Damašek - Bašár Asad bude zastávat úřad syrského prezidenta po dalších sedm let. Jeho setrvání ve funkci na druhé období potvrdili syrští voliči v nedělním referendu, v němž se pro Asadovu kandidaturu vyslovilo 97,62 procenta hlasujících. Volební úřast byla vyčíslena na 95,86 procenta.
Výsledky hlasování dnes na tiskové konferenci v Damašku oznámil ministr vnitra Basám Abdal Madžíd, podle něhož výsledek dokazuje "politickou vyzrálost Sýrie a výtečnost naší demokracie a pluralitního systému".
Asad nicméně ve volbách neměl konkurenci, což není myšleno jen obrazně.
Milujeme tě, Bašáre
Vládnoucí strana Baas si jej vybrala coby jediného kandidáta, parlament jej podpořil a úřady podle zpravodaje agentury Reuters učinily vše pro to, aby nedělní plebiscit vypadal jako spontánní projev celonárodní loajality.
Evidentně měli za cíl zajistit větší voličskou účast, než jaká provázela dubnové parlamentní volby. Tehdy oficiálně hlasovalo 56 procent oprávněných voličů, podle diplomatů v Sýrii ale skutečná účast nepřesáhla 15 procent.
"Milujeme tě, Bašáre," byl podle zpravodaje Reuters asi nejrozšířenější z přehršle sloganů, jež se před referendem objevily na obřích billboardech velebících 41letého vůdce.
Jiný zase slovy "Bez něj bychom nepřekonali všechny krize" připomínal 19 milionům Syřanů, jakým ostrůvkem stability je jejich země navzdory tlaku Spojených států a situaci v okolních zemích.
Damašek přivítal dubnové jednání mezi šéfy diplomacií Sýrie a USA jako signál uvědomění si Washingtonu, že snaha o vnucení amerického diktátu Syřanům vyzněla naprázdno.
Konec izolace
Ani rodící se dialog ale zatím žádné plody nepřinesl. Spojené státy dál obviňují Sýrii, že se vměšuje do vnitřních záležitostí Iráku a Libanonu a sankce, které vůči Damašku zavedl v roce 2004, ponechává v platnosti.
Náznaky oblevy ve vzájemných vztazích ale přicházejí ze strany Evropské unie. Do Damašku v uplynulých měsících přicestovalo hned několik ministrů zahraničí z členských zemí sedmadvacítky, ačkoli obchodní dohoda, kterou EU se Sýrií rozjednala, zůstává od roku 2004 zatím stále u ledu.
"Nechceme izolovat zemi, která v tomto regionu může hrát důležitou strategickou roli," řekl v rozhovoru pro agenturu Reuters velvyslanec EU v Damašku Vassilis Bontosoglou.
"Věříme v dialog," dodal. "Je dobré spolu mluvit. Časem se ale dostanete do bodu, kdy některé z věcí, o nichž diskutujete, musejí přejít v konkrétní činy."
Snahám o usmíření Sýrie se Západem ale leží v cestě zásadní překážka v podobě snah o zřízení mezinárodního tribunálu pro pachatele vraždy bývalého libanonského premiéra Rafíka Harírího z února 2005.
Vyšetřovatelé OSN v minulosti ukázali prstem na vysoké představitele syrských a libanonských tajných služeb, kteří přijímali rozkazy v Damašku. Sýrie nicméně trvá na tom, že s atentátem nemá nic společného a o mezinárodním tribunálu nechce ani slyšet.
Před dvěma lety byl Asad přitlačen ke zdi. Musel z Libanonu stáhnout jednotky a uvolnit politické sevření, v němž se tento maličký soused Sýrie nacházel desítky let.
Silnější než kdykoli předtím
Nyní se ale Asadovi stoupenci i kritici shodují, že jeho pozice je silnější než kdykoli od roku 2000, kdy se po smrti svého otce Háfize, jenž vládl Sýrii 30 let, stal prvním mužem v zemi.
"Bašár je teď mnohem bezpečnější," říká někdejší politický vězeň Raíd Nakšbandí. "Dříve měl mnoho soupeřů, kteří pro něj představovali konkurenci."
Klíčovou podporu ze strany vládnoucí elity i své vlastní rodiny si získal v roce 2005, když se zavázal, že žádný syrský občan nebude vydán navrhovanému mezinárodnímu tribunálu, ať už bude mít jakoukoli podporu OSN.
A každý, kdo by se na činnosti takového soudu podílel, bude podle jeho slov považován za zrádce.
"Bašár ustál ztrátu pozic v Libanonu i útoky ze strany Spojených států kvůli Iráku," hodnotí Asadovu bilanci bývalý poslanec Georges Jabbour. "I když to pro jeho režim chvíli vypadalo jako vážná hrozba."
Neutěšená situace v Iráku podle něj zpětně dala za pravdu Asadově odmítavému postoji k americké invazi z roku 2003. Na druhou stranu z ní má ale vzhledem k exodu půldruhého milionu iráckých uprchlíků do Sýrie Damašek těžkou hlavu.
Reformy: ekonomické trochu, politické vůbec
Běženci, jejichž proud přes irácko-syrskou hranici i teď dosahuje 40 tisíc osob měsíčně, zatěžují veřejný rozpočet, už tak namáhaný dlouhodobým pobytem půl milionu palestinských uprchlíků. Důsledkem jsou například rostoucí ceny nájmů a tomu odpovídající rozčarování obyčejných Syřanů.
Podceňovat nelze ani bezpečnostní hrozbu, kterou s sebou příliv cizinců nese. Sýrie má i bez toho plnou hlavu starostí a obav z domácích i zahraničních islamistických radikálů.
Syrští ekonomové a byznysmeni přičítají Asadovi k dobru prosazení skromných reforem, které jsou považovány za naprosto nezbytné vzhledem ke klesajícím ropným rezervám a rostoucímu počtu nezaměstnaných. Každý rok se trh práce rozšíří o dvě stě tisíc uchazečů o zaměstnání.
V rovině podobně žádoucích politických reforem je ale v Sýrii ticho po pěšině. Asadovi se daří diskreditovat veškeré své oponenty doma i v zahraničí jako přisluhovače Spojených států, a to i ty, kteří trvají na tom, že politická reforma musí vzejít z domácího podhoubí.
Čtyři přední disidenti - Kamal Labwání, Michel Kilo, Mahmúd Issa a Anwar al-Bunni dostali nedávno tvrdé tresty. A podle právníka Haisama Máliha se počet osob vězněných v Sýrii bez jakéhokoli soudu blíží třem tisícům. Většinou jde prý o islamisty nejrůznějšího ražení.
"Máme tu Bašára už sedm let a nic se nezměnilo," říká 75letý právník s odkazem na sliby rozsáhlých hospodářských a politických reforem, s nimiž se Asad v roce 2000 ujal moci. Zda se status quo v Sýrii bude v příštích sedmi letech nějak měnit, je rovněž krajně nejisté.
