Evropská unie by se měla vrátit k evropské ústavě a reformě institucí až příští rok. Mezitím by měla využívat existujících smluv k zavádění konkrétních změn, které by obnovily důvěru lidí v členských zemích. Vyplývá to z dokumentu o budoucnosti unie, o kterém informoval předseda Evropské komise José Barroso.
Podle zpravodaje ČTK Karla Bartáka, který působí v Bruselu již jedenáct let a je odborníkem na unijní záležitosti, je možné, že Francie a Nizozemsko dostanou "druhou šanci", aby své původní odmítnutí odvolaly.
A: Estonsko včera schválilo euroústavu. Má to vůbec smysl, když ji už dva státy, Francie a Nizozemí, odmítly?
To je asi třeba ptát se Estonců. Nicméně mnoho lidí si myslí, že další schvalování smysl má. Tedy především ti, co říkají, že je potřeba ústavu zachránit v podobě, v jaké byla podepsána. A to se dá jedině tím, že ji co nejvíce zemí schválí.
Infobox
PŘEČTĚTE SI:
- Speciál: Nováčci na palubě Evropské unie
Jaké byly - dva roky, kdy na palubu Evropské unie nastoupily posádky deseti nových zemí?
Pokud těch zemí, co smlouvu neratifikovaly, bude jen málo, třeba tři čtyři, tak tlak na schválení bude vysoký. Kromě toho v samotné ústavní smlouvě je napsáno, že až ji ratifikuje 20 zemí, musí se sejít Evropská rada a řešit, co s těmi zeměmi, které ji neschválily.
A: Takže se domníváte, že euroústavu v této podobě je ještě možné zachránit, přestože ji Francie a Nizozemí odmítají?
Na to je mnoho názorů. Jeden proud říká, že nic lepšího není možné vyjednat, jde o kodifikaci smluv a bez toho nejsme schopni fungovat. Navíc v počtu 25 nebo 27 zemí není možné vyjednat něco lepšího - takže je potřeba počkat na změnu vlád v obou zemích, kde ji referendum odmítlo a schvalovat ji znovu.
Druhý názor říká, že euroústava je mrtvá a je potřeba ji upravit, protože není možné schvalovat znovu totéž. Například tak, že by se části ústavy rozdělily a třeba třetí část se vyjmula úplně a přidala se do nějakých slabších norem.
A třetí proud říká, že by vše šlo vyřešit normami komise či nařízeními nebo rozhodnutími Rady - tedy zaveďme evropského ministra zahraničí, nebo posilme pravomoci europarlamentu, ale bez smlouvy. To zas odmítají ústavomilci - vybírat si takto "třešničky na dortu" z ústavy.
A: Kde se vlastně stala chyba při schvalování této smlouvy, že ji Francie a Nizozemí zamítly?
V každé té zemi to bylo trochu jiné. Nicméně základním problémem je samozřejmě název ústava. To byla ambice například Valéry Giscarda d'Estaigna, aby se to jmenovalo ústava. Přitom jde jen o další smlouvu a mohlo se to jmenovat třeba Římské smlouvy II. Neposouvá unii k více nadnárodnímu modelu, stále je to mezistátní smlouva a především zpřehledňuje fungování institucí. To je lidem opravdu jedno, jak Brusel bude fungovat.
Odmítnutí přišlo v zásadě spíše z vnitropolitických důvodů. A důležité je říct, že podle mého není Evropa schopna vyjednat nic lepšího. Hlavně není dobré znovu svolat Konvent, který ji psal. Stejně se otevřou tytéž problémy a dospěje se zhruba ke stejným kompromisům.
A: Takže jaký osud čeká ústavu? Je možné ji ještě jednou Francouzům a Nizozemcům předložit ke schválení?
Možné to je. Jen pokud tamní politická reprezentace dospěje k názoru, že nemůže voličům předložit totéž třeba pod jiným názvem, bude se muset text pozměnit a to spíše smlouvu oslabí a neprospěje jí to.
A: Vraťme se tedy k důvodům proč dvě země odmítly ústavu - pomineme-li sporný název?
Ve Francii to bylo opravdu především zmatením s termínem ústava. Francouzi se domnívali, že evropská ústava nahradí francouzskou, což je hloupost. Navíc ve francouzské levici je patrný odpor k evropskému konceptu vůbec a ústava se stala symbolem, který vede k potlačování sociální roviny. Což tak není. Nicméně je to velmi obtížný text a výpady proti němu jsou velmi snadné. V zásadě hlavním problémem francouzské reprezentace bylo, že nedokázala ústavu, již podporovala, uhájit a vysvětlit její obsah občanům.
A: Byla vůbec politická vůle ji obhájit?
Já myslím, že v konečné fázi byla. Ale ono se dlouho považovalo schválení ústavy ve Francii za jisté. Referendum proběhlo především kvůli Británii. Francouzský prezident ho vyhlásil proto, aby jim ukázal, jak Francie podporuje evropské myšlenky. On totiž Tony Blair řekl, že Britové schválí ústavu referendem, a tak Francie řekla: Ano, my také budeme mít referendum. Jacques Chirac předpokládal, že bude Brity inspirovat pro hlasování pro ústavu a nepředpokládal, že ji občané zamítnou. Jenže se projevila frustrace s Evropou, francouzskou politikou a dalšími faktory a ústava se stala obětí této frustrace.
A: A Nizozemí, proč to odmítlo ústavu?
Tam šlo více o ekonomický aspekt. Nizozemí zažilo ekonomickou stagnaci, kterou po desetiletí neznalo, a ústava spadla do doby jakési špatné nálady. A to je obecně problém referend, ta ústava je tak složitá, že ji voliči odmítli jen proto, aby ukázali své politické reprezentaci nespokojenost a ne nesouhlas s ústavou.
V Nizozemí to souviselo hodně s eurem. Ministr financí řekl, že kvůli euru se snížila kupní síla, nicméně zapomněl říct, že původně byl kurz guldenu k marce nadhodnocený a přijetím eura se tento rozdíl srovnal. Občané však věděli, že Evropa jim něco bere. Navíc tou dobou probíhala kampaň proti ústavě tím, že Nizozemí platí na hlavu nejvíce do rozpočtu, a to nikdo nechce.
A: Evropa tvrdí, že se chce přiblížit občanům. Ústava je ale tak složitý dokument, že tomu rozhodně nenapomáhá. Není to vlastně krok zpět ve snahách zlidštit unii?
Unie se řídí systémem smluv, který je i pro experty nepřehledný. A ústava je zpřehledňuje nebo minimálně kodifikuje. Místo stohu papírů je tu jeden, a ano přiznávám, že obsáhlý dokument. Kromě toho mohla být vedle deklaratorní ústava, která by osvětlovala občanům, o co jde. Na to nikdo nepomyslel. Všichni se domnívali, že stačí, když základní principy jsou v první části, základní práva a svobody ve druhé a třetí část, že shrne to, co z minulých smluv vyplývá.
Ústava má v zásadě význam jako posun ve fungování institucí, což lidi nezajímá, ale unie se bez toho nemůže hýbat kupředu. S ústavou by unie fungovala mnohem pružněji a dokázala by reagovat na aktuální problémy snáz, nebyla by však víc nadnárodní, jak se mnozí obávali.
