Navzdory ambicím přetvořit americkou politiku a společnost v měřítku, v jakém se to povedlo Reaganovi či Thatcherové, připomíná jeho prezidentské působení spíše nevýraznou vládu jeho otce.
V Bushově pojetí politiky dodávají bohatí peníze a náboženští konzervativci hlasy. Bohatí jsou za to odměněni daňovými škrty, nábožensky založení voliči konzervativní politikou v otázce potratů, práv homosexuálů a školních modliteb. Bushovo loňské volební vítězství rozhodně nebylo drtivé, ale na rozdíl od voleb v roce 2000 se mu podařilo získat pro svou politiku skutečný mandát.
O rok později však jeho opětovné zvolení vypadá jako výsledek poblouznění smyslů, který lze vysvětlit spíše slabostí demokratického soupeře nežli zásadní proměnou americké politiky. Necelý rok po Bushově znovuzvolení klesla jeho obliba na méně než 40 procent, což se blíží historickému minimu všech novodobých amerických prezidentů.
Bushovi se vymkla z rukou řada věcí, zejména vše, co se stalo v Iráku od jara 2003, kdy prohlásil tamní misi za splněnou, avšak základním problémem je jeho vztah k pravicovým voličům, kteří ho zvolili do funkce. Dluh vůči velkým sponzorům a náboženským konzervativcům zahnal Bushe do kouta a v řadě otázek mu zabránil dosáhnout celonárodního konsensu. Ukázalo se, že je pro něj nemožné uspokojit radikální konzervativní základnu a současně i umírněné voliče.
Posedlý představou, že získal mandát k radikální změně, ztratil Bush ze zřetele umírněný charakter amerického elektorátu. S Bushem dnes kvůli jeho neoblíbenosti nechtějí mít nic společného dokonce ani nejzatvrzelejší konzervativci, kteří se budou napřesrok ucházet o znovuzvolení.
Pokud jde o vztah ke zbytku světa, budou se Bushem napáchané škody možná napravovat déle, ale jeho historický vliv trvalý nebude. Každopádně Bush nepřenechá svému nástupci žádný konzistentní přístup k zahraniční politice ani k mezinárodní ekonomice.

Jacob Weisberg je editorem internetového magazínu Slate.com a autorem série "Bushismy"