Oslo - Zatímco část zastánců Brexitu po očku poukazuje na norský model spolupráce s Evropskou unií, Norové samotní jsou opatrnější a Brity upozorňují, že jejich příklad nemusí být právě tím nejzářnějším.
Norští představitelé citovaní serverem The Washington Post varují, že mimo EU mohou mít Britové v některých oblastech nad vlastním osudem ještě méně kontroly než v jejím rámci.
"Ano, máme přístup k jednotnému trhu, ale zároveň jsme podřízeni legislativě, na kterou nemáme žádný vliv," vysvětluje generální ředitelka Konfederace norských podniků Kristin Skogenová Lundová.
"Spojené království je velkým členem EU a má zásadní vliv. Proč by se toho vzdávali?"
Opusťte jednací sál
Norsko, které příznivci odchodu Británie z EU často uvádějí jako modelový příklad, odmítlo členství v Evropské unii ve dvou referendech v letech 1972 a 1994. Země však přitom zůstává těsně s Unií spjata svým členstvím v Evropském hospodářském prostoru (EHP).
Zatímco EHP umožňuje pěti milionům obyvatel Norska přístup na lukrativní evropský vnitřní trh s 500 miliony spotřebiteli - do Evropské unie míří 80 procent norského exportu a přichází z ní 60 procent norského dovozu - nedává jim možnost hlasovat při stanovování pravidel obchodu.
V Bruselu musejí Norové opustit jednací sál, když se přijímají klíčová rozhodnutí, která vyžadují souhlas všech 28 členských států.
"Čekám na chodbě, zatímco uvnitř diskutují ministři školství (na oběd se k nim připojit můžu)," napsal na Twitteru v roce 2013 norský ministr školství Torbjörn Röe Isaksen v jasné ukázce neschopnosti země ovlivnit rozhodování.
Norsko začlenilo už 10 000 zákonů
Od vzniku Evropského hospodářského prostoru v roce 1994 bylo do norské legislativy začleněno asi 10 000 zákonů EU, z nichž polovina je stále v platnosti, píše norská odbočka zpravodajského serveru The Local.
"Odpůrci vstupu do EU v roce 1994 zvítězili, ale od té doby zaznamenali řadu ztrát. Integrační proces totiž probíhá automaticky, jelikož jsme součástí rozvíjejícího se vnitřního trhu. A žádné nové referendum na toto téma se nečeká," uvedl Öivind Bratberg, který je expertem na evropské záležitosti na univerzitě v Oslu.
Stejně jako Island a Lichtenštejnsko, které jsou také členy EHP, Norsko může uplatnit právo veta a postavit se proti evropským nařízením, ale kvůli obavám z následků ho nikdy nevyužilo.
Co se týče financí, je Norsko zcela jasně přispěvatelem do evropského rozpočtu; pro období 2014 až 2021 bude tato částka dosahovat 391 milionů eur ročně.
Mezi několik málo oblastí, kde si Norsko udrželo nezávislost, patří zemědělství a rybolov. Další obory jsou ale v jiné situaci.
"Řídíme se více Evropou než Norskem"
Jeden příklad za mnohé: malá norská firma Nordox sídlící v Oslu má za sebou 50 let prosperity. Vzhledem k dohodě, kterou Evropská unie připravuje v Bruselu, ji ale nyní čeká patnáctiprocentní pokles prodeje.
"Řídíme se podstatně více evropskými než norskými pravidly," říká Lars Tomasgaard, výkonný ředitel zmíněné firmy. "Veškerá pravidla, která se týkají ochrany zaměstnanců a registrace výrobků, jsou určována pravidly v EU. Jsou věrnou kopií evropských pravidel," dodává.
Největší problém, kterému čelí společnost Nordox, specializující se na prostředky proti plísním a houbám a protinánosové barvy, je Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP), o němž v současné době Washington a Brusel jednají. Norsko stále neví, jestli bude rovněž součástí dohody.
Pokud budou na základě dohody zrušena cla v transatlantickém obchodu, evropští konkurenti Norska budou moci přicházet na severoamerický trh s levnějšími výrobky a zvýší se také severoamerická konkurenceschopnost v Evropě, říká Tomasgaard.
I přes stížnosti, kterými Norové současné vazby k EU častují, by současný stav zřejmě neměnili, píše The Washington Post. Podle průzkumů je většina obyvatel země, která dlouho žila pod cizí správou či ve svazku se Švédskem, pro zachování statusu quo.
