Hrdiny z Británie vítaly tisíce lidí. Komunisté o ně nestáli

Jan Gazdík Jan Gazdík
Aktualizováno 16. 8. 2020 13:41
Byl to tehdy dechberoucí pohled, když 13. srpna 1945 přistála na pražském letišti v Ruzyni padesátka nových stíhaček Spitfire. Přiletěli s nimi českoslovenští letci, kteří za války sloužili v britském Královském letectvu RAF. Po válce se do vlasti mohli vrátit až tři měsíce po podepsání německé kapitulace. O návrat usilovali už dříve, ale nedostali souhlas Sovětského svazu.
Mladého seržanta Aloise Dvořáka vítají kolegové od 310. stíhací perutě, zleva Stanislav Zimprich, František Doležal (oba zády k objektivu), Vladimír Zaoral a Josef Hanuš
Mladého seržanta Aloise Dvořáka vítají kolegové od 310. stíhací perutě, zleva Stanislav Zimprich, František Doležal (oba zády k objektivu), Vladimír Zaoral a Josef Hanuš | Foto: Archiv Jiřího Rajlicha

Několik desítek lidí si připomnělo památku československých letců sloužících v britském Královském letectvu RAF (Roayal Air Force) v pátek u památníku okřídleného lva na pražském Klárově. Piety se zúčastnila také vnučka generála George S. Pattona Helen Pattonová-Plusczyková.

K připomínce návratu největší části československých pilotů RAF do Prahy 13. srpna 1945 aktualizujeme text, který vznikl před pěti lety k 70. výročí.

Pohled na 54 zbrusu nových stíhaček Spitfire, které v několika vlnách přistávaly na pražském letišti v Ruzyni, bral tisícovkám diváků dech. A piloti 310., 312. a 313. československé stíhací perutě Royal Air Force (RAF) na tom nebyli lépe. "Naše kyslíkové masky byly plné slz," popsal emotivně jeden ze stíhačů 313. perutě rotný Bohuslav Velvarský.

"Seřadili jsme se a ve vyřízené formaci naše spitfiry přelétly nízko nad Václavským náměstím a Pražským hradem. Plni dojetí jsme pak začali nasazovat k přistání na letišti Ruzyně," vzpomínal.

Psal se 13. srpen 1945, od konce 2. světové války uplynuly už tři měsíce. Dráhy ruzyňského letiště se kola spitfirů dotkla mezi 16:50 a 17:00. "Tisíce lidí nás přišly přivítat," vzpomínal jiný z navrátilců, poručík Miroslav Liškutín. "Bylo to úžasné, fantastické. Pro nás všechny to byl nezapomenutelný zážitek."

Záznam kapitána Hartmana

Emoce, které českoslovenští piloti před sedmdesáti lety po přistání zažívali, zaznamenal podle Jiřího Rajlicha z Vojenského historického ústavu rovněž tehdejší velitel 310. perutě, štábní kapitán Jiří Hartman.

"Letíme domů. Šest dlouhých let jsem snil o tomto okamžiku, který je teď jen několik krátkých minut před námi. Stále jsem doufal, že se vrátím, ale jako všichni moji kamarádi jsem věděl, že naděje na přežití je pramalá. Většina těch, kteří tehdy před šesti lety opouštěli svou vlast, když ji Hitler okupoval, se toho nedočkala. Vracíme se jen my, kteří jsme to všechno přežili," líčil.

"Teď už vidím Prahu. Marně se snažím potlačit slzy, které se mi derou do očí. Poznávám Hradčany. Město se ježí věžemi a věžičkami. Vltava se kroutí středem města, vypadá jako stříbrný had, vyhřívající se na slunci. Teď vidím ruzyňské letiště a tisíce lidí na jeho okraji. Doufám, že jsou mezi nimi i moji rodiče. Dovedu si představit, jak se asi cítí - jejich jediný syn se jim vrací po šesti letech," pokračoval.

