Kodaň - Před dánskou ministryní pro klimatické změny Connie Hedegaardovou stojí pravděpodobně nejtěžší úkol jejího života.
Příští rok v prosinci se má na summitu v Kodani svět dohodnout na nástupci Kjótského protokolu (jeho platnost vyprší roku 2012), a tím i na nové mezinárodní smlouvě, která má omezit emise skleníkových plynů.
Podle Mezivládního panelu OSN pro klimatické změny (IPCC) hrozí při nárůstu průměrně teploty o dva stupně Celsia oproti období před průmyslovou revolucí nezvratné změny. Země EU a zástupci nejvyspělejších ekonomik G8 se shodli, že pokud tomu chceme zabránit, je třeba do roku 2050 snížit emise o polovinu.
Jednání o konkrétních střednědobých cílech se ale vlečou a postoj dvou největších světových znečišťovatelů, Spojených států a Číny, k nim je skeptický.
Dánsko je zemí, kde jsou zelené technologie nejvíce rostoucím průmyslovým odvětvím, a která se sama zavázala snížit emise oxidu uhličitého o 21 procent již do roku 2012. I proto se dánští diplomaté se na klíčový summit připravují velmi pečlivě. V jejich metropoli se bude rozhodovat o budoucnosti světa.
Jednáními o osudu nástupce "Kjóta" byla pověřena právě Hedegaardová. Aktuálně.cz s ní společně se třemi dalšími novináři mluvilo v budově jejího ministerstva v Kodani.
Říkáte, že Spojené státy jsou klíčem k celé dohodě, že bez nich se k ní nepřipojí Čína a bez ní ostatní rozvojové země. Má tedy hlavní diplomatické úsilí teď směřovat k přesvědčení Spojených států?
Náš premiér je nyní v Číně a pracujeme s několika zeměmi najednou. Je ale klíčové v příštích měsících navázat co nejdříve dobré kontakty s novou americkou administrativou. Nesmíme sedět a čekat do poloviny roku 2009, ale musíme s klíčovými hráči už pracovat, musíme dát USA najevo, proč musí být klimatické změny jedním z klíčových témat.
Nikdy nebudeme mít globální dohodu, pokud se jí nezúčastní Spojené státy. Ty to neudělají, pokud se nepohne Čína a ta to neudělá, pokud se nepohnou Spojené státy.
Můžete tento začarovaný kruh nastínit detailněji? Když bude mít EU, která převzala vedoucí úlohu, na své straně USA a Čínu, bude následovat Indie a Brazílie?
Po mnoho let to bylo téměř tabu mluvit o rozvojových zemích jinak, než jako o jedné skupině. Jednat se Saúdskou Arábií a se Somálskem, jako by to byly stejně rozvinuté země, je však nesmyslem. Mezi Čínou a Malawi je velký rozdíl.
O tom, že rozvinuté země musí udělat nejvíce, není pochyb. K tomu ale musíme rozlišovat mezi jednotlivými rozvojovými zeměmi a investicích v nich. Brát více v potaz to, jak se adaptují.
Nemá smysl lít peníze do Číny, aby se adaptovala, protože to zvládnou sami. Naopak Malawi bude s adaptací na změny klimatu potřebovat pomoc. Každý bude muset přispět podle svých schopností a podle toho, jak rozvinutou zemí je. Tato debata začala a EU se stará, aby byla součástí agendy v Poznani (prosincová konference OSN, která má připravit summit v Dánsku příští rok - pozn. red.).
Znamená to tedy, že po Číně může následovat Brazílie a Indie?
Je to těžké předpovídat, nejsou to šachy. Roli zde hraje i velmi mnoho vnitřních záležitostí jednotlivých zemí. Myslím si ale, že ekonomika jako Brazílie bude muset nějak pomoci. Ale může jít o zcela jiný způsob: například ochranou svých pralesů, to by byl velký příspěvek.
