Evropa musí rozhýbat investice, využít sílu společného trhu, zjednodušit pravidla pro malé a střední podniky a zvýšit svou nezávislost ve strategických oblastech. Jen tak může do budoucna konkurovat světu, konstatuje Draghiho zpráva.
"Super Mario", jak se ekonomovi a bývalému šéfovi Evropské centrální banky přezdívá z dob krize eurozóny, odhaduje, že Evropská unie musí ročně investovat o 750 až 800 miliard eur (asi 17,5 až 18,7 bilionu korun) navíc, aby se "udržela ve hře", neklesala jí životní úroveň a nemusela opouštět klimatické ambice. Tyto peníze Draghi navrhuje získat i způsobem, který se nebude líbit spořivějším státům.
"Považuji za logické, že na stole jsou i kontroverznější návrhy jako ten, aby Evropa financovala některé programy společnými půjčkami. Souhlasím s Draghim, že potřebujeme skutečné evropské peníze, které budou podporovat evropskou konkurenceschopnost," reagoval na zprávu europoslanec TOP 09 a ekonom Luděk Niedermayer.
"To, že rozpočet EU na skutečně evropské projekty peníze nemá, je realita, a toto je jedna - ale ne jediná - z cest. Má preference by byla nejprve hledat tyto prostředky v zásadní reformě rozpočtu. Alternativa, že je nenajdeme a na některé investice rezignujeme, je ale samozřejmě špatná," dodal Niedermayer.
Evropa má podle Draghiho problém se slabou produktivitou práce. Některé návrhy proto míří na rozvoj dovedností pracovníků a inovací, díky kterým začnou evropské firmy vyrábět zboží s přidanou hodnotou. Takové produkty pak podle něj přinesou daleko vyšší marže a nakonec i víc prostředků na investice.
Svou roli mají sehrát i soukromé peníze Evropanů, které často "leží ladem" na účtech a neinvestují se. Pomoct s tím má propojení kapitálových trhů, kterému se státy EU zatím brání.
Učebnicový příklad z Číny
Zpráva upozorňuje na zásadní dilema, které Evropa má, pokud jde o dekarbonizaci na jedné, konkurenceschopnost na druhé a bezpečnost dodávek kritických surovin na třetí straně.
Jako učebnicový příklad slouží čínské solární panely a elektromobily. Ty sice Evropě pomáhají s dekarbonizací, ale zároveň přinášejí problémy pro její konkurenceschopnost (méně zisků pro evropské firmy) a bezpečnost (závislost na jednom dodavateli).
"Draghi doporučuje vyhnout se černobílým řešením. Jeho zpráva především důrazně odmítá pokušení napodobit přístup Spojených států, které systematicky odmítají čínské čisté technologie, což by evropskou ekologickou transformaci ztížilo a prodražilo," napsal ve svém komentáři pro uznávaný bruselský think-tank Bruegel Simone Tagliapietra.
"Místo toho správně navrhuje, aby Evropa zavedla chytré a specifické zelené průmyslové politiky na míru jednotlivým odvětvím," dodal výzkumník, který se soustředí na klimatickou a energetickou politiku EU.
V praxi to může vypadat tak, že unie "vzdá" své pokusy vyrovnat se Číně ve vývoji a výrobě solárních panelů, a místo toho nasměruje své úsilí a peníze někam, v čem je opravdu dobrá, například do technologií větrných elektráren. Tento sektor si pak zároveň bude dobře chránit proti dalším světovým hráčům v rámci své obchodní politiky.
"To je princip průmyslové politiky - vidím technologie nebo inovace, o kterých si myslím, že budou převratné, a chci si v nich vybudovat silnou pozici. Otázka samozřejmě je, co jsou ty 'technologie zítřka', to je často velmi obtížné určit," upozornil v podcastu Evropa zblízka hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. Českým pohledem by to podle něj bylo například jádro.
Draghi navrhuje, aby tento princip fungoval na celoevropské úrovni a vznikali díky tomu evropští "šampioni", ne jen ti národní. Jen tak se dají vybudovat tak velké firmy, aby dokázaly konkurovat v globálním měřítku. Cestou k nim má být i zmírnění pravidel hospodářské soutěže nebo dalších regulací, například zjednodušení mezinárodních fúzí firem.
Pokud jde o samotnou dekarbonizaci a její tempo, Draghi uznává, že důležitou roli ještě sehrají fosilní paliva - u plynu například navrhuje více společných nákupů. Do energeticky náročného průmyslu, který v Evropě čelí přísnějším pravidlům než jinde ve světě, pak chce nasměrovat více peněz z emisních povolenek.
Šance na úspěch
Osud Draghiho zprávy však zůstává nejasný, obsahuje totiž vícero návrhů, které dlouhodobě naráží na odpor některých zemí. Ať už jde o společné půjčky, propojení kapitálových trhů nebo o konec jednomyslnosti (právo veto) v rozhodování, které Draghi s vidinou větší akceschopnosti EU taky prosazuje.
Jen málo naznačuje tomu, že by se to v dohledné době mělo nějak změnit. Jak ale připomněl europoslanec Niedermayer, byly to samy členské státy, kdo si přípravu reportu vyžádal.
"Jakkoliv je otázka ekonomické politiky dominantně v rukou vlád členských zemí, stabilní, udržitelný, a nikoliv nízký růst každé z nich je v zájmu všech. Neschopnost postupovat společně a koordinovaně totiž v mnoha případech problém s konkurenceschopností zhoršuje. A to si Evropa nemůže dovolit," je přesvědčený Niedermayer.
Podle ekonoma Navrátila zpráva velmi dobře popisuje, kde leží evropské problémy. "Není v ní nic překvapivého, ale doufám, že dokáže vybudit obavy politiků tak, aby našli shodu na tom, že je čas něco dělat. Pokud trend zůstane stejný, do roku 2050 bude evropská ekonomika stagnovat, což znamená smrt," varoval ekonom.
Šanci na úspěch by zprávě mohlo dát také rozhodnutí staronové šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové, že program nebo dokonce struktura jejího nového kabinetu budou ze zprávy vycházet. Jasno bude v úterý 17. září, kdy novou komisi představí veřejnosti.
