Kapské Město (od našeho zpravodaje) - Příští mistrovství světa ve fotbalu se bude konat vůbec poprvé na africkém kontinentu. A hostitelská země - Jihoafrická republika - se k MS 2010 upíná s podobnými nadějemi jako Čína k letošní olympiádě.
I jihoafrické vládě ale místo vytouženého obdivu a uznání zbytku světa hrozí blamáž, a to nikoli z důvodu bojkotu, který se nyní vznáší nad pekingskými hrami, ale z ryze organizačních důvodů.
Skeptici jednoduše varují, že si Jihoafričané se svou úspěšnou kandidaturou na pořadatelství světového šampionátu v nejpopulárnějším sportu planety zřejmě ukrojili příliš velký krajíc.
Fotbal dražší než lidské životy
Důvodů, proč turnaji hrozí krach, je podle kritiků vícero: Jihoafričané možná nestačí postavit potřebné stadióny a zajistit nezbytnou infrastrukturu, turisté-fanoušci či dokonce samotní hráči se budou strachovat o holý život kvůli rozbujelé násilné kriminalitě v zemi a v neposlední řadě pořadatel v projektu utopí více peněz, než by se slušelo na někoho, kdo nedokáže drtivé většině svých obyvatel zajistit ani ty nejzákladnější podmínky k důstojnému životu.
Vláda prezidenta Thabo Mbekiho ale tyto výhrady odmítá a ujišťuje, že Jižní Afrika se za dva roky postará o nezapomenutelný zážitek. Vyhradila na to ostatně ze státního rozpočtu štědrých 30 miliard randů (přes 60 miliard korun), což rozhodně není zanedbatelná částka. Tím spíš, že se původně počítalo se sotva desetinovou sumou.
Jen pro srovnání: na boj proti epidemii HIV/AIDS, která přímo ohrožuje životy pěti a půl milionu infikovaných Jihoafričanů, našla vláda v rozpočtu pro příští tři roky jen dodatečné dvě miliardy randů.
Pro poslankyni opoziční strany Nezávislých demokratů Lillian Matlhoahelovou to je jasný důkaz toho, že se kabinet nezajímá o problémy obyčejných lidí: "To přece nejde, aby někdo kladl sport nad lidské životy, vláda by si měla ujasnit své priority."
Podobně hovoří i představitel mimoparlamentní Africké muslimské strany Gulam Sabdia:
"Celé to skončí bankrotem. Je to vulgární a nesociální. Mistrovství světa by se mělo konat v nějaké bohatší zemi, a vyhrazené prostředky by měly směřovat na zlepšování postavení našich lidí."
Vláda: Vyděláme na tom
Vláda a představitelé jednotlivých pořadatelských měst ale nepochybují o tom, že se vložené investice zemi mnohonásobně vrátí.
"Ty peníze se neztratí. Nejde jen o to, že si zlepšíme stadióny a veřejnou dopravu, ale profitovat z toho bude i lokální ekonomika a lidé, neboť vzniknou pracovní příležitosti," říká mluvčí radnice Kapského Města, které bude hostit zápasy jedné ze základních skupin i jedno semifinále, Pieter Cronjé.
"Zraky miliard diváků na celém světě budou upřeny na Jižní Afriku a na Kapské Město s jeho ohromující krásou. I když návštěvníci přijedou na fotbal, nakonec tu objeví podmanivé kouzlo zdejších lidí a celé země," dodává optimisticky.
Mnoho lidí ale o invazi fanoušků jen v Kapském Městě se jich očekává na půl miliónu nestojí. Je mezi nimi paradoxně i řidička taxíku Lizzy: "Bojím se, že se jasně ukáže, jak je Kapské Město pro tolik lidí malé."
Jak zvládne očekávanou invazi fotbalových příznivců dvousettisícový Nelspruit či čtyřsettisícový Rustenburg, kam jinak turisté zřídkakdy zavítají, je pak už úplnou záhadou.
