Polsko máme v Česku spojené s literárními reportážemi, které se do češtiny často překládají. Pojí si tento žánr s Polskem i lidé jinde v Evropě nebo po světě?
Jako teenager jsem si myslel, že jsme tím známí všude po světě. Hlavně v minulosti byl známý představitel žánru Ryszard Kapuściński, oblíbený různě po světě. Byl velmi populární v Jižní Americe, jeho dílo bylo přeloženo do dvaceti nebo třiceti jazyků. Myslím ale, že do více jazyků a více zemí pronikla Hanna Krallová (v češtině jí vyšla kniha Srdcový král - pozn. red.). Witoldovi Szablowskému vyšla kniha Tančící medvědi v angličtině u Penguin Random House. Na počet knih ale nejde o masový fenomén, komerčně úspěšnější jsou fikční tituly.
Polští autoři jsou hlavně kvůli práci vydavatelství Absynt daleko oblíbenější v Česku a na Slovensku než v jiných regionech. Z mé osobní zkušenosti s překladem mojí knihy do češtiny a nizozemštiny musím říct, že přijetí bylo větší a lepší právě v Česku a na Slovensku, možná proto, že čtenáři jsou podobnější Polákům a skutečně tomu žánru rozumí.
Existují nějaká témata, která se vracejí nebo která jsou pro polské publikum poutavější?
Velmi oblíbené jsou příběhy z jiných zemí, především evropských, ty jsou vždy populárnější než přeložené knihy z daných zemí. Poláci také vždy budou číst o církvi, o její moci v Polsku, manipulacích a vnitřních bojích o moc. O tom můžete publikovat i sto knih ročně a všichni si to koupí. Roste taky zájem o osobní příběhy v literárních reportážích, kdy autor zkoumá své soukromí. To teď lidé chtějí.
Jak se liší práce na literární reportáži a práce na článku do novin?
Pro mě v tom žádný rozdíl není, ale já jsem nikdy zprávy nepsal, vždycky jsem se zaměřoval na delší příběhy. Musíte se snažit mít tam fakticky všechno správně a musíte si umět obhájit, proč něco děláte. Obojí je to o ověřování faktů a o tom být zodpovědný za to, co napíšete. V článku máte menší prostor. Nehledáte specifického hrdinu, kterého v literární reportáži vždycky musíte mít, můžete si vytvořit scénu, což může připomínat až práci na scénáři. Proto si nemyslím, že cílem dlouhého formátu je být objektivní. To z mého pohledu ani být nemůžete.
Jakou reportážní knihu polského autora byste doporučil českým čtenářům, pokud by se chtěli s žánrem seznámit?
Doporučil bych jim, aby si vybrali jakoukoliv knihu od Absyntu, jsou tam knihy od Kapuścińského, Krallové, Wojciecha Tochmana nebo Mariusze Szczygiela. V Polsku vychází velké množství knih pod různými nakladatelstvími, slovenské vydavatelství ale dělá perfektní práci v tom, že vybírá k překladu velmi dobré knihy. Když tam vyšla v roce 2019 moje kniha, říkal jsem si, že je z celé série ta nejhorší.
Pro správné psaní literárních reportáží máte v Polsku i speciální kurz, který jste absolvoval.
Ano, a pak jsem ho sedm let i vedl.
Může se do něj přihlásit i někdo, kdo není z Polska?
Může, ale obsah kurzu je celý v polštině. Měli jsme ale cizince, kteří mluví polsky, byli tam účastníci z Ruska, Polska a Nizozemska. Neexistuje ale možnost, že bychom to vyučovali v jiném jazyce než v polštině.
Jako mentor vystupujete i v kurzu Achillova data organizovaném Bakala Foundation, který je zaměřen na investigativní žurnalistiku. Jak moc je investigativa propojena s literárními reportážemi?
Mohou se protínat a mnoho knih věnovaných investigativě je zároveň literární reportáží. Nutné to ale není, investigativní novináři se většinou tolik nezaměřují na vyprávění, protože to není jejich hlavním cílem. Tenhle kurz se ale zaměřuje spíš na získávání dat nebo na kyberbezpečnost, což bude můj přínos tady, protože o ní učím. Pokud ale týmy budou chtít vypracovat projekt víc literárně, budu flexibilní.
Studentské týmy, které se mohou přihlásit, budou pocházet z Česka, Slovenska, Polska, Maďarska a Ukrajiny. Proč si myslíte, že zrovna tyto země potřebují dobré investigativní novináře?
V našem regionu posilují antiliberální vlády, například situace v Maďarsku je velmi smutná, protože téměř všechno spojené s médii je kontrolováno populistickými a konzervativními silami. Situace se zhoršuje i v Česku a na Slovensku. Případ Ukrajiny je kvůli ruské invazi složitější, ale pořád je tam hodně propagandy. V Polsku je teď situace lepší, ale jenom proto, že jsem měli štěstí a došlo k neočekávané změně. Ještě před rokem (před parlamentními volbami - pozn. red.) bych mluvil jinak.
Myslím, že žijeme v době, kdy jsou takové programy důležité. Existují jednodušší a výdělečnější způsoby obživy než investigativní žurnalistika, a pokud investigativa někoho zajímá, tak tohle je dobrý start. Zároveň média nemají dostatek času a peněz, aby se věnovala vzdělávání mladších kolegů. To se běžně neděje.
Achillova data
Achillova Data nabízejí začínajícím novinářům a studentům se zájmem o novinařinu z Česka, Slovenska, Polska, Maďarska a Ukrajiny tříměsíční program, kde se naučí základy investigativní žurnalistiky. Pod vedením zkušených novinářů se naučí základní techniky investigace, datové žurnalistiky a psaní reportáže. Zájemci se mohou hlásit do pondělí 30. září.
Program Achillova Data pořádá Bakala Foundation, kterou vlastní Zdeněk Bakala. Ten je i majitelem společnosti Economia, která vydává online deník Aktuálně.cz.
