Varšava - Někdejší polský komunistický vůdce Wojciech Jaruzelski dnes ve Varšavě uspěl u soudu s návrhem, aby v procesu proti němu obžaloba doplnila spis o nová svědectví.
Kromě jiného chce, aby v souvislosti s nařčením z potlačení odborového hnutí Solidarita v prosinci 1981 a vyhlášením výjimečného stavu svědčila i bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová a někdejší sovětský vůdce Michail Gorbačov.
Obžaloba klade generálovi za vinu, že se dopustil zločinu, když v prosinci 1981 vyhlásil v zemi výjimečný stav. Zasáhl tak proti odborovému hnutí Solidarita, neboť vládnoucímu komunistickému režimu hrozila ztráta kontroly nad zemí.
Jaruzelski stanul v čele tzv. Vojenské vlády národní záchrany (VRON). Desítky lidí tehdy zahynuly, tisíce dalších skončily ve vězení. Bezpříkladnou brutalitou prosluly speciální policejní jednotky ZOMO, nasazené proti demonstracím a protestům.
Pokud soud uzná čtyřiaosmdesátiletého komunistického předáka vinným, hrozí vězení tentokrát jemu. Až desetileté.
Generál dnes žije ve vile na okraji Varšavy. Má k dispozici státem přidělenou ochranku a prezidentský důchod.
Své počínání v prosinci 1981 obhajuje tím, že kdyby nezasáhl on, do Polska by vtrhla sovětská armáda podobně jako v roce 1956 do Maďarska a v roce 1968 do Československa.
Výjimečný stav
Vojenský výbor národní záchrany nařídil 13.prosince 1981:
- uzavření polských hranic
- uzavření všech letišť
- přerušení telefonního spojení
- cenzuru poštovních dopisů a balíků
- zadržení předáků Solidarity
- zákaz nočního vycházení a srocování
- vytvoření policejních kontrol na silnicích před velkými městy
I proto chce, aby se vyjádřili Thatcherová a Gorbačov, který se ale stál vůdcem Sovětského svazu až o čtyři roky později.
Řada historiků - včetně těch ruských - ale tuto teorii zpochybňuje. Sovětský svaz měl v roce 1981 vážné hospodářské problémy a poslal téměř sto tisíc vojáků do Afghánistánu. Není pravděpodobné, že by se v takové situaci Kreml rozhodl pro invazi do Polska.
Obžalobu Jaruzelského vypracoval Institut národní paměti ještě v době, kdy vládl kabinet konzervativní strany Právo a Spravedlnost dvojčat Lecha a Jaroslava Kaczyńských.
Právě tato strana měla v programu rázné vypořádání se s komunistickou minulostí a na její popud byl generál pohnán před soud.
Bývalý premiér Jaroslav Kaczyński dokonce Jaruzelského přirovnal k nacistickému vrahovi Adolfu Eichmannovi, popravenému v roce 1961 v Jeruzalémě.
Na kritiku, že proces je pouhým aktem pomsty a "honem na čarodějnice" ve stylu někdejší inkvizice, reagoval takto:
"Jak může někdo srovnávat s inkvizicí procesy s válečnými zločinci, jako byl třeba Adolf Eichmann ? S procesy s někým, kdo spáchal vážné zločiny proti svému národu?" uvedl expremiér.
Polské veřejné mínění však Jaruzelského interpretaci vcelku přijímá. S jeho důvody souhlasilo v průzkumu provedeném před sedmi lety 51 procent Poláků. Jednoznačný nesouhlas vyjádřilo jen 25 procent lidí.
Generál také získal překvapivého spojence. Svého tehdejšího úhlavního nepřítele: šéfa Solidarity a později prezidenta Lecha Walesu. Ten doslova řekl, že proces "smrdí vendetou."
"Vždy jsem bojoval proti Jaruzelskému, za demokracii. Ale také za poměry, které se nebudou vyznačovat vyřizováním účtů," prohlásil Walesa, kterého Jaruzelski dal v prosinci 1981 uvěznit.
Podle Walesy je při hodnocení generála třeba vzít také v úvahu, že v roce 1988 zahájil jednání se Solidaritou a rozhodl se pokojně vzdát moci.
