Oslo - Rozhodnutí norského výboru, který uděluje Nobelovu cenu míru, každoročně nemalou část světa naštvou a znechutí.
Vždy se najde dost lidí, kteří jsou nespokojeni, chytají se za hlavu a opakují: "Proboha, proč zrovna tenhle/tahle!?" Anebo jinak: "Jak to vůbec mohli dát jemu/jí!?"
Nejinak tomu bude pravděpodobně i letos. Letošního laureáta oznámí výbor v jedenáct hodin středoevropského času.
Podle norské televize NRK získá cenu pro rok 2012 Evropská unie. Televize to uvedla na základě několika "důvěryhodných" zdrojů.
V minulých dnech se hodně mluvilo o tom, že po mnoha letech by mohla cena putovat do Ruska. Nikoliv však pro vězněné punkerky Pussy Riot, ale pro hnutí Memorial, které několik let hájí lidská a občanská práva v zemi. Dalšími ruskými kandidáty jsou nezávislá rozhlasová stanice Echo Moskvy.
Posledním Rusem, který cenu dostal, byl sovětský vůdce Michail Gorbačov. Výbor ocenil jeho reformy.
Patnáct let předtím ji dostal přední sovětský bojovník za lidská práva, disident a mimořádný jaderný fyzik Andrej Sacharov. Kreml mu ale tehdy nedovolil do Norska odcestovat (podobně dopadli před ním sovětští laureáti Nobelovy ceny za literaturu Boris Pasternak a Alexandr Solženicyn).
Události na Blízkém východě a arabské revoluce asi tentokrát zohledněny nebudou poté, co loni cenu dostala Jemenka Tavakkul Karmánová. Mezi vážnými kandidáty je ale egyptská křesťanka Maggie Gobranová, která v Káhiře a okolí vede síť útulků a pomocných center pro děti žijící v nejchudších slumech.
Hovoří se také o Nigerijcích Johnu Onaiyekanovi a Mohamedu Sáadu Abubakarovi. Ten první je křesťanský pastor, ten druhý islámský duchovní. Společně se výzvami a aktivitou zasloužili o zmírnění sporů mezi křesťanskou a muslimskou komunitou v nejlidnatější africké zemi.
Připomeňme jen namátkou, jací laureáti v minulosti rozdělili svět. Zvláštním příkladem je rok 1994, kdy cenu získal šéf Organizace pro osvobození Palestiny. Kritici to označili za ocenění terorismu, ačkoliv Arafat byl oceněn spolu s izraelskými politiky Jicchakem Rabinem a Šimonem Peresem za to, že podepsali v září 1993 historickou mírovou smlouvu.
Odpůrce teorie o globálním oteplování konsternoval fakt, že za rok 2007 získal cenu bývalý americký viceprezident Albert Gore za svou snahu o snižování emisí.
Kritici Baracka Obamy zase zpochybňovali jeho ocenění v roce 2009, kdy po roce ve funkci amerického prezidenta podle nich nic zásadního nevykonal.
Mnozí se ptali, za co vlastně dostal Nobelovku v roce 2001 generální tajemník OSN Kofi Annan.
V Československu (mezi odpůrci režimu, vláda a KSČ si samozřejmě naopak oddechly) zavládlo v roce 1989 zklamání poté, co cenu nedostal Václav Havel, ačkoliv byl řazen k největším favoritům. Výbor se tehdy rozhodl pro dalajlamu, později velkého Havlova přítele.
Totalitní státy běsní, když Nobelovku získá někdo, koho vězní nebo pronásledují. Předloni Čína omezila diplomatické vztahy s Norskem, když cenu dostal v roce 2010 politický vězeň Li Siao-po.
Představitelé íránského režimu v roce 2003 nevěděli, jak se tvářit a co říkat, kdy cena připadla jeho odpůrkyni a bojovnici za lidská práva Širín Ebadíové.
Barmská disidentka Su Ťij si mohla vyzvednout cenu až letos. Jedenadvacet let poté, co ji dostala. Dříve to kvůli jejímu domácímu vězení nešlo.
Letos nikdo podobný mezi favority není.
