Hamburk (od našeho zvláštního zpravodaje) - Během uplynulých dní se stal "tváří" boje hamburských lékařů se zákeřnou bakterií E. coli.
Prominentní hamburský urolog, profesor Rolf Stahl, řídí urologickou kliniku Univerzitní nemocnice Eppendorf. Místa, kde lékaři bojují o život 120 lidí s hemolyticko-uremickým syndromem.
Aktuálně.cz poskytl přímo v Hamburku exkluzivní rozhovor.
To, co se teď v severním Německu odehrává, nemá podle profesora Stahla obdoby. "Něco takového jsem ještě nezažil," říká.
Podle hamburského primáře je štěstí, že epidemie vypukla v zemi, jako je Německo. Tam, kde mají horší nemocniční infrastrukturu a kde nefunguje systém veřejného zdravotnictví, by podle něj dopadli mnohem hůř.
A.cz: Pane profesore, setkal jste se během své kariéry s tak nebezpečnou nemocí, jakou je současná nákaza bakterií E. coli?
Ne, nikdy. Tohle je patrně největší epidemie hemolyticko-uremického syndromu, jaká se kdy vyskytla ve spojitosti s nákazou E. coli. Už dnes máme v Německu na šest set pacientů se syndromem HUS.
A.cz: Myslíte největší podobná nákaza v celosvětovém měřítku...
Přesně tak.
A.cz: Kdy byla zaznamenána poslední větší epidemie spojená s bakterií E. coli?
Bylo to v roce 1996 v Japonsku. Tehdy onemocnělo přes jedenáct tisíc školních dětí, které se nakazily kontaminovanými klíčky ředkviček.
A.cz: Proč je kmen O104, který byl geneticky popsán koncem minulého týdne, tak agresivní?
To nikdo neví. Musíme vycházet z toho, že O104 produkuje nezvykle velké množství jedovaté substance, která na rozdíl od jiných shiga-toxinů vyvolává mimořádně ostrou reakci organismu.
A.cz: Co se vlastně odehrává v těle pacienta zasaženého bakterií E. coli?
Bakteriální infekce napadá stěnu tlustého střeva, což má za následek silný průjem. Bakterie následně začne produkovat shiga-toxin, ten se dostává s krví do ledvin a začíná ničit cévní klubíčka v renálních tělíscích a následně i tato tělíska. Prokrvení ledvin je nedokonalé a ledviny začínají selhávat. Podobný proces se začíná odvíjet v drobných cévkách centrálního nervového systému a dochází k jeho poruchám.
A.cz: Jaké jsou nejčastější projevy těchto poruch?
Dvojité vidění, křeče, záchvaty podobné epileptickým, ztráta orientace.
A.cz: Jak to, že jsou nyní postihovány nákazou také mladší, fyzicky zdatné osoby? Při dřívějších epidemiích to byly především děti a starší ženy...
Vycházíme z toho, že bakterie se do těla dostává společně s potravou. Má to zřejmě něco společného s potravním řetězcem. Kdyby se bylo bývalo ukázalo, že E. coli do těla pacientů pronikla se zeleninovými klíčky, pak by to mělo svou logiku. Klíčky jsou podstatnou součástí jídelníčku u řady mladých žen, které ostatně tvoří značnou část nakažených.
A.cz: Německá opozice, ale i řada evropských zemí ostře napadly spolkovou vládu a úřady, že na nákazu nezareagovaly dostatečně rychle a účinně. Je ale možné v podobných případech vůbec rychle a účinně reagovat?
Ta kritika je, myslím, namířena hlavně proti Institutu Roberta Kocha. Já s ní ale v žádném případě nesouhlasím. Institut totiž hned v okamžiku, kdy jsme nahlásili první případy nákazy, podnikl první nezbytné kroky. Je navíc velmi obtížné zhostit se takového úkolu a najít prvotní zdroj epidemie. S kritikou bychom nyní měli poněkud šetřit, jsme stále ve fázi, kdy se musíme především starat o pacienty. A o ty jde teď v prvé řadě.
A.cz: Sdružení německých nemocnic varuje, že některé kliniky začínají pociťovat nedostatek personálu. Nemocnice si musejí navzájem půjčovat lékaře. Znamená to, že se v systému německého zdravotnictví, možná nejdokonalejšímu v Evropě, přece jen nedostává financí?
V penězích to, myslím, není. Na klinice v Eppendorfu žádné potíže díky dostatečně vybudované síti odborníků a skvěle vybavené urologii nepociťujeme. Byli jsme proto schopni zvládnout i velký počet vážně nemocných pacientů. Představte si ale, že podobná epidemie vypukne v zemi, která nemá tak dobře vybudovanou nemocniční infrastrukturu, jakou máme my. Pokud přesto na některých klinikách došlo k situacím, že lékaři začali být příliš vytížení, pak to byla chyba jejich managementu.
A.cz: Taková situace je mimochodem běžná v českých nemocnicích. Před únorovou dohodou s vládou museli nemocniční lékaři v ČR běžně odpracovat i 120 přesčasových hodin za měsíc. Zdravotnictví může být totiž chápáno jako jistý druh podnikání a to se řídí pevně danými pravidly...
Tento názor já ovšem nesdílím. Jsem velkým zastáncem zdravotnictví financovaného z prostředků státu. Jak účinný takový systém může být, se ukázalo právě při zvládání současné epidemie E. coli.
