Praha - Americký politolog Fareed Zakaria byl největší hvězdou letošní konference Forum 2000. Frontu na něj stáli žadatelé o podpis i novináři.
Muž, který 18 let řídí nejprestižnější světové časopisy a skoro 10 let jsou z něho zkoušeni studenti politologie, vystoupil v Praze s optimistickou tezí, že svět, v němž bychom si přáli žit, je tím, ve kterém už nyní žijeme.
V první části rozhovoru s Aktuálně.cz hovořil především o současném stavu Spojených států a nezněl zdaleka tak optimisticky. Svěřil se dokonce s obavami, které si doma ani netroufá vyslovit.
Čtěte první část rozhovoru - Exkluzivně: USA čelí rakovině. Hrozí jim demagog u moci
Ve druhé části rozhovoru hodnotí především dosavadní výkon Baracka Obamy ve funkci prezidenta. V roce 2008 ho před volbami podpořil. A s tím, jak si dosud Obama počínal v zahraniční politice, je spokojen.
Kdo je Fareed Zakaria
- politolog původem z Indie (jeho rodištěm je Bombaj), který v roce 1982 odešel studovat do USA a usadil se tam
- bakalářský titul získal na univerzitě Yale, doktorát potom na Harvardu
- vedoucím jeho disertační práce byl Samuel Huntington, předloni zemřelý politolog, který se proslavil knihou o střetu civilizací
- osm let pracoval jako šéfredaktor prestižního odborného časopisu Foreign Affairs
- dalších deset let řídil mezinárodní edici časopisu Newsweek
- letos v září, poté, co Newsweek změnil vydavatele, přešel ke konkurečnímu magazínu Time, pro nějž píše každotýdenní sloupek a měl by být zároveň autorem několika titulních materiálů ročně
- druhým rokem moderuje v televizi CNN pořad GPS (Global Public Square), talk show hostí k velkým rozhovorům nejmocnější politiky, jako je ruský prezident nebo čínský premiér, ale také nejvlivnější myslitele současnosti (příkladmo britského historika Nialla Fergusona či ekonoma Nouriela Roubiniho)
- proslavil se esejem o fenoménu neliberálních demokracií, který rozpracoval do knihy Budoucnost svobody (vyšla i česky), jeho definice demokracií, jejichž základní legitimitou jsou volby, se záhy stala předmětem výuky na katedrách politologie
- zatím poslední kniha se jmenuje Postamerický svět, Zakaria v ní popisuje přesun moci v globalizovaném světě směrem od západní civilizace k Asii
- před začátkem druhého funkčního období George Bushe se o něm spekulovalo jako o kandidátovi na funkci ministra zahraničí (Bush se nakonec rozhodl "povýšit" národně bezpečnostní poradkyni Condoleezzu Riceovou)
- původně podpořil americký zásah v Iráku, postupem času se však stal kritikem toho, jak se na něj Bushova administrativa připravila, a co pro USA, ale i blízkovýchodní region znamenal
- před prezidentskými volbami v roce 2008 podpořil Baracka Obamu
A.cz: Největší výzvou pro americkou zahraniční politiku je podle vás potřeba vyvážit ochotu vyjít druhým vstříc s dostatečně ostrým postojem, který by fungoval i jako odstrašení. Jak si Obama z tohoto pohledu vede?
V zahraniční politice zatím odvedl Obama dobrou práci. O co se snaží, je vrátit americkou zahraniční politiku k určité rovnováze, odvrátit ji od toho, co byla v zásadě imperiální dobrodružství. Pokouší se upravit mise v Iráku a Afghánistánu tak, aby byly pro USA zvládnutelné a byly přiměřené zájmům, které Amerika v obou zemích má. V Afghánistánu působí v tuto chvíli sto bojovníků Al-Káidy, kvůli nim není zapotřebí 150 tisíc plně vyzbrojených vojáků, za něž USA ročně zaplatí 140 miliard dolarů. Takový stav vede do imperiální pasti, která znamená, že kdekoli se na světě objeví nestabilita, Amerika tam musí přijít a vynutit pořádek.
A.cz: Jak hodnotíte jeho politiku ve vztahu k hlavním mocnostem, neustupuje příliš Rusku a Číně?
Rozumím, že v České republice panují určité obavy z nové politiky k Rusku. Je však myslím fér přiznat, že se zatím podařilo dosáhnout lepších pracovních vztahů s Rusy, než jaké měla předchozí Bushova administrativa. Podařilo se dojednat odzbrojovací smlouvu i přijmout zpřísněné sankce vůči Íránu, a přitom jsme se nevzdali žádného z důležitých požadavků. Administrativa dala jasně najevo, že nepřipustí, aby se Rusové dopustili v regionu střední Evropy čehokoli nebezpečného.
A.cz: Současný režim v Moskvě vás neznepokojuje?
