Caracas – "Je to, jako bychom se vrátili do minulého století. Všechno se vrací zpátky," popisuje situaci ve zdravotnictví lékařka María Gonzalesová.
Na horečku musí předepsat čtyřicetiminutovou studenou sprchu a léčí stále více pacientů se svrabem nebo kožními nemocemi, kterým by se za normálních okolností dalo předejít čistou vodou s mýdlem a dezinfekčním prostředkem. Před několika týdny dokonce musela léčit záškrt. Nemoc, která by měla být v zemi už přes dvacet let vymýcena.
Hluboká ekonomická krize ve Venezuele ohrožuje životy lidí. Není to jen nedostatkem jídla, ale také léků, zdravotních přístrojů a lékařského personálu, píše britský The Guardian.
V důsledku pak v zemi stoupá úmrtnost. Na vině jsou odstávky energie na operačních sálech, ale také stále se zvyšující kriminalita. Neobvyklá nejsou ani ozbrojená přepadení přímo na nemocničních chodbách.
Přes 4000 mrtvých dětí
Podle odhadů Venezuelské zdravotní observatoře se sídlem na univerzitě v Caracasu je v současné době v zemi funkčních méně než 10 procent všech operačních sálů, pohotovostních oddělení a jednotek intenzivní péče. S nedostatkem léků se potýká 76 procent všech nemocnic. Příliš málo chirurgického materiálu pak má celých 86 procent lékařských zařízení, a 70 procent dokonce nemá ani dostatek vody.
"Je to jako zdravotnické zařízení ve válečné zóně," popsal Huniades Urbina-Medina dětskou nemocnici v Caracasu. "Bývala to ta nejlepší nemocnice nejen v zemi, ale v celé Latinské Americe," řekl zpravodajskému serveru BBC. "Teď to tady vypadá spíš jak na staveništi."
Pacientů ovšem přibývá. Před pěti lety na seznamu těch, kteří čekali na operaci, figurovalo průměrně 200 jmen. Nyní, když mají z devíti operačních sálů funkční jen čtyři, je na čekací listině přes 5000 lidí.
Léky na běžné nemoci nejsou, a vážně nemocným pacientům už dokonce nezbývá ani žádná naděje, k níž se mohli upínat ještě před pár lety.
Podle deníku Wall Street Journal během prvního pololetí ve Venezuele zemřelo 4074 dětí mladších jednoho roku. To je o polovinu více než v roce 2012. Oficiální vládní zprávy přiznávají, že mateřská úmrtnost se v uplynulém roce zdvojnásobila. Opozice však tvrdí, že se zhoršila pětinásobně, a počet úmrtí novorozenců se dokonce zvýšil stokrát.
Lékaři často stojí před rozhodnutím, na které v kdysi vyspělé zemi nebyli zvyklí. Do fakultní nemocnice v Cumaná na severu země přivezli začátkem roku dvě předčasně narozené děti. Obě potřebovaly inkubátor, ale v celém zařízení byl jediný. Záchrany se tak dočkal silnější z novorozenců, toho s menší šancí na přežití nechali zemřít.
Boj s podvýživou a démony
Nejvíce trpí chronicky nemocí lidé nebo ti, kteří se s nějakou poruchou už narodili. Například duševní. Pacienti psychiatrických léčeben musejí se svými nemocemi bojovat bez léků. Stejně tak to musejí zvládat jejich ošetřující lékaři.
Čelí násilí a útokům. Místo sedativ, která mají pacienta uklidnit, zdravotníci sahají k samotkám nebo svazování, aby si pacienti v návalu záchvatů neublížili. Svlékají je do naha, aby jim zabránili oběsit se na kusu oblečení.
Lidé, kteří díky medikaci zvládali běžný život, nyní tráví dny v halucinacích, v křečích nebo v pláči na matraci v holé místnosti. Někteří vážně nemocní pacienti se mění v nezvladatelná individua ohrožující nejen své zdraví, ale i zdraví ostatních pacientů.
The state-run psychiatric hospital here in Barquisimeto, Venezuela, has long been a forgotten place https://t.co/FV4AHpDOS6 pic.twitter.com/KF7oypRRyy
— NYT Photo (@nytimesphoto) October 2, 2016
Personál každý den řeší, kdo dostane zbývající léky a kdo bude ponechán napospas svým démonům. "Ty nejzákladnější věci jsou pryč," povzdechl si americkému listu The New York Times Robert Lespinasse, bývalý prezident psychiatrické komory. "Je to jako být úplně bezmocný."
Kromě 85 procent léků na duševní poruchy chybí v léčebnách jídlo, stejně jako ve zbytku země. Podvyživení pacienti se personálu ztrácejí před očima. Přesto venezuelská vláda odmítá mezinárodní pomoc a problém nepřiznává.
Venezuelský socialismus, který po svém nástupu k moci zavedl bývalý prezident Hugo Chávez, sliboval kromě zaměstnanosti a vzdělání i kvalitní zdravotní péči pro všechny.
Po jeho smrti se však ukázal být jeho koncept přerozdělování ropného bohatství mezi chudé neudržitelným.
Chávezův nástupce Nicolás Maduro vede zemi do stále hlubší ekonomické krize a odmítá přiznat, že selhal. Namísto reforem utužuje svoji moc a tvrdě bojuje proti opozici.
