Lucemburk - Před třemi lety skupina novinářů z 28 zemí Evropské unie požadovala, aby europoslanci zveřejnili, jak utrácejí své peníze na náhrady. Jde o částku, kterou většinou pokrývají cestovní náklady nebo své asistenty. Měsíčně činí 4416 eur, v přepočtu 110 tisíc korun.
Evropský parlament tehdy novinářům nevyhověl, přestože například poslanci Parlamentu ČR musí své výdaje spojené s náhradami povinně zveřejňovat. A tak se žurnalisté obrátili na Soudní dvůr EU v Lucemburku.
Ten se ale minulý měsíc zastal Evropského parlamentu. Při zveřejnění dokumentů o náhradách by podle soudu mohla být ohrožena bezpečnost osobních dat. Novináři prý navíc dostatečně nedoložili, že jsou pro ně dokumenty nezbytné.
Verdikt vzápětí zkritizovala protikorupční organizace Transparency International EU. "Toto rozhodnutí podle nás nastavuje nebezpečný precedens a je zkrátka neobhajitelné, že Evropský parlament pokračuje v blokování transparentnosti v otázce utrácení veřejných peněz zvolenými poslanci," uvedla organizace na svém webu. Rozhodnutí podle ní ještě více snižuje důvěru lidí v unijní instituce před volbami do europarlamentu, které se konají už příští rok.
Je EP už teď transparentní?
Někteří europoslanci však k rozhodnutí soudu, podle něhož dál nemusí vyúčtovávat své náklady, tak kritičtí nejsou. Například Pavel Poc (ČSSD) míní, že europarlament je už takto dostatečně transparentní.
"Výdaje na parlamentní asistenci jsou veřejně dostupné," říká. "Peníze jsou vypláceny přímo parlamentem, nikdy přes účty poslance. Žádnou smlouvu nelze utajit. Propojení údaje o platu s konkrétním zaměstnancem je ovšem chráněným osobním údajem vždy a všude," dodává.
Výše cestovních náhrad je podle něj také veřejně dostupná. Hrazeny jsou po předložení příslušných dokladů. "Na základě nejasného nebo neprůhledného vyúčtování by poslanec cestovní náhrady vůbec nedostal," zdůraznil český europoslanec.
Jiný pohled má Šárka Laboutková z Ekonomické fakulty Technické univerzity v Liberci, která se věnuje hospodářské politice a teorii veřejné volby. Ta označila rozhodnutí Soudního dvora EU za velmi nešťastné. Podle ní jde proti trendu zvyšování transparentnosti u volených zástupců.
Požadavek skupiny novinářů byl podle ní legitimní a v souladu se svobodným přístupem k informacím.
"Náhrady poslanců nejsou určeny pro jejich osobní a soukromou potřebu, ale pro potřeby související s výkonem jejich funkce. Občané EU tak mají právo vědět, kdo, jak a proč utrácí jejich daně," říká Laboutková.
Je sice podle ní nutné zvážit i ochranu osobních údajů nebo nepřiměřenou administrativní zátěž. Tyto důvody jsou ale mnohdy prý jen výmluvou, která brání ve větší otevřenosti a odpovědnosti.
Hodit všechny do jednoho pytle?
Europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná říká, že ji rozhodnutí evropského soudu zaskočilo. "Ale nemám důvod pochybovat o tom, že mělo oporu v evropském právu," dodává.
Zveřejnit veškeré výdaje europoslanců znamená podle Konečné z právního hlediska obrovský problém. Dokládat každý týden cestovní výdaje lze jednoduše, zato zveřejnit mzdy všech asistentů nebo výdaje za poradenské služby je už komplikovanější.
"Mezi těmito subjekty jsou totiž obrovské rozdíly. Někteří jsou normální zaměstnanci přímo Evropského parlamentu nebo naši stážisté, ale využívají se také poradenské společnosti či advokátní kanceláře," říká europoslankyně.
"Hodit všechny do jednoho pytle" podle ní není možné. "Zvláště za situace, kdy nikdo z nich není osobou veřejně činnou," tvrdí Konečná. "Od soudu se tedy nedalo úplně čekat, že by novinářům všechny tyto údaje poskytl. Většina z nich by ale podle mého názoru rozhodně měla být dostupná."
Laboutková upozorňuje, že Listina základních práv označuje fakt, že veřejnost má přístup k administrativním dokumentům, za základní prvek evropské demokracie.
"Toto právo je nyní zpochybňováno," říká pedagožka. "Více takovýchto rozhodnutí povede k tomu, že transparentnost bude pouze formálně deklarována, méně však už praktikována, což rozhodně nepřispěje ke snižování tzv. demokratického deficitu."
