Teherán - Poslední kněz opustil Černý kostel před více než půl stoletím. Na zdi v mnišských celách teď nevisí Ježíš, ale Ajatolláh Ruholláh Chomejní, zakladatel íránské islámské republiky.
Írán přesto nedávno prohlásil, že i tato středověká arménská křesťanská stavba, ukrytá nedaleko hranic s Arménií a Tureckem, ukazuje, jak je země nábožensky tolerantní.
Obviňování nepřítele číslo jedna, Spojených států, že diskriminují křesťany a další náboženské minority, Íránci rezolutně popírají.
Světové kulturní dědictví
Íránská vláda požádala, aby se Qara Kelisa neboli Černý kostel zařadil po bok Persepole a dalších míst na seznam památek světového kulturního dědictví Unesco.
Čtěte v souvislostech: Turci opravili Arménům kostel. Vztahy to ale nezlepší
"Jde o symbol soužití různých náboženských a etnických skupin," vysvětluje Chosro Farri z Íránské organizace pro kulturní dědictví, řemesla a turismus.
Počet křesťanů a židů v Íránu začal klesat v roce 1979 po tzv. islámské revoluci. I v současné době se obyvatelé minorit zdráhají mluvit o tom, jak s nimi tehdy vláda zacházela.
Jenže Arméni tady na severovýchodě země tvrdí, že se o ně úřady z Teheránu starají jako o každého jiného Íránce.
"Nemám s životem tady žádný problém," říká Aldageš Malik, postarší Armén z vesnice Gardabad. Otočí se ke svému muslimskému příteli a dodá: "Tvé náboženství na tom nic nezmění. Všichni jsme tady přátelé."
V jeho vesnici, tři hodiny cesty na jih od Černého kostela, dlouhou dobu převažovali Arméni. Většina z nich ale odešla hledat lepší život do íránských měst nebo do zahraničí, třeba do Spojených států.
Muslimské stráže
Černý kostel získal svůj název podle vulkanických kamenů. Na na počátku 14. století se použily jako stavební materiál poté, co byla při zemětřesení zničena jeho starší část.
Arméni jsou součástí nejstarší nezávislé větve křesťanské víry. Věří, že jeden z Ježíšových apoštolů, Svatý Juda, byl pohřben přesně v místě, kde teď stojí ojedinělý kostel, jehož černobílá pruhovaná věž jde vidět už z velké dálky.
Mnoho Arménů opustilo tento nestabilní region během první světové války, kdy je Osmanská říše (dnešní Turecko) mezi léty 1915 a 1923 systematicky vyvražďovala. Arméni tvrdí, že během arménské genocidy bylo zabito 1,5 milionu Arménů.
Více o Arménské genocidě a problémech s Tureckem se dočtete ZDE
V současné době kostel navštíví pouze minimum křesťanských věřících. Stráží jej dva sunnitští muslimové z nedaleké kurdské vesnice. Tisíce Arménů sem přijíždějí hlavně v létě, aby uctili svého patrona, známého jako Svatý Tadeáš.
Toto jméno se také objevilo na íránské žádosti o umístění kostela na seznam kulurního dědictví. Mluví se v ní o Kostelu Sv. Tadeáše.
Podle úředníka Farriho to ukazuje respekt Íránců vůči jiným náboženstvím. Jak říká, arménští poutníci jsou v kostele "volní a mohou dělat, co chtějí".
Popíraná diskriminace
Organizace Amnesty International letos přesto uvedla, že se menšiny v Íránu stávají objekty diskriminačních zákonů a praktik.
Nejvíce postiženi jsou zejména Bahaisté, které íránští náboženští vůdci považují za kacířskou odnož islámu. V roce 2006 bylo perzekuováno také několik katolíků, co konvertovali z islámu.
Více o Bahaistech a jejich problémech v Egyptě se dočtete ZDE
Zpráva americké vlády z letošního března zase uvádí, že všechny náboženské menšiny v Íránu trpí různými druhy diskriminace, a to hlavně v náboženství, vzdělávání a bydlení.
Jenže Sebouh Sarkissjan, arménský arcibiskup v Teheránu, považuje tato tvrzení za "novinky ze Západu."
"Lidé přicházejí a vždy se ptají: Existuje v této zemi diskriminace?" říká prelát ve své kanceláři v Teheránu, hned vedle nové katedrály postavené v minulém století. "Můžu vám říct, že jsem cítil diskriminaci také ve Spojených státech, a dokonce i v Evropě."
Stále se zmenšující komunita
O Arménech se zmiňují také íránské zákony. Mají vyhrazena dvě místa v parlamentu a mohou například vyučovat své děti v arménském jazyce. Dokonce doma smějí pít alkohol, což by u muslimů oficiálně nepřipadalo v úvahu.
Nicméně, místní křesťanská komunita se už od dob revoluce v roce 1979 stále zmenšuje. Zatímco před třemi desetiletími v Íránu žilo několik stovek tisíc Arménů, dnes jich není ani 100 tisíc, cituje Sarkissjan čísla vydaná oficiální íránskou tiskovou agenturou Irna.
"Proces migrace arménské komunity začal už před revolucí," říká Sarkissjan s tím, že "migrace a emigrace, to je celosvětový fenomén. Nedotýká se pouze Íránu a íránské společnosti. Dokonce i Íránci emigrují, ne jenom křesťané a Arméni."
I on nicméně připouští, že Arméni v Íránu mohou čelit problémům. Například arménské školy musejí využívat pouze ty náboženské knihy, které jsou připraveny vládou.
Na místní úřady však nejvyšší duchovní nedá dopustit - za jejich snahu dostat Černý kostel na seznam Unesco a za investice do jeho oprav.
Světlá část kostela byla postavena teprve před 200 lety. Na zdi jsou vyobrazení svatí vraždící draky a ďábly a další motivy, pečlivě vypracované v bílém kameni.
Chejrolláh Mahmúdí přijel na návštěvu z nedalekého města. Říká, že jeho babička a ostatní Arméni uprchli z Turecka před 90 lety. Později si vzala za muže muslima z Íránu.
"Všichni se báli, že budou zabiti," říká Mahmúdí a vzpomíná na staré příběhy, zatímco hledí do dáli, na kostel zalitý slunečním světlem. "Je to jak film před mýma očima," říká.
