Berlín - Rodina výrobce luxusních aut BMW prolomila několik desetiletí mlčení a připustila kolaboraci s nacisty, které se kdysi dopustili jejich děd a otec, továrníci Günther Quandt se synem Herbertem.
Přinutila ji k tomu nedávno zveřejněná studie berlínského historika Joachima Scholtysecka, kterou si objednala poté, co německá televize ARD vysílala v roce 2007 dokumentární film "Mlčení rodiny Quandtů".
Ve filmu tehdy dostali prostor vyjádřit se mimo jiné ti, kdo byli v továrnách koncernu nuceni vykonávat otrockou práci: bývalí vězni koncentračních táborů.
"Bylo s námi velmi špatně nakládáno, byli jsme biti a museli jsme pít vodu z toalet," vzpomínal jeden z nich, Řek Takis Mylopulos. Někdejší vězni hovořili i o popravách, k nimž běžně docházelo ve výrobnách koncernu.
Scholtyseck ve své studii dospěl k závěru, že Günther a Herbert Quandtovi spolupracovali s nacisty zcela vědomě a že ve svých továrnách zaměstnali na padesát tisíc osob přinucených k otrocké práci.
Každý měsíc zemřelo kvůli nelidským podmínkám panujícím v podnicích koncernu Bayerische Motoren Werke AG, založeného v roce 1916, na osmdesát lidí. V jedné z továren bylo dokonce vytvořeno popraviště pro "neposlušné pracovníky".
Quandtova vnučka Gabriele teď přiznala, že "nebylo správné" vyhýbat se pravdě o nacistické minulosti jejího děda.
Čestný doktorát
Günther Quandt vstoupil v roce 1933 do nacistické strany. Jeho druhá žena Magda Ritschelová se s ním o čtyři roky dříve nechala rozvést, aby si vzala příštího ministra propagandy Josepha Goebbelse.
Quandt svého členství v nacistické straně i pochybného spojení s Goebbelsem využíval k tomu, aby od vlády v Berlíně získával lukrativní zakázky. BMW vyráběla mimo jiné stroje pro heinkely typu He-162, proslulé bojové letouny. Quandt navíc získal část arizovaného majetku, který nacisté zabavili Židům.
O válečných aktivitách Günthera a Herberta Quandtových se jejich potomci odmítali po léta bavit.
"Uznáváme, že v naší historii, jakožto rodiny německých průmyslníků, nejsou roky 1933-1945 dostatečně popsány," bylo jediné stanovisko, které k celé záležitosti Quandtovi vydali krátce po uvedení dokumentárního filmu.
Günther Quandt byl sice v roce 1946 zatčen spojenci a vyslýchán, do poválečných procesů s německými průmyslníky kolaborujícími s nacisty, jako byli majitelé koncernů Flick či Krupp, však zařazen nebyl. V roce 1948 byl z vazby propuštěn.
Univerzita ve Frankfurtu nad Mohanem mu dokonce v roce 1951 udělila čestný doktorát "za zásluhy o poválečný rozvoj Německa". O tři roky později zemřel na dovolené v Egyptě ve věku třiasedmdesáti let.
