Amstetten (Rakousko) - "Vždycky jsme se jen divili, kolik jim po zahradě pobíhá dětí. A říkali si: Je neuvěřitelné, jak to v tak vysokém věku vůbec zvládnou."
Tak vzpomínají na spíše nenápadné sousedy, třiasedmdesátiletého Josefa F. a jeho osmašedesátiletou manželku, lidé ze sousedství. Lidé, kteří žili poblíž omšelého "domu hrůzy" v Dolních Rakousích, v jehož sklepení byla 24 let uvězněna žena a její tři potomci.
Čtěte více: Rakušan se přiznal. Týral a věznil své děti
Starý manželský pár všichni považovali za energické prarodiče, kteří se příkladně starali o svá vnoučata. Pravda, s níž o víkendu přišla rakouská policie, všechny šokovala.
Prarodiče jako z učebnice
Žena autoritářského Josefa F. porodila a vychovala celkem sedm vlastních dětí. Jedna z jejích dcer dokonce podle listu Die Presse pracuje jako učitelka.
Nikomu proto nepřišlo divné, když prarodiče adoptovali či dostali do opatrovnictví svá domnělá tři vnoučata.
Sousedé děti často vídali v zahradě. "Měli tam takový bazének, slýchávali jsme odtamtud smích a cákání," vyprávějí.
O tom, že hned vedle - ve sklepní kobce o velikosti 50 až 60 metrů čtverečních - živoří se svou matkou další tři nezletilí, neměli ani ponětí.
Sourozenců, kteří jsou pravděpodobně nikoliv vnoučaty, ale dětmi Josefa F., bylo původně dohromady dokonce sedm. Jedno z nich, dvojče, ale tři dny po porodu zemřelo.
Mrtvé tělíčko muž odnesl ze sklepa a na zahradě spálil.
"U dědy bude líp"
"Celkem třikrát sehrál Josef F. před úřady příběh o odložených dětech," píše Die Presse.
Na lístečku, který se našel u holčičky vynesené ze sklepa v roce 1993, stálo: "Je jí devět měsíců. Dobře na ni dávejte pozor. U babičky a dědy jí bude líp než u mě."
Dopis měla napsat matka dítěte, údajně členka jakési zahraniční sekty.
Za rok pak k prvnímu dítěti přibyla druhá dívka, rok nato chlapec. Scénář se jen nepatrně lišil od prvního případu.
Tři děti, které směly vést víceméně normální život a vyrůstat nad zemí, se podle úřadů i policie dobře učí, jsou "výborně vychované" a nemají žádné zdravotní potíže.
Hlavně manželka Josefa F. se o ně příkladně starala. "Vodila je i do školy," popisuje sousedka. Podle kriminalistů také chodily do lidové školy umění a byly členy místního hasičského spolku.
Život bez světla
To zbylé děti, o jejichž existenci prý netušila ani jejich babička, na tom byly o poznání hůř. Nikdy v životě nespatřily denní světlo, nikdy neopustily své dobře utajované - a elektronicky zabezpečené - sklepní vězení.
Jednomu chlapci je dnes pět, druhému osmnáct let. "Mluvit je naučila jejich matka," uvedl šéf dolnorakouské policie Franz Polzer.
Podívejte se: Tady žil trýznitel a jeho oběti
Všichni věznění jsou v zuboženém stavu, děti "zcela vystrašené a extrémně bojácné".
Pod zemí bydlela spolu s chlapci i jejich devatenáctiletá sestra Kerstin, která bojuje o život v nemocnici.
"Nevíme, jestli přežije," přiznal Polzer. Právě její převoz do nemocnice kriminalisty přivedl na hrůznou stopu.
Celoživotní trauma
V péči lékařů je teď i týraná, mnohonásobně zneužívaná matka (a dcera Josefa F.) Elizabeth a její dva synové. Podle rakouských psychologů se z věznění už nikdy zcela nevzpamatují.
"Je třeba počítat s tím, že to na nich napáchalo obrovské škody," řekla agentuře APA psychoanalytička Rotraud A. Pernerová.
Nejenže uvěznění strádali fyzicky. Zcela jistě podle ní nedokáží vést normální život a komunikovat se svým okolím.
"Čím dříve se dítě někam zavře, tím jsou následky horší," uvedla. "Zařazení takových lidí do společnosti je extrémně obtížné."
