Paříž - Francouzská národní knihovna získala původní rukopis deníku legendárního svůdce a teoretika svádění Giacoma Girolama Casanovy.
Manuskript, který byl napsán v době francouzské revoluce, dosud patřil potomkům lipského nakladatele Friedricha Arnolda Brockhause, který jej měl ve svém vlastnictví od roku 1821.
Jeho dědici za něj požadovali 7 milionů eur a trvalo více než dva roky, než se knihovně podařilo tuto částku shromáždit. Nakonec se do hry musel vložit neznámý mecenáš. Brockhausova rodina byla údajně trpělivá, protože si přála, aby byla kniha uložena ve Francii. Rukopis má 3700 stránek a je nejdražším, který si kdy knihovna pořídila.
Casanova psal své vzpomínky ve francouzštině, která byla v době jeho života jazykem vznešené společnosti. Paměti považoval za své životní dílo a chtěl jej tak napsat v jazyce, u kterého byla největší pravděpodobnost, že se budou moci šířit.
Podle prezidenta knihovny Bruno Racina bylo od Casanovovy smrti v severočeském Duchcově vydáno téměř 500 verzí Italových pamětí, pouze dvě z nich jsou však prý skutečným odrazem původního textu.
Důvodem byla přílišná sexuální otevřenost, která způsobila i to, že dílo zatratila církev. Podle Racina byla naprostá většina vydání pořízena z "cenzurovaných či falzifikovaných verzí… z morálních či politických důvodů".
Knihovna údajně během několika měsíců hodlá zpřístupnit původní rukopis na internetu, roku 2011 jej pak plánuje uvést na mezinárodní výstavě.
Podle Racina zůstávají paměti "šokující i dnes". Casanova se v nich přiznává ke svedení 122 žen, mezi nimiž prý byla i jedna jeptiška, i k sexuálním kontaktům s muži.
Vedle svůdníka byl však tento benátský diplomat i významnou osobností své doby. Stýkal se s evropskou smetánkou z královských i kardinálských kruhů a mezi jeho známé patřili Voltaire, Goethe nebo Mozart.
Své paměti napsal na zámku v Duchcově, kde byl zaměstnán jako knihovník. Důvodem jeho pozdní spisovatelské činnosti byla zejména nuda. Práce byla sice dobře placená, ale pobyt mezi venkovany mu nepřinášel rozptýlení, na jaké byl zvyklý.
Díky Casanovově upřímnosti jsou jeho paměti považovány za jeden z nejvýznamnějších pramenů o životě v osmnáctém století.
