Kábul - Mohl by to být obchod století. Jedna z nejchudších zemí světa, zmítaná po více než třicet let válkou, v sobě skrývá pohádkové bohatství. Stačí je jen vytěžit. A v tom je právě ten háček.
O ložiska zlata, mědi, železa a lithia, která chce dát k dispozici západním těžařským společnostem vláda v Kábulu, se bude zajímat i fundamentalistické hnutí Tálibán kontrolující tři čtvrtiny Afghánistánu.
O mnohamiliardové tendry, které chce v druhé polovině tohoto roku vyhlásit ministr těžebního průmyslu Vahiduláh Šahrání, nemusí nikdo projevit zájem, pokud se vládě prezidenta Hamída Karzáího nepodaří zajistit bezpečnost v oblastech, kde se naleziště nacházejí.
Afghánci musí navíc zaručit, že konkursy na vytěžení zásob, jejichž cena je odhadována až na tři biliony dolarů, nebude provázet korupce. Šahráního předchůdce Muhammad Ibrahím Adíl byl loni přinucen rezignovat pro podezření, že za úplatek dvaceti milionů USD přiřknul konsorciu dvou čínských firem kontrakt na těžbu mědi na ložisku Ajnák v provincii Lógar.
"Zlepšili jsme legislativu, veškeré úřední procedury byly zdokonaleny a dostává se nám navíc ohromné podpory ze strany našich zahraničních partnerů," snažil se Šahrání přesvědčit případné zájemce, když v pátek v Londýně oznamoval, že vláda v Kábulu vyhlásí v září tendr na těžbu železné rudy na ložisku Hadžígak, největším v Asii.
Chybí infrastruktura i zkušenosti
Pokud ale Afghánci najdou těžařskou společnost ochotnou jít do navýsost nejistého podniku, musí společně s investorem překonat celou řadu dalších překážek.
Zemi chybí základní infrastruktura a musí ze všeho nejdříve uskutečnit elektrifikaci zaostalého afghánského venkova. A také vybudovat silnice, po nichž by vytěžená ruda byla dopravována. V neposlední řadě chybí i kvalifikovaná pracovní síla, Afghánistán nemá těžařskou tradici.
"Tyhle zkušenosti jsou zcela nedostatečné," řekl deníku The New York Times Jack Medlin z Americké geologické služby. "Existuje zde několik menších dolů, pro to, co zde má být vybudováno, bude ale zapotřebí ještě něco víc, než je rýžovací pánev."
Podobně hovoří i zástupce náměstka ministra obrany USA pro ekonomické záležitosti Paul A. Brinkley. "Otázkou je, zda můžeme těžký průmysl v zemi za těchto podmínek rozvíjet odpovědně - ať již z hlediska environmentálního či sociálního."
Afghánistán má jen chabou průmyslovou základnu. HDP čtrnáctimilionové země činí pouhých 12 miliard dolarů.
Průzkum udělali už Sověti
Sami Američané, kteří v zemi prováděli geomagnetický průzkum od roku 2006 pomocí vysloužilého letounu typu Orion P-3, které geologům dalo k dispozici námořnictvo, odhadují hodnotu ložisek vybraných kovů na nejméně jeden bilion dolarů.
K průzkumu přiměl Americkou geologickou službu nález starých map a grafů pocházejících z 80. let, kdy zemi okupovali sověti.
"Tyhle mapy existovaly, k těžbě ale nikdy nedošlo, protože tu po třicet let zuřila válka," říká inženýr Ahmad Hudžábrí, který před sovětskou okupací pracoval pro afghánské ministerstvo těžebního průmyslu.
Ložiska jsou vskutku mimořádně slibná.
V tom u Hadžígaku, nacházejícím se v centrální části země ve vzdálenosti 130 kilometrů od Kábulu, by se podle studií uskutečněných Rusy již v 60. letech měly skrývat téměř dvě miliardy tun padesátiprocentní železné rudy.
Pokud Američané o afghánská naleziště projeví zájem, budou čelit především čínské konkurenci. Tendr na ložisko mědi v Ajnáku provázený korupcí získaly firmy China Metallurgical Group a Jiangxi Copper Corp.
Na podzim chce Šahrání zahraničním investorům nabídnou ložisko zlata v provincii Badachstán na severovýchodě země a naleziště mědi v okrese Balchap v provincii Sarípulu na severu Afghánistánu. V provincii Ghazní na severozápadě země je zase podle všeho největší světové ložisko lithia.
Šahrání doufá, že tendry a podíl na těžbě by státní pokladně mohly vynést až jednu miliardu dolarů ročně a že by tak Afghánistán, nyní silně závislý na mezinárodní pomoci, mohl být do deseti let soběstačný.
Otazníky nad bezpečností
Těžarům však mohou situaci notně zkomplikovat bojovníci Tálibánu. Ti tento měsíc odmítli nabídku na smír, s níž se během Lóji džirgy, tradičního shromáždění kmenových náčelníků a duchovních, na tálibánce obrátila Karzáího vláda.
Afghánistán již loni předstihl Irák jako země, v níž dochází k nejvyššímu počtu teroristických útoků. Pumový atentát, za nímž stojí zpravidla ozbrojenci napojení na Tálibán, se zde odehraje v průměru každý druhý či třetí den. V prvních čtyřech měsících tohoto roku se jejich počet ve srovnání se srovnatelným obdobím roku 2009 zdvojnásobil.
Američtí vojáci by měli začít ze země odcházet v roce 2011. Bez přítomnosti jednotek NATO se ale nově vznikající afghánská armáda neobejde ještě několik let. Bezpečnost těžařů je bez nich zcela nemyslitelná.
Obavy vzbuzuje také místní produkce opia. Osm set tisíc Afghánců je na droze závislých a výroba a pašování narkotik je na afghánském venkově často hlavním zdrojem příjmů a dále snižuje již tak nízkou kvalitu tamní pracovní síly.
