Uškodilo jí vyhlášení výjimečného stavu, ale debata o jeho nutnosti neustává. Tím spíš, že některá s ním související nařízení, jako například zákaz využívání anonymních zdrojů ve zpravodajství, nadále platí.
Značná část komentářů v denním tisku je věnována právě prezidentskému výnosu 1017, kterým prezidentka Gloria Macapagal Arroyová vyhlásila výjimečný stav.
Většina Filipínců přijala jeho původní vyhlášení krajně neochotně. Dokládá to včerejší průzkum agentury Pulse Asia, podle něhož vzrostla nedůvěra v prezidentku o 6 procentních bodů na 51 procent.
"Důvěra v prezidentku zůstala na kriticky nízkých číslech a je stále nižší, než měl jakýkoli filipínský prezident v historii průzkumů," citovala agentura Reuters z průzkumu soukromé agentury.
V zemi, která má stále v živé paměti 9 let stanného práva vyhlášeného prezidentem Marcosem v roce 1972, je to zcela pochopitelné.
Čekali stanné právo
Někteří Filipínci očekávali, že po vyhlášení výjimečného stavu přijde stanné právo. V praktickém životě se pro ně tento výjimečný stav od toho Marcosova příliš nelišil.
Zakázáno bylo především shromažďování na veřejnosti. Na ulicích byli vidět nejen ozbrojení vojáci a policisté, ale i ostnaté dráty a kontejnery uzavírající některé z komunikací, jako je například Mendiola, tradiční místo protivládních protestů nedaleko prezidentského paláce.
Omezena byla i svoboda slova. V den, kdy se před vojenskou základnou Fort Bonifacio shromáždil dav lidí v čele s bývalou prezidentkou Cory Aquinovou, která mimo jiné vyzvala prezidentku Arroyovou k odstoupení, běželo v televizních zprávách v podtitulcích doporučení vlády médiím, aby tuto událost raději nesledovala.
Razie v tisku
Znepokojivá byla i razie v redakci opozičního deníku Daily Tribune v den vyhlášení výjimečného stavu, která zabránila vydání následujícího čísla.
Patrně největší znepokojení ale vyvolalo bezdůvodné zatýkání. Krátce po vyhlášení výjimečného stavu byl zatčen prezident opoziční strany Akbayan Donald Llamas, právník Argee Guevarra, univerzitní profesor a autor pravidelných novinových komentářů Randy David a také kongresman Crispin Beltran. Všichni na základě toho, že by mohli být "zdroji destabilizace".
"Je to horší než za Marcose, protože člověk vůbec netuší, odkud to může přijít. Za Marcose jsme všichni věděli, kdy a proč vás zatknou," říká ředitel filmového institutu Mowelfund, dokumentarista a filmový kritik Nick Deocampo, který se aktivně podílel na svržení prezidenta Marcose - nenásilné revoluci, zvané mezi Filipínci EDSA 1.
Deocampo neskrýval rozladění z výjimečného stavu vyhlášeného prezidentkou Arroyovou.
Oholené senátorské hlavy
Proti vyhlášení výjimečného stavu protestovali i senátoři, kteří přišli první březnový den na schůzi horní komory až na dvě výjimky všichni s černou smuteční páskou přes ruku. Někteří novináři si na protest oholili hlavy.
Podobně vnímá současný stav na Filipínách také samozvaný hlídač hrobu Ferdinanda Poea mladšího, poraženého soupeře prezidentky Arroyové ve volbách v květnu 2004, který předloni nečekaně zemřel. Člověk u hrobky sice nechtěl udat své jméno, ale jednoznačně prohlásil, že pro lidi tento stav není vůbec dobrý.
Ne všichni se však stavěli proti vyhlášení výjimečného stavu. Podobně jako kdysi ne všichni zavrhovali Marcosův výjimečný stav.
Nejsou zvyklí na demokracii
Podle příznivců "tvrdšího režimu" byl tehdy v zemi klid, všechno fungovalo a lidem nehrozilo žádné nebezpečí.
Teodoro Matta, původním povoláním právník, tvrdí, že prezidentku Arroyovou sice většina lidí nemá ráda, ale nikdo proti ní protestovat do ulic nepůjde, protože v současné době k její vládě neexistuje jasná alternativa.
Podle Mattaa by jistá forma částečné diktatury Filipínám jen prospěla, protože obyvatelé této tichomořské země nejsou na demokracii připraveni.
"Jak by mohli, když zemi vládl dvacet let diktátor. Lidé jsou sice po všech stránkách svobodní, ale neuvědomují si, že s demokracií přichází i občanské povinnosti. Zkrátka nechápou, co to žít v demokratické zemi znamená. Toto slovo se v naší zemi čím dál více stává prázdným heslem."
Převrat stále hrozí
Prezidentka Arroyová už ustála nařčení z toho, že volby před necelými dvěma roky byly zmanipulované; téměř rok trvají protesty v ulicích, pokus o odvolání parlamentem a nyní také pokus o státní převrat. Zemi by měla vládnout až do roku 2010.
Pokusy o její násilné svržení však nejspíš nekončí ani nyní. Armáda hlásí, že podvratné skupiny verbují nové bojovníky. Minulý týden byli zadrženi dva plukovníci armády a šest vojáků speciálních jednotek a byli obviněni z toho, že byli zapojeni do plánovaného pokusu o převrat.
