Pchjongjang - Severokorejská politická a armádní elita má v případě velkého válečného konfliktu kam utéci a kde se schovat.
Pchjongjangské metro je nejhlubší na světě a je projektované také jako protiatomový bunkr. A pod povrchem metropole je navíc podle svědectví uprchlíků rozvětvený systém tunelů a chodeb, kterými je možné se dostat do bezpečí.
Napětí se na Korejském poloostrově stále stupňuje. Severní Korea zřejmě pokusně odpálí další rakety středního doletu, jižní soused uvedl armádu do bojové pohotovosti a Japonci rozmístili kolem Tokia protiraketové střely Patriot.
Válku si nikdo nepřeje a nejspíše k ní nedojde, ale pchjongjanské metro, které je spíše podzemním městem, je na ni zřejmě připraveno.
Podzemní dráha má dvě trasy využívané veřejností. Jedna je dlouhá dvanáct kilometrů, druhá deset.
Koleje jsou položeny v hloubce 110 metrů pod zemským povrchem. Každá stanice je opatřena masivními železnými vraty. Kdyby začala válka nebo jaderný útok, zavřou se.
Severokorejci začali metro stavět v polovině šedesátých let. Vzorem byla Moskva. Stanice jsou plné mramoru a revolučního umění. Soch zakladatele státu Kim Ir-sena a mozaik či maleb ve stylu socialistického realismu.
Některé stanice jsou vybaveny bohatě zdobenými lustry, ačkoliv elektřina údajně často vypadává a stává se, že vlaky uvíznou na trati.
První souprava vyjela na trať v roce 1973. Dnes jsou v provozu vozy, které dříve jezdily ve východoberlínském metru.
Aktuálně.cz hovořilo s bývalým českým studentem koreanistiky, který před několika lety pobýval v Pchjongjangu na studijním pobytu. Kvůli svým pracovním závazkům si nepřál zveřejnit své jméno, ale sdělil několik svých zkušenosti.
Podívejte se na srovnání vojenské síly Severní a Jižní Koreje:
"Nevím, jaká je situace dnes, ale zhruba před deseti lety byly některé stanice zavřené a některé fungovaly jen ráno či večer. Bylo to z úsporných důvodů. Turisté měli přístup jen do omezeného počtu stanic."
Bývalý vysoký funkcionář Korejské strany práce Hvang Jang-jop v roce 1997 z KLDR uprchl a jako první pak sdělil světu, že pod Pchjongjangem jsou také tunely metra určené jen pro nejvyšší představitele. Stejně tak i velké prostory, kde se dá měsíce žít nebo velet armádě.
Je jimi možné se dostat za město, na letiště nebo směrem k hranici s Čínou. "Viděl jsem, že tam jsou další trasy, v ještě větší hloubce," řekl prominentní "zrádce" režimu. Tunely podle něj hloubili vojáci a vězni.
V roce 1971 došlo při budování jedné z tras pro veřejnost k tragédii, když se strop tunelu zřítil na dělníky. Zahynula jich více než stovka. Trasa pak byla oproti původnímu plánu změněna.
Statistiky o tom, kolik lidí denně pchjongjangské metro přepraví, neexistují. V KLDR ale až na výjimky neexistují soukromé automobily, takže hromadná doprava je jedinou možností.
Zdá se však, že jako kryt Severokorejci ani tentokrát svoji podzemní dráhu nevyužijí. Rakety středního doletu Musudan, připravené od začátku týdne k odpalu na východním pobřeží země, obsluha vrátila zpět do hangárů. Jižní Korea a USA hrozily, že raketu sestřelí.
