Exnáměstek Pentagonu: Rusko je asertivní až příliš

13. 9. 2008 23:30
Richard Lawless chování Rusů chápe, ale má výhrady
Richard Lawless
Richard Lawless | Foto: Ludvík Hradilek

Praha - Podcenili jsme míru ruské frustrace ze ztráty impéria, myslí si bývalý náměstek amerického ministra obrany pro záležitosti Asie a Tichomoří Richard Lawless.

Lawless, který byl součástí první i druhé Bushovy administrativy v letech 2002 až 2007, pracoval v letech 1972 až 1987 pro CIA. Pak odešel do soukromého sektoru.

V první části rozhovoru s Aktuálně.cz, který vám nyní přinášíme, Lawless tvrdí, že ruská snaha zvýšit vliv na svých hranicích, je pochopitelná, ale ustupovat Moskvě by prý bylo chybou.

Podle Lawlesse se nyní nacházíme v historicky důležitém momentu, kdy se rozhodne, kterým směrem se země bývalého Sovětského svazu a jeho někdejší satelity vydají.

Richard Lawless přijel do Prahy na mezinárodní konferenci nazvanou Bezpečnostní výzvy v Asii a Pacifiku: důsledky pro Evropu a Atlantickou alianci, kterou tento týden v české metropoli uspořádal Pražský institut bezpečnostních studií (PSSI).

Druhá část rozhovoru: Exnáměstek Pentagonu: Děsí nás nehlídané bomby

Jsme v důležitém momentu historie

A.cz: Myslíte, že má nyní smysl "provokovat" Rusko nabízením Akčního plánu členství NATO (MAP) Ukrajině a Gruzii a obecně dělat z bývalých částí SSSR a jeho satelitů blízké spojence USA? Není lepší postupovat trochu pomaleji?

Jednoduše řešitelný konflikt se změnil ve vojenský, myslí si Lawless
Jednoduše řešitelný konflikt se změnil ve vojenský, myslí si Lawless | Foto: Reuters

Lawless: Myslím si, že Rusko provokujeme jen do té míry, do jaké nabízíme garanci svobody a sebeurčení těm zemím, které byly tradičně pod vlivem SSSR nebo Ruska. Pokud by zde bylo vakuum, Rusko by ho vyplnilo. Myslím si, že rozhodnutí záleží na každé z těch jednotlivých zemí.

Nejde jen o střední Evropu, ale také o střední Asii. Nemyslím si, že se jedná o zbytečnou provokaci. Ukazujeme Rusku, že by s těmito zeměmi mělo udržovat rovnocenný vztah a nemělo by je k něčemu nutit.

Nalézáme se v důležitém momentu historie, kdy se po patnácti letech jejich (polo)nezávislosti rozhoduje, zda v ní budou tyto státy pokračovat, nebo zda se budou muset kvůli Rusku části své nezávislosti vzdát.

Kdybych byl Rusem...

Podle bývalé poradkyně Baracka Obamy Samanthy Powerové je to, co říkáte, typicky americký přístup k věci. Podle ní ale USA zapomněly na pokořenou ruskou pýchu vyvolanou rozpadem impéria...

Dobrá připomínka. Myslím, že jsme všichni - včetně USA - mohli podcenit či neporozumět míře ruské frustrace ohledně rozpadu impéria a vlivu, který tím ztratilo. Ale to neznamená, že jen kvůli tomu, že Rusko o tento vliv přišlo, bychom mu ho měli na stříbrném podnose vrátit.

Richard Lawless
Richard Lawless | Foto: Ludvík Hradilek

Rusko je nyní zahořklé a používá ropu a své nerostné a energetické bohatství, aby znovu ustavilo určitou míru hegemonie či kontroly v blízkosti svých hranic. To je přirozené. Možná, že kdybych byl Rusem, také bych to dělal, je to přirozené.

Podle mě není ruské jednání překvapující a je předvídatelné. Nynější situace se ale liší v tom, že tyto země - střední Evropa, střední Asie, Pobaltí - prošly obdobím suverenity, sebeuvědomění, většina z nich zavedla tržní ekonomiku a většina je demokratických nebo na cestě k demokracii.

Problém asertivního Ruska

Kam může dnešní "studená válka v malém" vést při spolupráci s Ruskem v mezinárodních institucích?

