Vodopády Iguazú jsou zařazeny na seznam světového přírodního dědictví, a patří k nejúchvatnějším vodopádům na světě. Leží na hranici mezi Brazílií a Argentinou na stejnojmenné řece, přítoku veletoku Paraná. Spadají "pouze" z 52 až 72 metrů, jsou velmi mohutné a proslavené hrou barev.
Iguazú bez vody
Jenže teď je řeka vyschlá. Ze skal se řine jen něco kolem 300 000 litrů vody za sekundu, což je hluboko pod normálem, při kterém vodopády proteče až 1,5 milionu litrů za sekundu.
"Situace by se měla vrátit k normálu zase v říjnu. Chvíli trvá, než opět deště zaplní říční koryto," řekl Rafael Langwinski, vědec z brazilského města Foz do Iguacu, ležícího nedaleko vodopádů.
Prvním Evropanem, který vodopády spatřil, byl roku 1541 španělský dobyvatel Álvar Núňez Cabeza de Vaca.
Jako zbožný muž jim dal jméno Salto de Santa Maria, vodopády Panny Marie. Brzy se však pro ně vžil název Iguazú (Velká voda), kterým je označovali domorodí indiáni Quaraní.
K velké vodě však mají vodopády momentálně velmi daleko. "Je na ně úplně jiný pohled. Ještě nikdy jsme je takhle neviděli," říká horte Pegoraro, ředitel národního parku do kterého vodopády patří.
