V listopadu 2015 se s pomocí jednotek Kuds podařilo zachránit ruského pilota sestřeleného tureckým letounem. O rok později se účastnily plánování i uskutečnění akce na převzetí města Aleppo syrskou armádou.
Generál Solejmání, který minulý týden zemřel při cíleném americkém útoku, se akce údajně zúčastnil osobně coby velitel syrské mechanizované divize a ozbrojenců z Hizballáhu, Iráku, Afghánistánu a Íránu.
Íránské jednotky Kuds v posledních letech pomohly Iráku při osvobozování několika měst od islamistů, mezi nimi třeba Mosulu, Ramadí nebo Tikrítu.
Operovaly tu například i v letech po americké invazi v roce 2003. Američané je přitom vinili z podporování šiítských smrtících komand a z účasti na plánování útoku proti americkým jednotkám ve městě Karbala v lednu 2007. Tehdejší prezident USA George Bush mladší je obvinil z podněcování nepokojů v zemi.
Jisté je, že elitní složce Íránských revolučních gard, odpovědné za zahraniční operace a specializující se na nekonvenční boj a zpravodajství, se podařilo navázat kontakty napříč celým Blízkým východem. Zejména pak s ozbrojenci v Afghánistánu, Sýrii, Iráku, Libanonu a na palestinském území. Zprávy o jejich zapojení se například v roce 2009 šířily až z jihoamerické Venezuely.
Zabití Solejmáního proto kritizují představitelé řady těchto zemí. Odvetu Washingtonu kromě samotného Teheránu přislíbil také libanonský Hizballáh nebo palestinská militantní teroristická skupina Palestinský islámský džihád. Jemenská povstalecká skupina Ansar Alláh generálovu smrt označila za "válečný zločin".
Kuds mají okolo 20 tisíc členů
Jednotky Kuds vznikly na začátku irácko-íránské války (1980 až 1988) a zodpovídají se přímo duchovnímu vůdci Íránu ajatolláhu Alímu Chameneímu. Jejich úkolem je podporovat islámskou revoluci i mimo hranice Íránu. Málokdy se zapojují přímo, fungují spíše přes proxy spojenecké skupiny.
Nynější název "Al Quds" znamená v arabštině Jeruzalém a odkazuje tak na dlouhodobý cíl, který si předsevzaly, a to je osvobodit město od Izraelců a zničit židovský stát.
Podle odhadů mají Kuds okolo 20 tisíc členů, kteří se dělí do regionálních brigád. Přesné číslo je těžké odhadnout, protože příležitostně nabírají další síly.
"Když dávají dohromady týmy a přijímají technické nebo mediální odborníky, nemusí jít o vycvičené vojáky," řekl americkému serveru NBC News Jack Watling, výzkumník britského think-tanku Royal United Services Institute. "Mohou být odkudkoliv, ale jsou přijímáni na základě mise," doplnil s tím že je těžké odhadnout, kdo je skutečně agentem Kuds a kdo "jen" zaměstnancem.
Změní jednotky Kuds smrt Solejmáního?
Generál Kásem Solejmání velel jednotkám Kuds zhruba od roku 1997, přesné datum není známé. I přes Solejmáního popularitu v rámci Kuds jeho smrt zřejmě moc neovlivní íránské operační schopnosti, jeho osobnost ale jednotkám bude chybět.
Kuds budou nejspíš pokračovat v jím vytyčené cestě. Tedy spoléhání se na nekonvenční boj a podporování proxy skupin a spojenců, skrze které čelí lépe vybaveným americkým vojákům a jejich spojencům v regionu.
Právě navazování vztahů šlo Solejmánímu víc než dobře. "Jednou z věcí, v nichž byl Solejmání neobvykle dobrý, bylo řízení těchto vztahů. V tomto procesu byla určitě důležitá jeho osobnost. Takže když je Solejmání pryč, je nepravděpodobné, že by jeho nástupce oplýval jeho osobním charismatem a byl stejně populární na okrajích struktury," řekl serveru NBC News odborník na bezpečnost Stephen Biddle z neziskové organizace Rada pro mezinárodní vztahy.
Generála Solejmáního po smrti okamžitě nahradil jeho zástupce a dlouholetý přítel, dvaašedesátiletý generál Ismail Ghání. Muž se srovnatelnými vojenskými zkušenostmi, které získal už během irácko-íránské války, a dobrými vztahy s vůdcem Chameneím, díky nimž působil jako důležitý kontakt mezi Solejmáním a Teheránem.
Chameneí Gháního označil za "jednoho z nejprominentnějších velitelů" a podle íránské státní agentury IRNA dodal, že jednotky se oproti časům jeho předchůdce Solejmáního nezmění.
Na adresu svého vztahu se Solejmáním Ghání uvedl, že oba jsou "dětmi války". "Byli jsme spolubojovníci na bojišti a stali jsme se přáteli v bitvě," cituje jeho slova list The Times of Israel.
Oproti Solejmánímu, který byl veřejnou a mediálně známou tváří elitních jednotek, Ghání působil mnohem více ve stínu reflektorů. Podle západních analytiků je Ghání rezervovanější a v minulosti se zřejmě soustředil spíš na Afghánistán a Pákistán než na Irák, Sýrii a Libanon.
Jeho prvním úkolem zřejmě bude dohlédnout na akce v odvetě za smrt svého předchůdce.
