Badatelé vzali v potaz emise z vlastních aktivit firem, z využitých energií a také z aktivit v dodavatelských a nákupních řetězcích. To podle nich vypovídá o celkové uhlíkové stopě dané firmy. Navíc jsou tak znemožněna jistá "optická vylepšení" skrze vyčlenění některých aktivit s větší ekologickou zátěží mimo společnost. Ve svém výzkumu se vědci zaměřili na skupinu 56 velkých technologických společností, mezi kterými byly největší firmy v oboru, jako Microsoft, IBM či Alphabet (Google).
Ukázalo se, že firmy často chybují v hodnocení uhlíkové stopy svých dodavatelů či zákazníků. V roce 2019 přes polovinu technologických firem nezahrnulo do své uhlíkové stopy všechny aktivity v dodavatelských či nákupních řetězcích. Nepřesnosti jsou podle vědců velice časté také při hodnocení služebních cest či nákupu zboží a služeb. Zhruba dvě pětiny firem neinformovaly o své uhlíkové stopě konzistentně a hodnoty se v jednotlivých dostupných zdrojích lišily.
Po vyloučení vlivu chyb a nepřesností se uhlíková stopa zkoumaných firem více než zdvojnásobila. Firmy za rok 2019 uváděly emise v celkové výši 360 megatun oxidu uhličitého, vědci číslo navýšili o 391 megatun na 751 megatun CO2. Pro srovnání: roční emise CO2 České republiky se pohybují kolem 100 megatun CO2. Míra nepřesnosti byla o něco vyšší mezi společnostmi, které vyrábí hardware a vybavení, než u těch, které vyrábí software.
Badatelé z mnichovské vysoké školy doporučují zavést jednotné a transparentní metody výpočtu uhlíkové stopy, aby výsledky jednotlivých firem byly věrohodné a vzájemně srovnatelné.
