Obtěžování i bití, vyhrožování propuštěním i znásilnění. Organizace Fair Wear Foundation a Care International zveřejnily studii, podle které 43 procent z celkem 763 oslovených žen, které pracují v oděvním průmyslu v některé ze tří vietnamských provincií, zažily během posledního roku některou z forem násilí nebo obtěžování. O výsledcích studie informoval britský deník The Guardian.
"Překvapilo mě, že téměř polovina žen, které byly dotazovány, měly zkušenosti s některou z forem násilí během posledního roku," řekla doktorka Jane Pillingerová, expertka na genderově podložené násilí a autorka studie. Dodává, že se tématu věnuje třicet let.
"Je zde znát obecné mlčení o tématu, a tak jsou reálná čísla (žen, které zažily násilí) pravděpodobně ještě vyšší. Víme, že některé ženy vůbec neodpovídaly na dotaz, ze strachu, že se jejich odpověď dostane k jejich zaměstnavateli nebo manželovi," dodává Pillingerová.
Jména oděvních společností, kterým oblečení dodává některá z fabrik, ve které se ženy musí potýkat s násilím, ovšem studie neuvádí. Její tvůrci tím zaručily, aby respondentky poskytly odpovědi bez strachu z vyzrazení. Podle Pillingerové je ovšem "velmi pravděpodobné", že firmy dodávají i na evropský a americký trh.
Ve vietnamských továrnách na oblečení a obuv pracují podle deníku zhruba dva miliony lidí a více než 80 procent z nich jsou ženy. Přes 87 procent z nich zažilo slovní urážky nebo sexistické narážky. Třetina (34 procent) má navíc dokonce zkušenosti s fyzickým obtěžování, jako násilné vymáhání polibku nebo bití.
Mimo násilí, popsaly zaměstnankyně i další praktiky zaměstnavatelů, jako je omezování času na toaletu, či neplacené přesčasy. Ty dosahovaly až 90 hodin měsíčně. "Nedovolím si chodit na toaletu. Pokud chodíme na záchod příliš často, je to zaznamenáno do docházky a snižuje se nám mzda," řekla jedna ze zaměstnankyň v Ho Či Minově městě na jihu Vietnamu.
Podle studie má na šikanu a násilí vliv především věk, vzdělání, původ a typ smlouvy, kterou zaměstnankyně má. S obtěžování mají zkušenosti především mladší dělnice s nízkým vzděláním. Ještě více zkušeností popsaly ženy, které práci získaly během posledního roku a pochází z ciziny.
Prostředí v těchto továrnách si podle studie vybírá svou daň na zaměstnankyních, které trpí stresem, úzkostí, ale i depresemi.
Přestože ve Vietnamu existují nařízení, která sexuální obtěžování na pracovišti zakazují, jen málo dodavatelů pravidla hlídá a dodržuje. Změna by mohla nastat po jednáních, které v současnosti vede Evropská unie a Vietnam, v rámci kterých se země připravuje na přijetí nové legislativy včetně jednání o ratifikaci smlouvy podle Mezinárodní organizace práce.