Myslím, že Indie je v celkem jiné pozici než Čína. Je to velká ekonomika s více než miliardou lidí, ale jejich emise na hlavu nejsou tak vysoké jako u Číňanů.
Když mluvím se svými indickými kolegy, říkají mi: víte, že máme stále 500 milionů lidí, kteří nemají standardní záchod? Takže není jisté, jestli Čína a Indie se budou na věc dívat podobně. Přesto tento červen představil indický premiér Manmohan Singh objemný klimatický balíček. Takže i v Indii se věci hýbou.
Velmi důležité je říci, že je samozřejmé, že nemůžeme rozvojovým zemí zakázat růst, což je přirozeně to, čeho se bojí - že když se k něčemu zavážou, poškodí to jejich růst. Celé to je v zásadě o tom, jak jim pomoci k rozvoji, ale k udržitelnému rozvoji.
Jaká je vaše odpověď těm, kteří říkají, že při pomoci rozvojovým zemím bychom měli raději utrácet peníze za boj proti podvýživě, malárii apod.
Jsem ministryní čtyři roky a před čtyřmi lety jsme možná ještě od některých rozvojových zemí slyšeli, že starat se o klimatické změny je luxus. Ale tento argument už slyšíte zřídka.
Vezměte si například Keňu, kde tají ledovce na Kilimandžáru a farmářovi pod ním to zaplaví úrodu, pak tam začne být vlhko, přijdou komáři a objeví se malárie atd.
Uvědomují, že změny klimatu a rozvoj jsou dvě strany stejné mince. Není možné říci - zde máme rozvoj a tady klimatické změny, musíme se snažit tyto věci spojit.
Předsednictví EU se nyní ujme Česko, jehož vláda je euroskeptická a jehož prezident má ohledně oteplování zvláštní názory...
Tak to je velice diplomatický způsob, jak to říci. Znám však také vašeho ministra životního prostředí a vím, že se velmi o agendu klimatických změn zajímá.
Jsem zcela přesvědčena, že pokud bude něco potřeba udělat poté, co se EU dohodne na svém klimatickém a energetickém balíčku (má se tak stát do konce roku 2008 - pozn. red.), české předsednictví udělá vše, aby byla tato práce dokončena.
Spolupráce ČR s Dánskem byla v této věci vždy velmi dobrá a příští týden se v Praze zúčastním velké klimatické konference, což je pro mě důkazem českého zájmu o toto téma.
Co musí Češi během svého předsednictví pro klima udělat?
Česká republika bude mít v EU v první polovině roku 2009 vedoucí úlohu. Doufáme, že výsledkem konference v Poznani bude velmi podrobný program vyjednávání pro rok 2009.
Bude následovat mnoho setkání a jednání a zástupci České republiky budou hlavními mluvčími Evropské unie.
Vaše země bude hrát klíčovou úlohu a my budeme muset s českými představiteli velice úzce spolupracovat.
K čemu byste svou důležitostí jednání v Kodani na konci příštího roku přirovnala?
Nemohu to přirovnat k ničemu. Myslím, že se obecně shodneme, že to je právě teď pravděpodobně ta nejkomplikovanější položka na poli mezinárodní legislativy. A je velmi svůdné říci: je to příliš komplikované, nemohli bychom to posunout? Ale měli bychom si uvědomit, že tento konečný termín nebyl stanoven Dánskem, ale všemi zeměmi světa před rokem na konferenci na Bali.
Abych to ilustrovala: známe problémy, známe výzvy, máme všechny analýzy, víme, co bychom měli dělat, ale jsme jako školní dítko: když máte týdny a týdny na to udělat domácí úkol, uděláte ho ten poslední večer, když máte jeden den, uděláte ho také poslední večer.
Je však nutné zdůraznit, že musí jít o ambiciózní dohodu: buď budeme mít ambiciózní dohodu, nebo to budeme muset odložit.