"Určitě jsou na mě hrdí. Vracím se domů v čele první a nejslavnější československé stíhací perutě. Srdce mi praská pýchou. Teď jsme nad Ruzyní. Ještě několik málo okamžiků. Dávám rozkaz: udělat formaci stupňovitě doprava a jdeme na přistání… podvozek ven, klapky ven… dosedáme. Rolujeme se spitfiry do řady naproti místu pro diváky, kteří mávají národními vlajkami. Vypínáme motory, sundáváme letecké kukly a seskakujeme na zem. Konečně doma. Home, sweet home… Ohromný potlesk, nadšené výkřiky. Spolu s chlapci, kteří přilétli před námi na palubách dopravních liberatorů (jednalo se o stroje 311. čs. bombardovací peruti - pozn. red.), se řadíme do tvaru…"

Nežádoucí už před přistáním

"Do zahraničního odboje odcházeli českoslovenští letci mezi prvními, jako celek se mohli vrátit až jako ti úplně poslední - teprve tři měsíce po podepsání německé kapitulace," připomíná historik Jiří Rajlich. Toto "zpoždění" bývá podle něj obvykle interpretováno jako důsledek snahy sovětského velení co nejvíce oddálit návrat západních letců.

Unikátní letecká operace

V kokpitu Spitfiru

K přeletu z Británie do Československa bylo po 2. světové válce připraveno:

  • 54 nových (čs. vládou zakoupených) stíhacích letounů Spitfire LF.Mk.IXE (3 x 18 strojů) společně se zálohou 16 Spitfirů LF.Mk.IXE
  • tři spojovací letouny Auster AOP.Mk.III (3x1)
  • 15 letounů Liberator GR.Mk.VI s 1 spojovacím letounem Oxford Mk.II.
  • základní materiál o hmotnosti 100 tun (35 tun pro tři stíhací peruti, 35 tun jedna bombardovací peruť, 20 tun čs. depo a 10 tun Inspektorát).
  • osobní zavazadla, jejichž hmotnost byla stanovena na 200 liber na osobu (počítalo se s přesunem asi 1500 osob)
  • tříměsíční záloha technického materiálu a náhradních součástek o celkové hmotnosti 90-100 tun (stíhači 45-50 a bombardéři rovněž 45-50 tun).

Stále ovšem zůstává nezodpovězeno několik otázek, na něž by mohly dát odpověď ruské archivy. Ty tuzemské přinejmenším naznačují, že na jejich triumfálním uvítání - bezprostředně po osvobození - neměla zájem v té době už vlivná komunistická či kryptokomunistická část nového pražského politického establishmentu.

Ve hře však byly ještě některé další okolnosti spíše technického rázu. Určitým - avšak ne nepřekonatelným - problémem byly kapacity britského Transport Command, plně vytíženého repatriací desetitisíců osvobozených válečných zajatců.

Britské ministerstvo zahraničí nemělo každopádně proti plánu rychlého návratu československých perutí do vlasti žádné námitky a "naopak silně souhlasilo".

Vláda mlčela

Totéž svým nadřízeným doporučil i dlouholetý advokát potřeb čs. letectva, Air Commodore Frank Beaumont, ředitel pro spojenecké letectvo a zahraniční styky na Air Ministry (director of allied air co-operation and foreign liaison). Beaumont si dobře uvědomoval politickou důležitost rychlého přesunu československých perutí do vlasti.

Za zdržení mohla podle Rajlicha hlavně nová pražská vláda v čele se sociálním demokratem (ve skutečnosti kryptokomunistou) Zdeňkem Fierlingerem. Najevo to vyšlo poté, co 3. července 1945 maršál letectva Karel Janoušek telegraficky informoval pražské ministerstvo národní obrany o své intervenci u britského Air Ministry "ve věci uvolnění čs. letectva".

Z britské strany mu bylo řečeno, že pokud předseda československé vlády sdělí britskému velvyslanci Philipu Nicholsovi, že vláda si přeje brzký návrat československých letců z Velké Británie a že sovětské vojenské úřady nemají námitek, vydá Air Ministry rozkazy pro přesun okamžitě.

"To, že si československá vláda nenašla (či nechtěla najít) čas na jednání o návratu vlastního letectva z Velké Británie - bezmála dva měsíce po skončení války a nehledě na projevy sympatií, ujištění, vzkazy, pozdravy a sliby -, bylo víc než šokujícím zjištěním," dodává Rajlich.

Perzekuce přežili i díky Anglii

"Anglie přijala české piloty s otevřenou náručí a zajistila jim velmi dobré podmínky pro boj s nacismem," připomíná Hana Fajtlová, manželka legendárního stíhače RAF Františka Fajtla (1912-2006).