Osobně se nedomnívám, že existuje jakákoli bezprostřední hrozba ze strany Ruska. Současný režim v Moskvě je odporný a mně se vůbec nelíbí. Rusové se však nepokoušejí získat zpět impérium, které ovládal Sovětský svaz. Nevšimnout si této skutečnosti, se rovná propadnutí paranoidnímu pohledu na svět. Putin je mizera, ale není to Stalin. To je rozdíl a neměli bychom jednoho s druhým zaměňovat.
A.cz: Obamovo jednání v Číně přesto vyvolalo určité obavy, že nejedná dostatečně důrazně.
Prezidentovi se podařilo dosáhnout s Číňany dobrého strategického partnerství a zároveň udržet silné vztahy s Japonskem, Indií či Indonésií. A to je přesně to, co musí prezident dokázat: mít se zeměmi, jako je Rusko a Čína, dobré vztahy, a současně dát oběma zemím jasně najevo, že existují určité hranice, jejichž překročení Amerika nebude tolerovat. Nevidím v tuto chvíli v Obamově politice nic, co by mě znepokojovalo ve smyslu, že si počíná příliš benevolentně a ne dostatečně důrazně.
A.cz: Pokud mluvíme o relativním úpadku moci Spojených států, podařilo se Obamovi tento proces zpomalit, nebo naopak v důsledku jeho politiky zrychluje?
Ani jedno není skutečně v jeho moci. To, co ve světě sledujeme, je dlouhodobé přenastavení podmínek, v nichž funguje mezinárodní systém. Co si tuto změnu vynucuje, je fakt, že čínská ekonomika roste o devět procent ročně, zatímco americká pouze o dvě. Může toto Obama v dlouhodobé perspektivě změnit? Pochybuji. Zásadní přesun moci mezi Západem a Východem bude dál pokračovat. Stále ještě nevíme, kam až tato změna povede. Nejsem z těch, kteří by předpovídali, že budeme žít ve světě, jemuž bude dominovat Čína. Realitou dneška je však skutečnost, že Asie roste daleko rychleji než Západ a to přináší do mezinárodní politiky důležité změny. Obama s tím nemůže mnoho udělat, jde o něco, co by Marx nazval základnou.
A.cz: U Obamy se v mnoha ohledech nabízejí srovnání s Ronaldem Reaganem. Také on vládl zprvu ve velmi komplikovaných podmínkách, přesto dokázal neustále vyzařovat optimismus a dodávat ho tak Američanům. Není největším problémem Obamy to, že tohoto není schopen?
Nemyslím. Hlavní potíž je, že ztrácíme konkurenceschopnost ve světové ekonomice. Musíme přijít na to, jak být znovu nejdynamičtějším hospodářstvím světa. Že jsou Američané v tuto chvíli pesimističtí, že vidí budoucnost v černých barvách, je ale také problém. Optimismus je v ekonomice proroctvím, které samo sebe naplňuje. Když jste optimista, objevíte víc věcí, investujete víc peněz, můžete být velkorysejší k imigrantům, což přinese zpět růst a prosperitu.
A.cz: Neztrácí v posledních letech Američané něco z toho, co pro ně bylo vždy typické? Třeba to, že vždy vítali přistěhovalce?
Ano, přál bych si, aby ve Spojených státech zavládla jakási velkorysost ducha, která vždy Američany charakterizovala. Co ale stojí za připomenutí, že když já jsem přišel na začátku 80. let do USA a viděl v nich tyto hodnoty, většina Američanů byla velmi pesimistická. Země byla uprostřed recese, Sovětský svaz se zdál nepřemožitelný a na postupu od jihovýchodní Asie až po střední Ameriku. Já stále věřím, že stačí změnit jen několik málo věcí a Amerika bude v docela jiné situaci. Z mezinárodního pohledu se mohou USA cítit bezpečně. Američané jsou přesto vyděšení, trpí strachem vyvolaným válkou s terorismem, bojí se hospodářských změn ve světě. V takové atmosféře je velmi těžké zůstat optimistou.
A.cz: Ve svých knihách jste se pokusil definovat hlavní problémy světa, nejprve nástup neliberálních demokracií, poté vznik postamerického světa. Co bude dál, už znáte téma své nové knihy?
Upřímně, netuším. Máte pravdu, že jsem se vždy snažil popsat to, co by měla být hlavní věc, o které by lidé měli přemýšlet. Vedoucí mé disertační práce Samuel Huntington mi říkal, že pokud lidem sdělím, že svět je komplikovaný, odvedu špatnou práci. To už dávno vědí. Mým úkolem je učinit ho pro lidi snadným k pochopení. Takže musím ještě důkladně zvážit, co bude ono další velké téma. Největší brzdou jsou tři malé děti, které mám doma a jimž se teď snažím věnovat o trochu víc času než nové knize.
Diskutujte se mnou na Facebooku, sledujte mě na Twitteru