Vezměme si například otázku Íránu. Rusko ho považuje za do jisté míry strategického partnera. Mají společný velice aktivní jaderný program a vybudovalo si s Íránem velice silné průmyslové a ekonomické vztahy. Čína jedná mimochodem obdobně.

Na druhou stranu je zcela jistě proti ruským zájmům, aby Írán vyvinul jaderné zbraně, protože to ohrožuje celý Blízký východ. Ale pro Moskvu je výhodný i onen strategický vztah.

Toto je jeden příklad, kdy se asertivnější Rusko stává problémem pro nás všechny ostatní. Když dá Rusko vztahu s Iránem přednost před společnou snahou zabránit mu získat kapacity pro výrobu jaderných zbraní, máme problém.

Nejde jen o dynamiku mezi USA a Ruskem, ale s celým světem. Všimněte si, že Rusko chce mít skvělé vztahy s každým, ale nemá je téměř s nikým. To je konstantní ruský problém.

Špatně jsme odhadli ruskou reakci

A Gruzie?

Gruzie je velmi nešťastnou situací, která má své historické kořeny. Osobně si myslím, že zde byl sled chyb, které učinilo více stran, ale že Rusko zbytečně riskuje, když se neřídí dohodou, kterou uzavřelo s panem Sarkozym o stažení svých jednotek.

Rusko dnes vysílá světu velmi špatný vzkaz: Věříme Rusům, že ukončí konflikt, když uzavřou dohodu, že ho ukončí? Bez ohledu na to, kdo ho začal?

Jaké chyby byly podle vás učiněny na straně Západu?

Raději bych neříkal víc, než že jsme špatně odhadli ruskou reakci a dramatizování, které proměnilo konflikt, který by byl jednoduše řešitelný politicky, v konflikt válečný.

Rusko je zpátky

Richard Lawless
Richard Lawless | Foto: Ludvík Hradilek

Jste tu na konferenci o bezpečnostní situaci v Asii. Podle řady pozorovatelů může mít nově vystupňovaná rivalita mezi Ruskem a Západem právě na tento region, který byl od konce studené války poměrně stabilní, velký dopad. Co o tom soudíte?

Po skončení studené války z tohoto regionu Rusko a Sovětský svaz zmizely. Soustředily se na své vnitřní záležitosti do té míry, že přestaly být jedním z asijských hráčů. Teprve za Putina, v posledních pěti letech, se Rusko snaží na zdejší scénu vrátit.

A dělá to dosti agresivně. Podle prohlášení ruského ministra obrany je jasné, že se Rusko snaží investovat velké peníze do znovuvybudování své tichomořské flotily ve Vladivostoku.

Cílem je ukázat ostatním zemím v Asii i celému světu, že Rusko je zpátky a snaží se být tichomořskou velmocí.

 

Právě se děje

před 5 hodinami

Po sto dnech od puče jsou Barmánci znovu v ulicích. Stovky už při demonstracích přišly o život

Po 100 dnech od puče, který sesadil civilní vládu, tisíce Barmánců znovu vyšly do ulic demonstrovat proti vojenské juntě. V několika barmských městech se uskutečnily demonstrace, blesková shromáždění či protestní jízdy, uvedla agentura Reuters. Vojenská junta v posledních třech měsících proti demonstracím nasadila bezpečnostní složky. Při represích zemřely stovky lidí.

Armáda se chopila moci 1. února a znemožnila první zasedání parlamentu zvoleného v podzimních volbách. Ty podle vojáků doprovázely rozsáhlé nesrovnalosti, což ale volební komise odmítla. Armáda zatkla představitele civilní vlády, a to včetně vůdkyně a nositelky Nobelovy ceny za mír Do Aun Schan Su Ťij. Politička čelí šesti obviněním a hrozí jí až 14 let vězení.

Po státním převratu vypukly Barmě protesty, při kterých lidé odmítali návrat vojáků k moci. Armáda vládla zemi několik desetiletí a umožnila vznik civilní vlády teprve v roce 2015. Proti demonstracím a stávkám násilně zasáhly bezpečnostní síly. Podle Asociace na pomoc politickým vězňům (AAPP) při represi zemřelo 781 lidí.

Zdroj: ČTK
Další zprávy