Od zvláštní zpravodajky - První říjnové úterý v Bruggách je podobně jako velká část roku v malém belgickém městě deštivé. "Počasí je tu hodně nepředvídatelné, skoro jako na horách," směje se Štěpán Pořízek, zatímco sedí u dřevěného stolku před univerzitní kantýnou. Na univerzitě tráví téměř veškerý čas od pondělí do pátku, takže zatažená obloha a vítr ho ruší jen o víkendu.
O prestižní College of Europe, kterou po druhé světové válce spoluzaložil mimo jiné Winston Churchill, se dnes mluví jako o Oxfordu Evropské unie. Nízké cihlové domy, nad kterými se tyčí gotické věže kostelů, a kanály, které křižují úzké uličky, univerzitní město připomínají. Stejně jako mladí lidé, kteří se všude projíždějí na kole nehledě na občasné dešťové kapky.
Univerzita, která nabízí pouze postgraduální studium, ale nevychovává jen akademiky a intelektuály. Klade si za cíl podporovat evropskou integraci a spolupráci napříč kontinentem. Dnes se tu vzdělává evropská elita, tedy ti, kteří vytváří společnou politiku v jednotlivých institucích.
Ačkoliv magisterské studium každý rok absolvují stovky mladých lidí ze všech členských zemí i EU i okolí, Česko reprezentuje jen několik málo studentů. Jedním z důvodů je i vysoké školné, které zahrnuje i ubytování na kolejích a jídlo.
Lepší stipendia
Praha nenabízí skoro žádná stipendia a velká část studentů neví, že se mohou přihlásit i o některá mezinárodní. Nutnost situaci napravit zmínil i prezident Pavel, který navrhl například vytvoření fondu, do kterého by přispíval i soukromý sektor a ze kterého by studenti mohli stipendia čerpat. Zdůraznil, že tito mladí lidé jsou pro budoucnost Česka v mezinárodních institucích nesmírně důležití.
Škola loni kromě tradičního studia otevřela pilotní program Evropské diplomatické akademie, kam mladé diplomaty nominují přímo členské státy a kterému Evropský parlament schválil rozpočet dosahující téměř milionu eur (téměř 24 milionu korun).
České ministerstvo zahraniční do Brugg vyslalo své zaměstnance Jana Zdrálka Grosse a Dorotu Saitzovou. "Vypadalo to jako velmi zajímavý experiment," říká Zdrálek Gross.
Lákala ho myšlenka, že se jedná o pilotní projekt a on sám pak bude moci spoluvytvářet, jak se budou vzdělávat budoucí generace evropských diplomatů. Svou roli v tom ale hrála i aktuální politická situace, konkrétně ruská agrese vůči Ukrajině. "Chtěl jsem se podílet na něčem, co Evropu spojuje," dodává.
Jednotná Evropa
Prvních několik týdnů mladí diplomaté trénovali na univerzitním kampusu v Natolinu nedaleko Varšavy, kde se setkali s běloruskou opozicí i ukrajinskými uprchlíky a opakovaně vyrazili podívat se k ukrajinským hranicím. "Zvlášť pro kolegy například z Portugalska to byl docela šok, uvědomit si, jak blízko válka je," vzpomíná Saitzová.
Právě aspekt vzájemné spolupráce na zahajovací ceremonii akademického roku vyzdvihl Pavel, který byl jejím čestným hostem. "Madeleine Albrightová, která je letos vaší patronkou, zažila křehkost demokracie na vlastní kůži," zmínil českou rodačku a první ženu v roli ministryně zahraničí Spojených států, která loni zemřela.
"Dnes bychom se měli hůř, kdybychom neměli evropskou integraci a širší strategickou pospolitost světových demokracií," prohlásil před sálem plným mezinárodních studentů.
Pavel zdůraznil i české předsednictví v Radě EU, které loni skončilo. "Dokázali jsme, že se na nás lze spolehnout. Věřím, že v návaznosti na to může Česko posílit svůj přínos Evropě."
Praktické zkušenosti
Právě o to stála i Saitzová, která nyní pracuje na stálém zastoupení Česka při EU v Bruselu. Studium vnímala jako příležitost, jak se lépe zorientovat v unijní diplomacii. To se jí i podařilo. Program je z velké části praktický a díky neustálým návštěvám unijních představitelů i velmi aktuální.
"Zmínili jsme například, že by nás zajímalo víc o psaní projevů, a krátce nato nám přednášeli lidé, kteří píší projevy šéfce Evropské komise Ursule von der Leyenové," popisuje oblíbenou vzpomínku Saitzová. Ředitelkou programu je současná rektorka univerzity v Bruggách a bývalá vysoká komisařka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová, která se studentům snažila maximálně vyjít vstříc.
To je poznat i u letošního druhého pilotního ročníku projektu. "Je vidět, že si podněty studentů vzali opravdu k srdci. Letos už tu taky nejsme celý rok, ale jen pět měsíců a v lednu budeme navíc končit měsíční praxí v Evropské službě pro vnější činnost přímo v Bruselu," vyjmenovává Štěpán Pořízek, který se nyní účastní druhé fáze projektu.
Praktická zkušenost je podle absolventů klíčová. "Dalo nám to obrovské znalosti a dovednosti. Pochopili jsme, jak Evropská unie funguje, aby byla co nejefektivnější. Právě díky tomu teď nastupuji na pozici, kde to všechno využiji," říká Zdrálek Gross.
Jiný pohled na věc
Za pár měsíců se bude stěhovat do Bruselu, kde začne pracovat pro již zmiňovanou Evropskou službu pro vnější činnost. Bude dělat podobnou práci jako nyní na ministerstvu zahraničí, ale ne pohledem Česka, nýbrž unie.
S tím problém mít nebude. Už během akademie se studenti naučili vžít do pohledu ostatních evropských států. "Měli jsme i setkání s mladými lídry z Afriky, kteří se velmi kriticky ptali na Evropskou unii. A my jsme najednou všichni společně začali bránit evropskou politiku," popisuje Saitzová s mírným úsměvem.
Své spolužáky ze zemí napříč Evropou nyní v evropských institucích skutečně potkávají. "Bylo to hrozně zvláštní, když jsme se po roce studia museli najednou rozloučit, ale teď je se mnou v Bruselu dalších asi 15 z nich," uzavírá.