"Jaký to asi musel být pocit, když ho s ostatními kamarády přivezli antonem na nádvoří věznice a za okny je 'vítaly' tváře německých esesmanů? (Fajtl byl po únoru 1948 propuštěn z armády, degradován a 17 měsíců vězněn na Mírově - pozn. red.) S nimi tedy budou pod jednou střechou. Byla to potupa, lítost, ponížení, nevděk, vztek. I v těžkých chvílích byly proto pro manžela vzpomínky na válečnou Anglii a život v ní velkým povzbuzením," vzpomíná.

František Fajtl prý nikdy nezapomněl, že v dobách, kdy se vlastní země k letcům, kteří bojovali na západní frontě, chovala macešsky, Anglie hrdinům vyjadřovala vděk.

"Schopnosti a úspěchy českých i jiných zahraničních letců dokázala Velká Británie náležitě ocenit, třeba i svěřením velení čistě britské stíhací squadrony, což se stalo i v případě Františka," dodává Hana Fajtlová.

 

Právě se děje

před 37 minutami

Italský Senát těsně vyslovil důvěru vládě premiéra Conteho, který přestál i pondělní hlasování Poslanecké sněmovny

Zdroj: ČTK
před 45 minutami

Tucet členů národních gard USA bylo postaveno mimo službu

Tucet příslušníků amerických národních gard, kteří měli ve středu posílit bezpečnost inaugurace zvoleného prezidenta Joea Bidena, bylo postaveno mimo službu. Stalo se tak po prověrkách, které mimo jiné zkoumaly možné vazby na krajně pravicový extremismus. Podle Reuters to řekli představitelé Pentagonu.

Mluvčí Pentagonu uvedl, že se prověrky nezabývaly jen možnými vazbami na extremistické skupiny.

Jeden příslušník gard byl postaven mimo službu kvůli znepokojivým textovým zprávám, zatímco jiný byl nahlášen úřadům telefonicky. Reuters to sdělil generál v čele úřadu národní gardy Daniel Hokanson.

Do Washingtonu míří na inauguraci, která se uskuteční ve středu, asi dvaapůlkrát více členů národní gardy než v minulých letech. Federální úřad pro vyšetřování (FBI) přitom posuzoval jejich profil ještě nad rámec obvyklých prověrek, jimiž prochází standardně všichni členové ozbrojených sil USA. Zjišťoval mimo jiné, zda některý z nich v minulosti nečelil obviněním v případu spojeném s terorismem. Dříve dnes ministr obrany Christopher Miller řekl, že americké úřady nemají informace o tom, že by při inauguraci "hrozila hrozba zevnitř".

před 54 minutami

Basketbalistky USK schytaly v Eurolize debakl

Basketbalistky ZVVZ USK Praha podlehly v domácí "bublině" v hale na Královce v utkání 4. kola Evropské ligy Fenerbahce Istanbul vysoko 70:99 a nedokázaly soupeři oplatit porážku 70:77 z prosincového turnaje v Turecku. O udržení naděje na postup do březnového čtvrtfinále bude hrát tým trenérky Natálie Hejkové ve čtvrtek od 19:00 proti Lyonu, který má stejně jako Fenerbahce o bod více než Pražanky.

V celku vítěze tři hráčky předvedly dvacetibodový střelecký výkon - Kayla McBrideová (26), Alina Jagupová (23) a Cecilia Zandalasiniová (20). Z domácího týmu se nejvíce dařilo Kateřině Elhotové s 19 body.

Pražanky se musely obejít bez americké opory Alyssy Thomasové a držely s tureckým celkem krok jen do osmé minuty, kdy byl stav ještě 13:18. Pak ale Fenerbahce uhrálo osmibodovou šňůru a naděje domácího výběru se postupně začaly rozplývat.

Problémy jim dělaly hlavně McBrideová s Jagupovovou a do poločasové přestávky šly suverénky české basketbalové scény s mankem 27:59. Na začátku třetí čtvrtiny prohrávaly i nejvyšším rozdílem v utkání o 33 bodů. Slabou náplastí mohlo být pro USK, že třetí i čtvrtou čtvrtinu těsně vyhrál a také se těsně ubránil stovce inkasovaných bodů.

