Peking - Přesně před třiceti lety, 25. září 1980, rozeslalo vedení komunistické strany v Číně otevřený dopis, v němž informovalo o nové rodinné politice. Nově mohl mít každý pár pouze jednoho potomka. Důvodem opatření byla obava z exploze čínské populace.
Jedním z autorů experimentu byl kybernetik Song Jian. Kromě toho, že byl zapojen do armádního raketového programu, podílel se také na teorii regulace populace. Od roku 1991 je členem Čínské akademie věd.
V historii Číny se v roce 1980 jednalo již o několikátý pokus v řadě, jak zvyšování počtu obyvatel zpomalit. Na přelomou šedesátých a sedmdesátých let měla jedna Číňanka v průměru šest dětí. Dnes, po třiceti letech přísné kontroly porodnosti, připadají na dvě čínské ženy tři děti.
Byť se dnes politika jednoho dítěte reálně dotýká pouze části čínské populace, experti na demografii očekávají, že Peking svou politiku změní. Nejpozději ve chvíli, kdy budou známy výsledky sčítání lidu, které má začít 1. listopadu. Problémem se totiž stává stárnutí populace. Deník Die Presse napsal, že některé čínské školy jsou již pro nedostatek dětí přestavovány na domy pro seniory.
Počet mužů rovněž převyšuje počet žen, protože chlapcům se obecně připisovaly lepší schopnosti a tedy i snadnější prosazení se v životě. Dívky se mnohdy staly ještě před svým narozením oběťmi uměle vyvolaných potratů (ať již v nemocnici, či tajně v domácích podmínkách), výjimkou nebyly ani vraždy novorozených dívek.
To, že prozrazování pohlaví dítěte během těhotenství není v Číně samozřejmostí, poznala také Linda Čapková.
"Lékař reagoval teprve na přímou otázku. Později jsme se dozvěděli, že Číňankám se pohlaví plodu obvykle nesděluje, protože společnost upřednostňuje chlapce a tajně vyvolávané potraty plodu ženského pohlaví zřejmě nebudou výjimkou," uvedla v rozhovoru pro Aktuálně.cz Linda Čapková, která žije v Šanghaji.
Jedním z důvodů, proč jsou upřednostňováni "schopnější" chlapci, je tradice, že děti by se měly v budoucnu dokázat postarat o své rodiče. Také proto rodiče své mnohdy jediné potomky střeží jako oko v hlavě a pokud si to mohou dovolit, dopřávají jim nejlepší možné vzdělání. Generaci jedináčků se někdy říká "generace císařská", protože jim je věnována maximální péče a téměř všechna jejich přání jsou rodiči plněna.
Vyrůstá tak generace lidí, kteří jsou ne vždy schopni dělit se o své pohodlí a vzhledem k času, který v dětství věnovali přípravě na "úspěšnou" budoucnost, jsou připraveni budovat zejména svou kariéru. Minimálně této "císařské generaci" by tedy možná žádné problémy nečinilo, pokud by Čína i nadále svou politiku jednoho dítěte uplatňovala.
