Řím - Italský premiér Silvio Berlusconi tak dlouho váhal s reformami nezbytnými ke zkrocení veřejného dluhu a tak tvrdošíjně odmítal odstoupit z úřadu, až si nakonec proti sobě popudil nejenom Evropskou unii, ale také Mezinárodní měnový fond.
Ten se nyní rozhodl Itálii - a především její finance - podřídit nemilosrdné kontrole. Šéfka MMF Christine Lagardeová vyšle každé tři měsíce do Říma zvláštní misi, jež bude zkoumat, v jakém stavu se nachází rozpočtový deficit země a jak účinná jsou vládní opatření, která jej mají snížit.
Berlusconimu nakonec nezbylo nic jiného než na summitu nejrozvinutějších zemí světa G20, konaném nyní v Cannes, s pravidelnými kontrolami ze strany fondu oficiálně vydat svůj souhlas.
Je přitom dost dobře možné, že první misi MMF bude ve funkci italského premiéra vítat někdo jiný.
Vzhledem k tomu, že Berlusconiho formaci Lid svobod (PdL) ve čtvrtek opustili dva poslanci, ztratila totiž vláda parlamentní většinu. Dalších šest legislativců PdL se na premiéra obrátilo s otevřeným dopisem, v němž byl vyzván, aby umožnil vytvoření nového kabinetu pravého středu.
"Požádali jsme Berlusconiho, aby nám dal jasný signál," citovala agentura Reuters mluvčí šestice vzbouřenců Isabellu Bertoliniovou. "Je na něm, aby rozhodl, zda to bude znamenat přebudování kabinetu, novou vládu, nebo nového premiéra."
Jedinou alternativou jsem já
Ačkoliv il cavaliere před médii opakovaně prohlašuje, že jedinou alternativou, kterou dnes země má, je vládní kabinet pod jeho vedením, začíná být čím dál více koaličních poslanců přesvědčeno o pravém opaku.
Již loni v létě opustil vládní tábor předseda Poslanecké sněmovny Gianfranco Fini se třemi desítkami legislativců. Zády se k Berlusconimu nedávno otočil také další z jeho spojenců, ministr financí Giulio Tremonti.
Minulý týden pak prosákla italskými médii zpráva, že předseda koaliční Ligy severu Umberto Bossi tlačí na konání předčasných voleb.
Podle deníku La Repubblica měl premiér dokonce Bossimu slíbit, že do konce roku odstoupí, oba politici to ale následně popřeli.
Italská veřejnost, podnikatelské kruhy i katolická církev mají dost Berlusconiho věčných afér a tahanic se soudy, teď jim ale všem začíná společně vadit nejistota vznášející se nad veřejnými financemi a otázka dluhu, který představuje 120 procent HDP, a tedy závratnou sumu 1,9 bilionu eur.
Totéž platí pro vrcholné představitele EU.
Na summitu G20 se na adresu italského premiéra vyslovil francouzský prezident Nicolas Sarkozy zcela jednoznačně: "V italskou ekonomiku plnou důvěru mám."
Berlusconiho slibům a sebevědomému úsměvu přestal šéf Elysejského paláce věřit již dávno.
Hrozba dluhové spirály
To, že italský premiér přešlapuje na jednom místě a tváří se, že se nic vážného neděje, znervózňuje ale především finanční trhy.
Zatímco řecký dluh, odhadovaný na přibližně tři sta miliard eur, by byl Evropský fond finanční stability (EFSF) schopen s pomocí svých stávajících prostředků zvládnout, v případě Itálie to rozhodně neplatí.
Evropská unie již také nelenila a rozhodla se EFSF v budoucnu navýšit, aby mohla čelit eventualitě, že do stejné dluhové spirály jako Řecko bude zatažena také Itálie.
Parlament v Římě teď musí urychleně jednat. Úroky z italských obligací s desetiletou lhůtou splatnosti se totiž vyšplhaly na úroveň 6,3 procenta. Blíží se tak sedmiprocentní hranici, kdy se zahraniční investoři začínají silně zdráhat takové dluhopisy nakupovat.
Pokud Berlusconi urychleně nevyšle signál, o kterém hovořila Bertoliniová, jsou vzbouřenci v řadách jeho PdL rozhodnuti nepodpořit úterní hlasování o dodatkovém rozpočtu.
