Současné běloruské protesty svádí k hledání podobností s ukrajinskou oranžovou revolucí v roce 2004 nebo s takzvaným Euromajdanem na konci roku 2013. Situace v Bělorusku je ale jiná. Běloruský systém je mnohem více autoritářský, než kdy byl na Ukrajině od rozpadu Sovětského svazu, opozice nemá přístup do médií a její předáci musí žít s obavami ze zatýkání a pronásledování.

Jiný je také vztah k Rusku: zatímco mnoho Ukrajinců se vůči Rusům vymezuje, u Bělorusů tomu tak není. Ani u těch, kteří odmítají Lukašenkův režim. V minulosti bylo Bělorusko dlouho v jednom státě s Litevci a Poláky. Vyhlášení nezávislé Běloruské lidové republiky v roce 1918 nikdo neuznal, samostatný stát vznikl až po rozpadu Sovětského svazu na konci roku 1991.

Většina Bělorusů ovládá běloruštinu, ale používá jako první jazyk ruštinu.

Zatímco na Ukrajině v posledních letech odstranili všechny sochy Vladimira I. Lenina a jiných sovětských vůdců, v Bělorusku stále stojí. Velká socha Lenina s pohledem upřeným do dáli stojí přímo před sídlem vlády v Minsku.