Vídeň - I přes jisté pokroky a zlepšení životů lidí jiné než heterosexuální orientace Evropa stále trpí předsudky a homofobie zde dál ničí lidské životy. Vyplývá to z rozsáhlé studie Agentury pro základní práva Evropské unie (AZP).
Diskriminace, vydírání, obtěžování gayů, leseb, bi- a transsexuálů je v Evropě stále živým problémem, a dochází k němu už na úrovních středních škol.
Podle stošedesátistránkové analýzy AZP zejména ve východních státech evropské sedmadvacítky politici nad homofobními projevy svých občanů přivírají oči nebo jim dokonce leckdy straní.
Především nedostatečné vyškolení policejních složek v bývalých komunistických zemích vede k tomu, že značná část útoků na sexuální menšiny zůstane neoznámena.
Podle zprávy AZP většinu útočníků tvoří mladí muži, jednající často ve skupinkách. Zvláště zneklidňující je zvyšující se počet útoků na etnické minority ze stran pravicových radikálů.
Propastné rozdíly
Podle komparativní studie, zadané Evropským parlamentem v červnu 2007, panují v názorech občanů EU na menšiny s jinou sexuální orientací propastné rozdíly.
Z pravidelně pořádaných průzkumů vyplývá, že nejtolerantnějším evropským národem, co se týče pohlížení na sňatky lidí stejného pohlaví, jsou Nizozemci. Až 82 procent z nich s manželstvím homosexuálů souhlasí. Ve Švédsku je to 71 procent a v Dánsku 69 procent.
Na opačném konci tolerančního žebříčku stojí Lotyšsko s 12 procenty a Rumunsko s 11 procenty.
Právo uzavírat manželství zatím zástupcům sexuálních menšin v plné míře přiznávají jen tři členské státy EU - Nizozemsko, Belgie a Španělsko. Většina ostatních zemí jim umožňuje pouze tzv. registrované partnerství, které jako první uzákonilo v roce 1989 Dánsko. Česká republika má podobnou normu od roku 2006.
Až 91 procentům Nizozemců nevadí mít za souseda homosexuála, kdežto v Rumunsku je to pouhých 36 procent.
Negativní komentáře
Nejde tu navíc jen o běžné občany, nedostatek tolerance je v některých členských státech EU leckdy vlastní i politikům. To se podle studie nejvíce projevuje v zákazech průvodů gayů a lesbiček ze stran místních samospráv či nedostatečné policejní ochraně průvodů před útoky ze strany pravicových radikálů.
Z tohoto pohledu jsou na tom nejhůře Bulharsko, Polsko, Estonsko, Rumunsko a Lotyšsko.
V těchto státech, ale i v České republice, se snahy o nápravu situace „prokazatelně setkaly s odmítavým postojem některých politiků", píše se ve zprávě.
Některé státy, mezi nimi i Česko, se sice snaží o zajištění ochrany účastníků průvodů za práva gayů a lesbiček, ale politici či veřejně činné osoby za přispění médií událost často negativně komentují.
I přesto, že se v médiích obraz homosexuálů o něco zlepšil, stále v nich panují předsudky. Články o sexuálních minoritách často ilustrují erotické fotografie, což podle odborníků navazuje u čtenářů pocit, že lidé jiné sexuální orientace se zajímají jen o sex.
Politici v průvodech
V kontrastu se situací ve východním bloku EU stojí západní, "služebně starší" země sedmadvacítky, kde se queer parade aktivně účastní nejen politici, či celé politické strany, ale i církevní představitelé, jak tomu je například v Nizozemsku, Francii, Španělsku, Švédsku a Rakousku.
Útokům a diskriminací jsou podle odborníků z AZP vystaveny více lesby a bisexuální ženy než gayové či bisexuální muži.
„Skupina mladých mužů v mém rodném městě mě neustále verbálně i fyzicky napadala, aby mi dala najevo, že pro lesby není v našem městě místo," cituje AZP zpověď jedné lesbické ženy z Polska. „Jednou mě dokonce zbili a vyhrožovali mi, že mě znásilní, aby mi ukázali, jak je hezké dělat to s mužem. Prý potřebuju muže, a ne ženu."
Útoky i v Nizozemsku
I vesměs tolerantní Nizozemsko ve studii vykázalo několik homofobních akcí organizovaných skupinkou mladíků marockého původu.
Motivy mládeže s marockými kořeny nejsou podle nizozemských úřadů náboženského původu a v podstatě se neliší od motivů nizozemské mládeže.
„Tito chlapci (s marockými kořeny) mají velmi povrchní znalost Koránu a často ani nechodí do mešity. Jejich názory na sexualitu jsou ovlivněny zejména pouliční kulturou, ve které žijí," uvádí zpráva.
Agentura pro základní práva EU sídlí ve Vídni a svou činnost zahájila v roce 2007. Nahradila tak Evropské středisko pro sledování rasismu a xenofobie (EUMC).