Stihnou se dostavět stadióny?
Velká nejistota panuje také kolem výstavby stadionů. Neuplyne den, aby se v novinách neobjevil článek o tom, že v některém z devíti pořadatelských měst vázne rekonstrukce či výstavba sportoviště, na němž se má mistrovství hrát.
ČTĚTE VÍCE: FIFA se bojí o MS. Jižní Afrika má stadiony na ragby
Oficiální místa se sice důsledně snaží vyvracet spekulace, že výstavba je ve skluzu, ne vždy se jim to ale daří.
I když totiž například vedle staveniště stadiónu Green Point v Kapském Městě vzniklo návštěvnické centrum, kde zájemci mohou absolvovat virtuální prohlídku budoucího sportovního stánku a shlédnout propagační film, reálná procházka v okolí v člověku zanechá rozporuplné pocity.
Neutěšené místo, kde mezi haldami odpadků přebývají bezdomovci a široko daleko není přívětivý záchytný bod, ani v náznaku nepřipomíná vizi jednoho z hlavních center chystaného sportovního festivalu.
K tomu je třeba připočíst permanentní stávky stavebních dělníků, kteří protestují proti tomu, že subkontraktoři porušují pravidla a zaměstnávají levnou pracovní sílu - nejčastěji uprchlíky ze Zimbabwe, kterým platí sotva polovinu minimální mzdy. Problém už začala řešit i samotná FIFA.
Kapitolu samu pro sebe pak představuje rozbujelá kriminalita vymykající se jakékoli kontrole, což z marketingového pohledu znamená ten možná nejzásadnější problém.
Vláda slíbila, že boj proti zločinu zintenzivní: na příští tři roky k tomu vyhradila deset miliard randů a na klíčový rok 2010 počítá s nasazením dodatečných třiceti tisíc policistů.
I tak se ale Jihoafrická republika jen těžko bude zbavovat nelichotivé image místa posedlého násilnou kriminalitou, kterou ve světě má.
ČTĚTE TAKÉ: JAR bojuje se zločinem. Kvůli fotbalu
Jak zahraje národní tým?
Jedna věc je jistá: Jihoafričané, především ti černí, fotbal milují. Jejich národní tým, přezdívaný Bafana Bafana (=hoši) a hrající ve stejných dresech jako brazilská reprezentace, jim ale v poslední době příliš radosti nedělal.
Posledního výraznějšího úspěchu dosáhl v roce 1996, kdy vyhrál Africký pohár národů a dosáhl svého historicky nejlepšího umístění na žebříčku FIFA šestnácté příčky. Od té doby to šlo od desíti k pěti a momentálně je reprezentace JAR až na 71. místě.
Na mistrovství světa hráli Jihoafričané jen dvakrát a nikdy nepostoupili ze skupiny. Na to minulé se ani neprobojovali, ovšem na příštím šampionátu mají coby pořadatelé automaticky zajištěnu účast.
Zdejší fotbalový svaz proto v naději na zlepšení výkonnosti mužstva před časem angažoval brazilského trenéra Carlose Alberta Parreiru.
Jak si však v březnovém čísle časopisu Kick Off postěžoval jeden z čtenářů, za koučův luxusní plat (1,8 miliónu randů měsíčně) by se dalo postavit na deset tisíc domů pro ty nejpotřebnější. Většina lidí přitom zatím marně čeká, až vláda splní své 14 let staré sliby, že zajistí důstojné bydlení všem.
"A víte co? Já mu ty peníze přeju. Hlavně kdyby se jim to mistrovství tady podařilo vyhrát," svěřil se v townshipu Kayelitsha, největším chudinském sídlišti Kapského Města, jeden z místních obyvatel, který je stejně jako všichni jeho sousedé zapsán v dlouhém pořadníku na vládou dotovaný dům.
Zkrátka - když jde o fotbal, jsou všední starosti stranou.