Evropská liga basketbalistek - 4. kolo:

Skupina B (Praha - hala Královka):

USK Praha - Fenerbahce Istanbul 70:99, Gdyně - Lyon 76:79

Zdroj: ČTK
před 56 minutami

Nymburk prošel do osmifinále LM z druhého místa

Basketbalisté Nymburka podlehli v závěrečném 6. kole základní skupiny B tureckému celku Tofas Bursa 97:103 a postoupili do osmifinálové fáze Ligy mistrů ze druhého místa. Soupeř pořadí v tabulce ovládl, francouzský Dijon i přes výhru na Kypru nad Keravnosem klesl při shodném zisku 10 bodů vinou nejhoršího skóre ze vzájemných zápasů na nepostupovou třetí příčku v minitabulce tří týmů.

Soupeře pro osmifinálovou skupinu se tým trenéra Orena Amiela dozví při losování 2. února. Další sérii zápasů začne šestnáctinásobný český šampion přesně o měsíc později.

Úvod utkání patřil Omaru Prewittovi, který se rozehrál dvěma trojkami, za čtyři minuty měl na kontě 12 bodů a zařídil vedení 15:8. Nymburk v první čtvrtině vedl i o deset bodů, ale Tofas bojující o klíčovou výhru se ve druhé části přiblížil i na dva.

Domácí už ale soupeře do vedení v první polovině utkání nepustili. Na rozdíl od něj hráli s jistotou, že jim při shodě okolností vezme postup jen porážka téměř o 60 bodů. Nymburk dokonce ke konci druhé čtvrtiny podruhé v utkání unikl i do desetibodového náskoku.

Touha Tofasu po play off ale vyústila ve třetí desetiminutovce v obrat. Týmy se pak přetahovaly o nejtěsnější vedení. Domácí šli ještě do vedení 87:82, ale soupeř odpověděl sedmibodovou šňůrou a vybojoval vítězství. Zařídil ho 27 body Tomislav Zubčič. Domácím nestačilo Prewittových 24 bodů.

Basketbalová Liga mistrů - 6. kolo:

Skupina B:

ERA Nymburk - Tofas Bursa 97:103 (30:26, 57:52, 78:79)

Nejvíce bodů: Prewitt 24, Hruban 17, Dalton 15 - Zubčič 27, Akoon-Purcell 23, Christon 19. Fauly: 21:30. Trestné hody: 41/31 - 28/19. Trojky: 14:10. Doskoky: 38:33.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Kandidát na ministra zahraničí USA Blinken: Čína je největší diplomatickou výzvou Spojených států

Čína je bezpochyby největší diplomatickou výzvou pro USA ze všech světových zemí. Na slyšení v Senátu to dnes řekl kandidát na ministra zahraničí v nastupující administrativě Joea Bidena Antony Blinken. Naléhavou zodpovědností USA je podle něj zabránit Íránu v nabytí jaderných zbraní, k návratu Spojených států k jaderné dohodě s Teheránem z roku 2015 však podle něj v blízké budoucnosti nedojde.

Dosluhující prezident Donald Trump podle Blinkena učinil správně, když zaujal tvrdý postoj vůči Číně, protože ta pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga začala dávat jasně najevo svou asertivitu a snahu stát se vůdčí světovou velmocí. Kandidát na funkci šéfa diplomacie však vyjádřil nesouhlas s Trumpovou strategií.

"Musíme čelit Číně z pozice síly, ne slabosti," řekl Blinken, což podle něj znamená "spolupracovat se spojenci, a ne je pomlouvat, podílet se na chodu mezinárodních institucí a vést je, namísto toho, abychom z nich ustupovali". Kandidát na ministra zahraničí rovněž prohlásil, že podle jeho názoru existuje základ pro vybudování takového postoje vůči Číně, s nímž budou souhlasit zástupci obou hlavních politických stran.

USA jsou podle něj připraveny vrátit se k jaderné dohodě světových mocností a Íránu o omezení íránského jaderného programu (JCPOA), od které Trump odstoupil. Podmínkou je však to, aby Teherán začal znovu respektovat závazky, které mu dohoda ukládá. "Od toho jsme ještě daleko," poznamenal.

Zdroj: ČTK
Další zprávy