Rozhovor - Sociolog Fedor Gál patřil k nejvýznamnějším postavám sametové revoluce na Slovensku.
Spoluzakládal hnutí Veřejnost proti násilí (slovenskou obdobu Občanského fóra) a později se postavil do jeho čela, aby slovenskou společnost dovedl k prvním svobodným volbám.
Později z politiky odešel, z části kvůli osobním sporům, ale hlavně kvůli tomu, aby se mohl věnovat soukromým aktivitám, tedy sociologii, průzkumům veřejného mínění a médiím. V Praze, kam se po odchodu z politiky přestěhoval, se mimo jiné podílel na projektu první soukromé televize Nova.
Neznamená to ale, že by politiku nesledoval. Naopak.
Na současné politické situaci jak v Česku, tak na Slovensku je podle něj smutné především to, že se vkradla do každodenních rozhovorů. Na krizi je nejnebezpečnější to, že nahrává populistům a ideálním českým prezidentem by byl snad jedině Dalajláma, protože on jediný chápe, že se negativní emoce šíří jako infekční nemoc.
Před sobotními předčasnými volbami na Slovensku mluvilo Aktuálně.cz s Fedorem Gálem o české i slovenské společnosti, blbé náladě, líné mládeži a ulhaných politicích.
Aktuálně.cz: S čím jste během sametové revoluce vstupoval do politiky? A povedlo se to splnit?
Do politiky jsme my všichni v čele Veřejnosti proti násilí vstupovali se dvěma hlavními cíly. Za prvé jsme usilovali o uspořádání svobodných voleb a za druhé o vyškrtnutí ústavního článku, který komunistické straně zaručoval vedoucí úlohu v zemi.
To se podařilo a s tím jsem spokojen. Spousta dalších věcí se nepodařila, ale to se prostě stává. To, že je slovenská politická scéna v podstatě nepřetržitě roztříštěná, to je věc druhá.
A.cz: Proč jste z politiky odešel? Co vás přivedlo do Prahy?
Všichni ti, kdo se na transformaci podíleli, měli svá civilní zaměstnání a chtěli se jim věnovat. Nikdo z nás neměl ambici angažovat se dlouhodobě ve vedení státu.
Z politiky jsem navíc odešel v době, kdy se stal na Slovensku nejpopulárnějším politikem Vladimír Mečiar. V podstatě to bylo postaveno tak, že jsem byl označen za zlého muže a nepřítele slovenského státu, což pramenilo z toho, že jsem byl od začátku proti rozdělení Československa.
Mělo to i určitý antisemitský podtón. Navíc se mi v Praze otevíralo více možností než v Bratislavě.
Připomeňte si: Nespokojení Slováci vyšli před volbami do ulic
A.cz: Proč jste byl proti rozdělení Československa?
Jsem toho názoru, že Československo bylo určitou značkou. Dohromady jsme byli větší zemí a i teď, při vyjednávání v Evropské unii, bychom nepochybně měli větší váhu.
Rozdělení na dva národy společnost neuklidnilo. Podíváte-li se na Slovensko, vidíte, že Slováci mají neustálý problém s menšinami. Vadí jim Romové a Maďaři. Napětí tam pořád je.
A.cz: Češi a Slováci mají stále minimálně jedno společné: veřejnost v obou zemích je naštvaná a celkově nespokojená. Nejčastěji je skloňována korupce. Co se nepovedlo?
Ve společnosti je cítit permanentní naštvanost, blbá nálada, chcete-li. Lidé jsou ale pomýlení. Korupce provází společnost od nepaměti a to, že se teď o ní mluví více než kdykoliv dříve, je jedině dobře.
Buďme rádi, že tu teď můžeme sedět a otevřeně se o ní bavit. Krom toho teď na Slovensku probíhá generační výměna a určité napětí ve společnosti s tím souvisí. Navíc vznikají nové politické strany, které už nejsou založeny na politické ideologii, ale spíše na informačních technologiích.
Celkově si je ale třeba uvědomit, že žijeme ve šťastném koutě světa a přestože se teď všude mluví o ekonomické krizi, je podle průzkumu 75 procent Evropanů šťastných.
Problém je v tom, že politika až příliš prorostla do obyčejného života. Lidé se téměř nebaví o ničem jiném. Nemůžete jít s kamarádem na pivo, aniž by přišla řeč na nějakou aféru v politice.
Například na Slovensku to teď vypadá, že jsou nadcházející volby kritické, nic dramatického se ale neděje. Mě například jako pravičáka neznepokojuje to, že Robert Fico a jeho Směr nejspíš vyhraje volby, protože - také vzhledem k závazkům vůči Evropské unii - si nebude moci dovolit realizovat své populistické sliby a rozhazovat veřejné finance.
Pravice bude muset chvíli postát, zamyslet se nad sebou a vyměnit lídry, kteří se stali nejméně populárními politiky v zemi.
Krize není katastrofa, ale příležitost
A.cz: Nespokojení lidé ale nejsou jen v Čechách a na Slovensku. V minulém roce se začalo světem šířit hnutí nespokojených. Čím to?
Myslím, že v souvislosti s krizí a nespokojenými je často opomíjen jeden důležitý fakt. Ve společnosti je čím dál tím větší podíl spodiny, ne však ve smyslu chudých lidí, ale mladých, kteří nosí značkové oblečení, v kapsách mají iPhony, ale zajímá je jen to, jak si někde loknout nebo si něco píchnout.
Nepracují a ani pracovat nechtějí, protože jsou vychovaní tak, že se o ně postará sociální stát. Jsou jakýmsi vedlejším produktem sociálního státu. Zároveň jsou ale i voliči, a tak se objevují politici, kteří je oslovují a kupují si jejich hlasy populistickými sliby.
V Čechách mě napadá případ Jiřího Paroubka. On je přesně tím typem politika. Na Slovensku je to teď Robert Fico.
Pak je tu samozřejmě také krize, o níž se v poslední době tak mluví. Ve skutečnosti to ale není taková katastrofa, jak o tom referují média. Pro schopné lidi je krize naopak příležitostí.
A.cz: Média uvedla, že jste nejprve slíbil a pak na poslední chvíli odřekl účast na demonstraci, pořádané v souvislosti se zveřejněním spisu Gorila...
Ano, to je pravda. Bylo to tak, že když jsem slyšel projevy na té první demonstraci, úplně jsem se zděsil. Ti lidé měli úplně nereálné požadavky. Žádali posunutí termínu voleb, zrušení politických stran a vypadalo to dokonce, že chtějí úplně zrušit kapitalismus.
To mě vyděsilo a to jsem také řekl.
Když jsem pak s těmi pořadateli mluvil a zjistil, že formulují reálné požadavky a mají už nějakou koncepci, slíbil jsem, že na druhé demonstraci vystoupím. Už jsem byl na cestě, když se ke mně dostaly informace o tom, že se na demonstraci scházejí radikálové.
Nerad diskutuji s negativně naladěným davem, protože to většinou nemá cenu. Dobře jsem udělal. Na té demonstraci byli někteří mí známí a řekli mi, že tam lidé měli připraveny transparenty typu Gál do Prahy a podobně.
Jak se ale ukázalo, původně naštvaní lidé se teď uklidňují a diskutují. Probouzejí se také neziskové organizace, lidé jsou prostě aktivnější a mají zájem se na politice podílet. To je dobře.
Problematika korupce je konzultována s odborníky a už vznikly i dva návrhy, které považuji za velmi konstruktivní. Za prvé je to změna pravidel financování politických stran a za druhé změna volebního zákona směrem k většinovějšímu systému. To je cesta dobrým směrem.
