Paříž/New York - "Pokud se říká, že co tě nezabije, to tě posílí, pak... jsem pěkně silná." To jsou slova, které v rozhovoru pro CNN použila slavná tenistka českého původu Martina Navrátilová.
Ve vysílání americké televize vůbec poprvé popsala, jak bojovala s rakovinou prsu, kterou ji před časem lékaři diagnostikovali.
Čtyřiapadesátiletá fenomenální hráčka se rozhodla pro otevřenou zpověď. Doufá, že její vlastní prožitky přimějí ženy, aby se o sebe lépe staraly. A chodily pravidelně na mamografické vyšetření.
Na tvrdou zprávu, jak říká, byla vlastně dobře připravená: Část života strávila v komunistickém režimu, na sportovním vrcholu pak bojovala s veřejným míněním, když přiznala svou homosexualitu.
Nyní všechnu sílu, kterou v sobě v životě nastřádala, vrhla do boje se zákeřnou nemocí. S vírou, že zase bude hrát tenis a komentovat sportovní utkání.
"Tu zprávu jsem se dozvěděla 24. února. Nikdy to datum nezapomenu, bylo to něco jako mé soukromé 11. září... Tehdy se mi navždycky změnil život. Vlastně přede mnou nikdo nepoužil slovo rakovina. Prostě mi řekli, že mám pozitivní biopsii. Zarazila jsem se. Říkala jsem: Hmmm, pozitivní - to bývá obvykle výraz pro něco dobrého, ne? Počkejte minutu.... To není nic dobrého, že..."
Bulka v levém prsu byla určena jako neinvazivní forma rakoviny prsu, které se říká duktální karcinom in situ - D.C.I.S. Měla štěstí v neštěstí, nádor byl izolovaný a nerozšířil se do tkáně.
"Nemusela jsem na chemoterapii. A samotná operace, to byl vlastně jen malý zákrok, z nemocnice jsem mohla tentýž den odejít. Netrpěla jsem, neměla velké bolesti, jen v duchu děkovala, že šlo o rakovinu, která jde léčit touto cestou."
Její okolí říká, že se odmítla litovat, pozorovat a sedět "na zadku". Už čtrnáct dní po operaci nastoupila k cyklistické části triatlonu při závodech ve Waikoloe na Havaji.
"Přesně v tom Martinu poznávám. Nechodí kolem horké kaše, není to někdo, kdo jen tak poposedává a čeká. Prostě jde do akce. Je to žena činu," komentovala to například jiná tenisová legenda Billie Jean Kingová. "Způsob, jakým hrála tenis, byl stejný, jakým žila svůj život. Tím chci říct: Je prostě v mnoha ohledech naprosto neuvěřitelná."
Pár týdnů po triatlonu nastoupila Navrátilová v Minneapolis do exhibičního tenisového utkání proti Lindsay Davenportové. I ta jí vysekla poklonu: "Jestli se s touto nemocí někdo dokáže poprat, pak je to ona. Je tak silná."
A také řekla: "Když jsem jí viděla, musela jsem přemýšlet nad tím, jak je rakovina nevyzpytatelná. Když onemocněla Martina - někdo, kdo byl do té doby tak pyšný na svou fyzičku, zdraví, stravovací návyky - pak může onemocnět skutečně kdokoli."
12. května nastala druhá fáze léčby. Navrátilová začala chodit na ozařování. Čtyřikrát do týdne, šest týdnů po sobě. Podrobila se mu v L'Institut Curie v Paříži ve Francii.
"Z našich poznatků víme, že pokud nádor pouze vyjmeme a další léčba už nepokračuje, je tu jisté riziko... Zkrátka je potřeba, aby pacientky podstoupily ozařování, které snižuje riziko návratu nemoci."
Nebylo jí dobře. Ale znovu se rozhodla jen tak nesedět. Místo toho komentovala French Open. I Wimbledon.
Po poslední dávce ozařování uspořádala oslavu. "Říkala jsem si: Aleluja! Nebo spíš, 'F*** you, rakovino, jsem z toho venku. A už nikdy víc. Už to nechci nikdy zažít. Konec, zvonec."
Lékaři ji v tuto chvíli mají za vyléčenou. Musí ovšem chodit na pravidelné půlroční kontroly.
"Víte, samozřejmě, že o tom všem přemýšlím. A jsem prostě vděčná za to, jak to celé dopadlo. Také jsem vděčná, že jsem se na to původní vyšetření nevykašlala. Znáte to. Říkáte si: Hm, na mamograf můžu zajít později... "
