Nového prezidenta bude Francie volit ve dvou kolech na přelomu dubna a května. Chirac stojí v čele země od roku 1995 a neočekává se, že se pokusí o úspěch potřetí.
Je mu už čtyřiasedmdesát a podle průzkumů si většina Francouzů nepřeje, aby se znovu objevil mezi uchazeči o prezidentské křeslo.
Voliči už vybírají jinde
Před pěti lety ve druhém kole jasně převálcoval kandidáta krajní pravice Jeana-Marie Le Pena. Nyní už jsou ale favority jiní politici.
Socialistka Ségolene Royalová a její pravicový soupeř, ministr vnitra Nicolas Sarkozy.
Chirac tak už začíná odpočítávat a bilancovat. Možná by ani on sám z hlavy nespočítal, kolika summitů se ve funkci hlavy státu zúčastnil.
Nyní každopádně zažívá ten patrně poslední, pomineme-li pravidelné schůzky předáků EU, které jej do voleb ještě neminou. V Cannes na pobřeží Středozemního moře hostí Chirac setkání s představiteli čtyřiceti afrických států. Takzvaný franko-africký summit.
Je to ovšem poněkud smutné loučení, protože tradiční francouzský vliv v Africe v posledních letech upadá a dávno není tím, čím býval.
O přízeň Afričanů se stále více uchází Čína a díky snaze nalézat nové spojence ve válce proti terorismu se na černém kontinentě výrazněji angažují také Spojené státy.
Francouzský "policista" v Africe končí
Sám Chirac tvrdí, že Paříž pomalu přestává plnit v Africe roli "policisty." Vazby s některými bývalými francouzskými koloniemi slábnou, přestože během Chirakova obodbí Paříž vyslala své vojáky například do Čadu, Středoafrické republiky nebo Pobřeží slonoviny.
"Jedno je jasné: Francie svůj bývalý velký vliv v Africe ztratila," tvdí francouzský analytik a specialista na politiku Paříže vůči africkému kontinentu Sylvain Touati.
Jediným výsledkem dnes skončeného summitu je dohoda Čadu, Středoafrické republiky a Súdánu o vzájemném nevměšování. Dohoda má údajně zlepšit situaci v Darfúru, kde přežívají statisíce lidí bez domova kvůli válce mezi súdanskou vládou a povstalci.
Začíná bilancování
Je zatím zřejmě ještě příliš brzy spekulovat o tom, jak bude jednou historie Chirakovo působení v čele Francie hodnotit. A zda se do toho "ústup z Afriky" výrazně promítne.
Ve světě si vysloužil nejhlasitější kritiku za pokusný jaderný výbuch na tichomořském atolu Mururoa v roce 1995.
S Irákem to doma vyhrál
Většina Francouzů však oceňuje Chirakův postoj k válce v Iráku. Byl jednoznačně proti, dokonce byl připraven použít na začátku roku 2003 francouzské veto v Radě bezpečnosti OSN.
V tom měl a má dodnes podporu většiny svých spoluobčanů.
"Říkal jsem prezidentovi Gerogi Bushovi snad šestatřicetkrát, že dělá obrovskou chybu, když jde do války v Iráku. Nebylo to nic platné," vzpomíná prezident ve své knize memoárů L´inconnude l´Elysee.
JACQUES CHIRAC
- Narozen 29.listopadu 1932 v Paříži
- Prezidentem od 17.května 1995
- Premiérem v letech 1974 až 76 a znovu 1986 až 88
- V letech 1977 až 1995 starosta Paříže
- S manželkou Bernadotte má dvě dcery, je dědečkem jednoho vnuka
Kniha ještě nevyšla,ale úryvky z ní přetiskl časopis Marianne. Politik dále přiznává, že největší tragédií jeho života jsou těžké zdravotní problémy nejstarší dcery Lauerence.
Ta trpěla od patnácti let mentální anorexií. Dnes je jí osmačtyřicet, ale stále je ve špatném zdravotním stavu. Musí být čtyřiadvacet hodin denně pod dozorem.
"Nemohu popřít, že jde o největší drama mého života. Možná jsem pro dceru mohl udělat víc, když její problémy začaly," uvádí Chirac.
On sám trpí zvýšeným krevním tlakem a má problémy se zrakem a častými migrénami. Dvojice amerických novinářů, které tento měsíc poskytl interview, uvedla, že prezident měl problémy vzpomenout si na data a jména.
Pochybnosti o svých úmyslech a motivaci během dlouholeté politické kariéry si ovšem Jacques Chirac nepřipouští.
"Vždy jsem se snažil jednat v zájmu Francouzů. A pokud už nebudu prezidentem, budu se snažit jednat v jejich zájmu z jiné pozice. Žít se dá i bez politiky," prohlásil v rozhovoru pro televizní kanál France 2.
