Honolulu - Režisér James Cameron v neděli jako první člověk podnikl samostatný ponor na nejhlubší místo naší planety - dno Mariánského příkopu, které leží téměř 11 kilometrů pod mořskou hladinou.
Jeho úspěšný ponor neznamená jen splnění klukovského snu několika nadšenců, ale i významný vědecký pokrok pro celé lidstvo. V následujících otázkách a odpovědích se dozvíte proč.
Kam se Cameron vlastně ponořil?
Do Mariánského příkopu v Tichém oceánu. Jedná se o podmořské tektonické údolí, jehož nejnižší části tvoří nejhlubší brázdu na zemském povrchu - nejnižší bod se nachází 10 994 metrů pod hladinou moře. Příkop začíná asi 200 kilometrů východně od Mariánských ostrovů. Na délku měří 2550 kilometrů a jeho průměrná šířka dosahuje 69 kilometrů.
Nejbližším obydleným územím je americký ostrov Guam. Jako první enormní hloubku v oblasti zaznamenal v roce 1875 britský geografický tým na palubě lodi Challanger. Vědcům tehdy nestačilo lano, zjistili pouze, že se dno nachází ve větší než osmikilometrové hloubce.
Na dně Mariánského příkopu už lidé byli, proč je Cameronův sestup unikátní?
Prvními a až doposud jedinými lidmi, kteří na dno Příkopu sestoupili, byli v roce 1960 poručík amerického námořnictva Don Walsh a francouzský badatel Jacques Piccard. Jejich dvoumístná ponorka Trieste ale na dně rozvířila tolik prachu, že odvážlivci nic neviděli. A ani kamery v místě přistání nezachytily nic, co by se dalo použít pro vědecké účely. Naproti tomu Cameronův Deepsea Challenger podle BBC vypadal v podstatě jako podmořské televizní studio a ze dna "ulovil" dokonce i velké množství 3D snímků.
Jaký je tedy vědecký přínos?
Mise Trieste z roku 1960 prokázala, že v extrémních hloubkách, kde je obrovský tlak a prakticky úplná tma, může existovat život (Piccard před dosednutím batyskafu viděl "něco jako rybu"). Deepsea Challanger by teď měl přinést odpověď na to, jaká forma života se v těchto hlubinách vlastně vyskytuje. Podle vědců je totiž v hloubce 11 kilometrů tak obrovský tlak, že není možné, aby ho kosti, s jakými se setkáváme na zemi a v okolním oceánu, vydržely.
Jaká byla rizika?
Obrovská. Zřejmě největší nebezpečí tkvělo v možné chybě výpočtu tlaku, jež bude na ponorku působit. Stačila malá chyba a tlak by ponornou kapsli i se slavným režisérem rozmačkal dřív, než by stačil zavolat o pomoc. Pokud by selhala pohonná jednotka ponorky, hrozilo by Cameronovi umrznutí.
V hloubce 11 km se teplota okolní vody pohybuje těsně nad bodem mrazu, v případě selhání některého ze systémů by teplota uvnitř ponorky začala rychle klesat. Nemluvě o omezených zásobách kyslíku. Opačný problém by mohl nastat v případě elektrického zkratu. Případný požár by se rovnal takřka jisté smrti.
Jaké jsou parametry ponorky Deepsea Challenger?
Ponorku si James Cameron (samozřejmě ve spolupráci s experty) navrhnul sám. Charakterizoval jí jako vertikální torpédo, které se rychle prořezává vodou směrem ke dnu. Lépe už jí asi vystihnout nemohl. Jedenáctitunový stroj dokáže sestupovat rychlostí 150 metrů za minutu a je široký pouhých 109 centimetrů. Pilotní kabina je tak malá, že se v ní téměř nedá hýbat. Zajímavostí je, že vydechovaný vzduch kondenzuje na kovových částech a získaná voda je odváděná do plastového sáčku - v případě nouze se z něj mohl Cameron napít.
