůnu zopakuje úspěch svého otce. "Drahý vůdce", jak se dodnes Čong-ilovi oficiálně říká, dostal před pěti lety ve svém okrsku 333 maximální počet hlasů.
Ti nejodvážnější Severokorejci mohou jít za plentu a vyjádřit svůj nesouhlasný názor přeškrtnutím onoho jediného jména.
Strach v zemi pracovních táborů
Vězněm mnohdy bez příčiny
KLDR zadržuje v táborech a vězeních statisíce lidí, včetně dětí. Mezi vězni jsou často i ti, kteří se vůči režimu ničím neprovinili, ale jednoduše patří do rodiny někoho, kdo se znelíbil stalinistickému režimu.
Sesbírané důkazy poskytla Amnesty International i vyšetřovací komisi OSN, která se zabývá porušováním lidských práv v Severní Koreji.
Přelomové rozhodnutí naproti tomu v listopadu učinila Čína. Ta se rozhodla zrušit ostře kritizovaný systém "převýchovy prací".
Jak ale líčí Mina Jun, která ze Severní Koreje prchla v roce 2011, odváží se k tomu málokdo. Jakákoliv známka vzdoru během ostře sledovaného hlasování totiž znamená následky nejen pro dotyčného voliče, ale i jeho příbuzné.
Dostat se do nepřízně stalinistického režimu může být osudné, obzvláště v situaci, kdy v zemi funguje jakýsi systém klasifikace rodin podle loajality k režimu.
Každodenním strašákem, s nímž se Severokorejci museli naučit žít, je pak hrozba internace v pracovních táborech, kde v současné době (podle nedávno zveřejněné zprávy OSN) nedobrovolně pobývá 80 000 až 120 000 politických vězňů.
Riskování vlastního života
Podle dalšího z uprchlíků Ji-hun Parka využívá KLDR volby i jako příležitost pro vlasteneckou výchovu. "Sever studenty ve školách neučí, proč jsou volby důležité. Lidé nemají ponětí, že mají právo hlasovat."
Lidé jsou do volebních místností hnáni místními "sousedskými výbory", které dohlížejí na to, aby "všichni hlasovali pro kandidáta" a zároveň se poklonili portrétům všech tří dosavadních vůdců KLDR.
Hlasování zároveň slouží jako sčítání lidu. Od zhroucení státního systému distribuce potravin v 90. letech minulého století totiž Pchjongjang nemá žádnou jinou možnost, jak kontrolovat pohyb obyvatelstva.
Úřady proto pečlivě kontrolují seznamy voličů. A pokud některé jméno chybí, vyšetřují to. "Právě během voleb se vláda často dozví o přeběhlících," pokračuje Jun.
"Uprchlíci v Číně riskují při návratu do Severní Koreje své životy, protože se bojí, že pokud by vláda zjistila, že chybí, byli by jejich blízcí v ohrožení." Mnozí se proto hned po volbách snaží znovu prchnout do ciziny.
